Obsahy(2)
Tento amatérský film je záznamem svatebního obřadu z roku 2000, během kterého si řekli své "ano" Jiří Kára a Blanka Divišová. Autentický náhled do světa "dolních deseti tisíc" si získal početné publikum především na serveru YouTube.com, a díky prezentaci naprosté nonkonformity zúčastněných před, během i po obřadu má dnes až kultovní status. Vzhledem k osudům svatebčanů lze tento záznam vnímat také jako tragikomickou výpověď o životě pražských alkoholiků a drogově závislých spoluobčanů. (L_O_U_S)
(více)Recenze (213)
Výpověď doby, feťácká a opilecká freska. Autenticita je skutečně nepřekonatelná. Tohle je právem zařazeno jako dokumentární film o životě spodiny společnosti. Na nic si to nehraje a je to tak dobře. Ať už se to někomu líbí nebo ne. A to je také dobře. ()
Nejlepší epizoda z Tak neváhej a hajluj – speciál!, která se z neznámých důvodů do vysílání nikdy nedostala. Buranství a blbost v podání ochlastů a podivných kreatur v rámci svatebního obřadu. Samotný obřad a dění před a po není zas taková nálož hlášek a legrácek, jak někteří uvádějí v komentářích, ale jen docela dobrá prča, která pobaví. Toto "domácí video" povyšuje na další úroveň kontext (überožralové a lidská spodina na svatbě) a hlavně pak informace o osudech jednotlivých aktérů - téměř všichni se uchlastali k smrti, nebo v ožralství přišli k úrazu s následky smrti. Na ČSFD nemá tenhle počin co dělat, ale když už tu je, tak solidní čtyři hvězdy dám. Každá za jednu minutu, kterou už jste tady měli bejt. Duranga, vole! ()
Reality show, ktorá je skutočnou realitou. Škoda len toho úplne amatérskeho prevedenia, pri správnom nasnímaní a spracovaní by to mohlo byť nielen ako tu u väčšiny z recesie, ale aj v skutočnosti za vysoký počet hviezdičiek. Keby o tom vopred vedel napríklad taký špecialista na extrémnu realitu Ulrich Seidl, tak by z toho bol medzinárodne uznávaný snímok a možno aj v niektorých krajinách zakázaný. Tak to zostalo len ako recesistická youtubovina. Najlepšie momenty: príchod svadobčanov k úradu, nezabudnúť nedopité pivo pri odchode, ANO, z celého srdce. ()
To je prcárna. ()
Helena Třeštíková meets Harmony Korine :D ()
"Já nemám ani jednu svatební fotku ty koště vole!!!"...........Autentické zábery zo svadby jedného vyfetovaného a špinavého recidivistu, ktorý po boku rovnako postihnutých individuí vstúpil niekedy v roku 2000 do zväzku manželského. A prečo hodnotím plným počtom? Odpoveď je jednoduchá: dotyčné zábery, hlavní protagonisti i pestrá zmesica hlášiek sú realistickou ukážkou života spodiny spoločnosti. A hlavne som presvedčený že podobnú svadbu ste určite nevideli a asi ani neuvidíte. Duranga, vy Kelti!!! ()
Dle ČSFD žebříčků nejlepší amatérský film....hmmm...leda tak výsměch. Opravdu tady místní administrátoři hodně přestřelili. Jako amat. filmař normálně tyto filmy nehodnotím, ale tuto frašku bych neoznačil ani za pokus o vtip. ()
Mě na tom nepřišlo nic srandovního. Jiří kára a jeho parta je odpad, takže mě vůbec nemrzí, že jich většina už zkapala. Četl jsem rozhovor, co s tím dementem nedávno udělali, a stěžoval si tam, že ho vyrazili z ochranky kvůli jeho známýmu ksichtu. Těmhle lidem nikdy nedojde, že život maj takovej, jakej si ho sami udělali, že za to nikdo jinej nemůže. Takže nebudu podporovat zdejší snahu o rebelii a ohodnotím tento výtvor tak, jak si to zaslouží - technicky, umělecky, lidsky. ()
:D Vrchol české kinematografie :D ()
„Hele, já jsem ztratil prstýnek pí*o.“ Drogovo závislí bezdomovci sa idú brať. Jiří Kára je jasný alfa, ale svoju dominanciu bohužiaľ využíval na zdanlivo nepodstatné ovládanie sociálnej vrstvy niekoľkých podobných ľudí, ako bol on sám. Dokument je plný hlášok, avšak nedá sa mi hodnotiť pozitívne či negatívne, skôr len ako bizár, ktorý ma obohatil. „A mužeme si zahajlovat aspoň?“ - „Počkej, máš ňákej hřeben nebo pohráblo?” ()
Svatba jak má být s kvalitním hajlungem v provedení Jirky Káry a jeho SS division přímo před oltářem. ()
Nebudu to natahovat - hnus. ()
Nehodnotitelné. Příšerný záznam z příšerné svatby nacistických feťáků. Video se náhle objevilo na internetu (buď nahráno pracovníkem vyvolávací agentury nebo zlodějem kopie z bytu svědka). Většina lidí na záznamu je již po smrti díky nejrůznějším okolnostem. Samotný Jiří Kára je však možná ještě naživu, bloudíc pošedlou Prahou. ()
Pohled na lidsky odpad co si vymeni prstynky😁 ()
naprostá klasika ()
děleeeej, už tady mělo být 5 hvězdiček 4 minuty ty magore ()
Klenot na CSFD, krásne autentické zábery, ktoré nám odkrývajú tajomný svet feťákov, alkoholikov, vnukov bývalých eSeSákov, ukazujú nám ich ako ich nepoznáme. Milujúcich, hajlujúcich, plačúcich, tlieskajúcich nad týmto krásnym životným míľnikom spojenia dvoch spriaznených duší - Jířiho Káry (prosím nezamieňať s dopravným prostriedkom) a Blanky Divišové. Sú to tiež ľudia, ako aj my , bohužiaľ , chvalabohu že žiaľbohu niekedy aj žiaľbohu že chvalabohu je medzi nami údajne už len Jíři. Preto by som navrhol tento film oceniť in memorian cenou Internetu za kult. Usadia sa tak medzi hviezdami ako feťák Dušan alebo chlapci čo narafali keď išli do bordelu. PS: čongo, bongo, tito , lito, vito viete ako , títo dvaja sa nesklamali v láske, v láske sa nesklamali a na svadbe si nepovedali že už len túto fľašu si dajú preto ich Aďka nebude mať radšej..... ()
Nejdřív jsem nechápal, co dělá roztřesený soukromý video ze svatby s otřesným obrazem na databázi, ale pak jsem pochopil, že Jiří Kára je mezi santusáky celebrita, tak jsem ho vzal na milost. Podivuhodný výjev z života pražské alkoholické spodiny, která mezitím stačila vychcípat. Protagonisté jsou jeden jako druhý opravdu odporní lidé, ale vedle nich mě zaujal i strnulý oddávající starosta, kterej se pokoušel santusáky z moci úřední šikanovat (dle starého vrchnostenského hesla "na chudý lid musí být přísnost") a opravdu je tak na chvilku postavil do latě. ()
Když jsem kdysi zaslechl hlášku 'Děléj, už ste tady měli bejt štyry minuty, ty magore!', neskutečně mě pobavila. Nikdy mě ale nenapadlo, že tato hláška je pouze vrcholek ledovce, který byl téměř celý skryt v oceánu zvaném internet. Ale den se se dnem sešel (narozdíl od Stránského s Károu) a já narazil na toto unikum. Tento artefakt české kinematografie. Ihned mi bylo jasné, že to neskončí jedním shlédnutím. Nebylo, a dosud mi není jasné, co mě na tom vlastně tak strašně fascinuje. Určitě to z částí je Károva bezprostřednost a celkové nevšední vystupování všech svatebčanů, o nichž, myslím, bylo už řečeno dost. Například někde sem četl, že je to nejkultovnější video na celém českém YouTube. Pro mě tedy rozhodně ano. Je to zábava tak neotřelá a přízemní, že mě nejspíš nepřejde pouštět si to dokola a dokola pořád znovu. Nespočetné shlédnutí tohoto veledíla, kde je hlavním hrdinou (pro některé z nás skutečným hrdinou je!) alkoholik bez domova a špetky společenských konvencí Jirka Kára, mě vedla k dalšímu nespočtu zamyšlení se. A to ať už nad samotným děním na plátně, za ním, před ním, a nebo i třeba nad děním v mém bezprostředním okolí. Kolik chybí nám od prahu ulice? Co nás dělí od tak nevyhnutelné a všudipřítomné smrti? Někoho pár panáku rumu a tři sklenice rumu, tak jako to čekalo pana Ouřadu. Kdo ví? Nikdo. Nikdo neví, co nás čeká, za minuty, za dvě, za rok, za 15 let... Ani Jiří, ani Blanka, ani ten Stránskej vyprcanej. Na povrch vyvstávají ale i jiné otázky. Třeba: 'Kde je ten Stránskej vyprcanej?' A skutečně. Kde je? Nehledá každý z nás toho svého Stránského? V průběhu celého filmu zjišťujeme, že jednotlivý svatebčané neustále něco hledají nebo postrádají. Je to snad smysl života? Nebo skutečně jen ta kytka, co je na stole? Neměli bychom ale trávit čas právě hledáním té kytky? Právě v tom to bude. Hledíme neustále do sebe a hledáme odpovědi příliš hluboku. A pak zjistíme, že nemáme klíče a musíme lézt do bytu světlíkem. Možná to bude naše poslední věc. co v životě uděláme. Proč tedy neděláme to, co skutečně chceme? Jirka a jeho parta to tak dělají. Chtěj pivo zasraný, tak si ho daj. Chtěj si zahajlovat, tak si zahajlujou a ještě si zařvou 'SS!!'. Nestydí se jeden před druhým. Ani před ostatními lidmi. Mají to totiž dle svých slov 'v píči, vole,' nebo 'to mrdaj, vole.' Nemyslíte si, že právě oni jsou ti šťastní. Neřeší všemožné dresscody a etiketu a co si kdo myslí nebo nemyslí. Prostě žijou naplno. Opijou se, a jestli se ráno probudí, nebo ne, je jim skutečně jedno. Bylo toho už řečeno skutečně hodně. Určitě doporučuju minimálně shlédnout první část. Zamyslet se nad světem také nebude k zahození. Jo a nezapomeňte: DURANGA, VOLE!!! ()