La Fille du puisatier
The Well-Digger's Daughter
Studniarova dcéra
Režie:
Daniel AuteuilKamera:
Jean-François RobinHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Daniel Auteuil, Kad Merad, Sabine Azéma, Jean-Pierre Darroussin, Nicolas Duvauchelle, Àstrid Bergès-Frisbey, Emilie Cazenave, Marie-Anne Chazel (více)Obsahy(1)
Patricia nese svému otci oběd a cestou narazí na pohledného mladého muže jménem Jacques Mazel. Ona je nevinná osmnáctiletá dívka, on je bojový pilot, který je o osm let starší než ona. Když se setkají podruhé, je měsíc v úplňku a ti dva zcela propadnou své touze. Znovu se však už nesetkají, Jacques je odvolán do války a Patricii to zlomí srdce. Když později zjistí, že je těhotná, neubrání se a oznámí Jacquesovým bohatým rodičům, že čeká jeho dítě. Mazelovi jsou však přesvědčeni, že se je Patricia snaží vydírat a vykážou jí bez milosti ze svého domu. A tak se z čerstvě narozeného dítka raduje jen Patricia a její otec. Jejich štěstí jim budou Mazelovi brzy závidět, zvlášť ve chvíli, kdy bude Jacques prohlášen za nezvěstného… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
No byl jsem zvědavej na scénaristickej a režisérskej debut páně Daniela, to ne že ne. Začnu u toho scénaře, musím se přiznat, že jsem od Dana čekal trošku víc. Už ta úvodní zápletka, když si vzpomenu jak se člověk v matičce Praze nadře aby sbalil holku, doslova plive krev a tady si tajrtlík stoupne k nějakýmu minipotoku, přenese přes něj holku, která samozřejmě čistě náhodou jde kolem a je win, jo ?? Hmm tak to si kupuju permici do fitka a pak hurá číhat k francouzskejm minipotokům a přenášet francouzské děvečky, to pak budu mít víc sexu než Spáčilová recenzí. Pokud jde o režii, tak tam musím Danečka pochválit, to se mě fakt líbilo, ta atmosféra, záběry kamery, co mě dostalo, jak často jsem si všímal kostýmů, to jsem nidky předtím neudělal, se mě asi líbily ty klobouky co měli na herci na těch svejch francouzskej hlavičkách. Pokud jde o příběh, čekal jsem nějakou osudovou drsňárničku aneb návrat ke starým francouzským časům, ale nakonec jsem dostal takovou tuctovější romantiku, kterou do vyšší ligy posunují herecké výkony a dialogy. Scéna kdy Daniel přijde k těm nóbl lidem se svejma dětma zcela jasně přečnivá celej film. ()
Studnařova dcera je film z roku 2011, který v sobě skrývá chování, na které vážně už nejsem a pravděpodobně nebudu zvyklej. Ta dcera Daniela Auteuila byla úplně šílená. Nekonečný minuty se tam potácela v zoufalství z toho, že je těhotná a její milý ji zemřel ve válce. Ona se do něj zamilovala a hned druhej den tvrdila, že spolu nemůžou být, protože on je z úplně jiné kasty. Ona chudá, on bohatý. Rodina toho synáčka z toho byla na prášky. Ona z toho byla naprášky, že tý rodině způsobila problém a její tatík, Daniel, z toho byl taky naprášky, že zostudila rodinu, až jí z vesnice vykop k jinejm příbuznejm, kde měla pravděpodobně zdechnout. Vlivem některých historických faktů se ale stane řada událostí, které se ve filmu promítnou a nakonec to dopadne tak, jak to dopadne. Ze začátku jsem měl těžký problém se adaptovat, později už se to docela dalo zkousnout. Daniel Auteuil ale předvedl, že natáčet filmy umí, a co více, nemá nejmenší problém předvést tehdejší dobu, tehdejší uvažování a přemýšlení do filmu tak, jak to v té době skutečně bylo. A to si uznání rozhodně zaslouží. ()
Hned jsem si myslel, že je to adaptace knihy napsané před delší dobou. Dialogy se totiž vedly ve větách rozvitých, postavy byly poněkud hlubší, atmosféra skutečně odpovídala době, ve které se film odehrává, a příběh se nezaměřoval na menšiny. Zkrátka závan té Evropy, kterou dnes moc často nevidíme. Neříkám, že to bylo dokonalé, ale taková uměřená romantika klasického ražení přijde občas k chuti. ()
Přesně nevím, co si myslet. Astrid má sice krásná kukadla, ale v hlavní roli byla taková vyplašená laň, s nesmírně protivným dětinským a stydlivým chováním. I tak mi určitě byla sympatičtější než zbytek její rodiny. Každopádně film je sám o sobě hodně zvláštní. Plus za to, že je jedním z mála takových "milých,nevinných a nepřeslazených" a atmosférou dost připomíná staré filmy-zkrátka dneska už se takové netočí.. Ale co mi vadilo, tak byl občasný kýč ve scénáři (ale je dost možné,že to bylo tím zpropadeným dabingem) "Spáchala jsem hřích,teď už nemohu políbit tatínka ani sestry",zbytek si zcela jistě umíte představit. Romantiky bylo málo a žádná z postav nijak nevyčnívala, jediné, co si z toho všeho asi zapamatuji, tak je ta krásná francouzská krajina a vyplašené oči Astrid. Jinak nic. ()
Obraz každodenního života Pagnolovy rodné Provence, má své neopakovatelné kouzlo, jako milá pohlednice z dávných časů. Tu a tam zazní drobný sentiment kýčovitosti, (i to může mít svůj půvab), jak dívka svodům první lásky podlehla, a ona pak na svět dítě přivedla. Za sebe mohu uvést jen tolik, že iluze zfilmovaných příběhů od Marcela Pagnola mě vždycky potěší svým vybroušeným poetickým realismem. Pane Pagnole, díky, vždy mě umíte nadchnout. ()
Variace na známé téma zpočátku nechtěmého dítěte, které se časem stane dítětem více než chtěným, stmelí rodinu a překlene i chudobu nevěsty. Kdyby nebylo skvělého DanielaAuteuila, dal bych o hvězdučku míň. ()
Děj tuctový, návrat očekávaný, postavy převážně na pěst, a přesto jsem měla nutkání to dokoukat. Asi kouzlo monologů/dialogů aneb proč to říct dvěma slovy, když to můžete říct patnácti větami. ()
Nějak se mi nedaří vyrovnat s tím, že tohle komorní drama na někoho působí jako červená knihovna. Na mě rozhodně ne, byť jeden společný prvek se určitě najde, slušná dávka romantiky. Ta však příběhu a rozvoji postav nijak nezavazí. ()
Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] ()
Pekný film, čakal som však, že zápletka prinesie viac než len spor o meno a krv jedného kojenca. Auteuil ale výborne zamaskovaný ako studniar, dali si záležať, aby jeho vizáž bola drsná a narobená. Astrid Bergès-Frisbey tiež nesklamala, jej stačia len oči, veď o tom bol natočený aj samostatný film. Na druhú svetovú tu bola pekná scenéria a klíma, o vojne bolo počuť len z dosluchu, žeby tak sa žilo vo Francúzsku po roku 1940? Ťažko povedať, ale film dáva dobrý pocit napriek sporom a prináša koniec, ktorý si divák želá. ()
"Félipe, máš v brašně deset kilo trhaviny, a bojíš se promluvit s mou dcerou ??" ;) ()
Fajn film pro starší generaci, romantika ve sladkém nálevu s kýčovitostí nevhodnou pro progresivní rockery. Nečekal jsem že bude Daniel Auteuil režírovat akční sci-fi (naštěstí ne), ale tohle je přec jen příliš starosvětské. Rosamunde Pilcher nechá pozdravovat pantátu a ještě jeden osobní vzkaz: švihák lázeňský co má osobní šarm i s brněnským hantecem sbalí fešnou pražandu ani nestačíš říct eins zwei. Ale dokoukat tuto filmovou dechovku, to je fakt fuška. Produkce: Les Films Alain Sarde ()
Moc se mi líbil způsob vyprávění příběhu mladinké Patricie, dcery studnaře, z časů dávno minulých, kdy platila úplně jiná pravidla než dnes. Krásné záběry v nádherných exteriérech mě zcela okouzlily, jsou půvabné s podmanivou atmosférou a moc pěknou hudbou. Stárnoucí Daniel Auteuil mi v téhle roli tak moc připomínal našeho dědečka, až mi slzy hrkly.. ()
Obrovské plus tohoto filmu? Jednoznačně Daniel Auteuil. Ten chlap je bůh. ()
Pagnolovu poetickou Provence mám moc ráda. Studnařova dcera je podobného ražení jako Jean od Floretty a Manon od pramene režiséra Claude Berryho. Krajina plná slunce, hrdí, někdy i pyšní lidé, příběhy jejich životů. Protkané láskou, vášní, nenávistí i zradou. Ale hlavně voňavou poezií, jakou uměl jenom tamější rodák Marcel Pagnol. ()
Ono to asi není úplně na čtyři hvězdy, ale já to zaokroulím už jen z vděčnosti za to, že se stále ještě točí takové filmy. ()
Taková miloučká vykrádačka jiných filmů natočených dle knih M. Pagnola jako Jean od Floretty , Manon od pramene či Tatínkova sláva , jen je zde přimícháno více kýče, takže výsledkem je prvotřídní filmová červená knihovna, asi jako Dobrý ročník, kterou nad německé slátaniny uklohněné dle Rosamunde Pilcher pozvedá lepší režie, lepší kamera, lepší herci a nějaký ten francouzský šmrnc. Ale námět jak z lidového filmu pro pamětníky z 30. či 40. let, tedy klišé na klišé namixované s roztomilostí, rázovitostí a občasnou srdceryvností, která je ovšem pocukrována blahým tušením, že to musí dopadnout dobře. Neznám literární předlohu, takže netuším, zda se této červené knihovny dpustil M. Pagnol osobně, či zda byla ta kniha tak „tvůrčím“ způsobem uchopena až filmaři. Trochu legrační je to vykání mezi hlavními zamilovanými. Ti evidentně „spojili duše svý, došlo i na těla“ (jak praví O. Janota), ale proč jinak podléhat takovým necudným důvěrnostem jako tykání. Našinec nakonec proti kýči zas tak moc nic nemá, jak ostatně dokládá i jeho stránka, jen tento druh, zaměřený ostatně spíše na ženské publikum, mu nesedí. ()
Dojemný příběh o nejprostších věcech života. 1) 45letý Marcel Pagnol natočil v roce 1940 podle vlastního scénáře film, jehož remaku se podle stejného scénáře dopustil nyní 61letý Daniel Auteuil._____ 2) Herecky skvělý Auteuil (studnař) pojal svou režijní prvotinu klasicky a natočil příjemný film dobře charakterizující dobu a mravy._____ 3) Snímek vypadá jako červená knihovna, ale nedejte se zmást vnějším vzhledem. Červená knihovna to není._____ 4) Pěkný byl i 31letý francouzskými filmaři hojně obsazovaný Nicolas Duvauchelle (milenec studnařovy dcery, pilot). ()
Mile starosvětské, a i přes válku, která je někde daleko se vlastně nekoná žádné drama, jenom takové malé rodinné. ()