Co kdybychom žili společně?

Na komedii málo vtipné, na drama málo realistické... víceméně se nám zvesela podsouvá, jak je stáří fajn a není čeho se bát - při optimálních fyzických, duševních, a v neposlední řadě i materiálních podmínkách si zbytek života můžeme parádně užít. No a když o nějakou tu výsadu - jako hybnost, soudnost a paměť (posledně jmenovaná má kromě nemilých průvodních znaků i drobné výhody - třeba sladké nevědomí o minulosti i budoucnosti) přijdeme, ještě jsou tu přece přátelé... Tak proč tomu nevěřím? No nevím, smutné momentky z ústavů sociální péče jsem viděla mnohokrát, a to, co jsem dostala navíc, bylo jednoduše navíc - poněkud strojená hra na pozdní pohodu s nepostradatelným řešením sexu a jednou docela postradatelnou scénou, předloženou jako důkaz... ostatně, hejskovská poloha umírající! Jane Fondové (ne, že by pořád nestála za štípnutí do zadku, kdyby nějaký měla) a rahotepsko-uličnický vzhled Geraldine Chaplinové buď svědčí o tom, že na stáří se tady jen hrálo, nebo se jedná o udání nových trendů. V prvním případě jsem rozčarovaná a v tom druhém se bojím, jestli dokážu být v osmdesáti dostatečně cool, hyp, fit a hop, protože nabídka k sezení v dopravních prostředcích bude patrně hrubou urážkou. Takže, jestli mě teď omluvíte, jdu si trénovat hvězdice, zadělat na stařeckou anorexii a uložit těsné bokovky do krabice s nápisem MÓDA PRO SÁTILETÉ, protože obrážení marketů po slevách a návštěvám u obvoďáka, dosavadním to vrcholům aktivity a společenského života tuzemských seniorů, pomalu odzvoňuje... (21.03.2015)

Francouzská varianta Báječného hotelu Marigold. Na rozdíl od britské komedie je tahle francouzská drsnější, poněkud uvěřitelnější a řeší problémy spojené s tím, že smrt už je pro některé na dosah. /16. 6. 14./ (16.06.2014)

Skvěle obsazená poeticky dojemná záležitost o stáří s nádherným poselstvím, že se ho netřeba bát, je třeba ho prostě přijmout, jako součást života. V tomhle ohledu mi to strašně sedlo. Kdo by si byl myslel, že s sebou Pierre Richard v devadesátkách mrsknul do žita, šeredně se plete. Pořád dokáže zaujmout a dojmout. A ostatní, s pořád šik Jane Fonda a neskutečně sympatickou Geraldine Chaplin v čele, mu zdatně sekundují. (01.07.2016)

Příjemná oddychovka, u které se občas i zasmějete. Moc nemusím filmy o starých lidech, ale tenhle se mi líbil. Mělo to spád. Je to příběh ze života, u kterého jsem se vůbec nenudila. Ani mi nevadilo originální francouzské znění a to nemám francouzštinu moc v oblibě. 80%. (03.01.2014)

komedie, které se daří brát stáří s nadhledem a hlavně nebýt na tento typ filmů přehnaně sentimentální.. vznikl tak hrozně příjemný mix vtipného (to především), smutného a dojemného, který je moc fajn sledovat.. (07.12.2012)

Velice příjemné překvapení, film o seniorech s nadhledem a humorem.. Celkově mi snímek vyzněl asi takto.. Tělesná schránka holt chátrá, s tím nic moc nenaděláme a musíme tam všichni, smíření s koncem je nevyhnutelné.. No a s přáteli po boku se tohle obtížné období zdolává určitě lépe než o samotě v domově důchodců.. Herecký ansámbl skvělý + půvabný hudební podmaz.. (14.06.2021)

No vida, že to jde. Mám na mysli natočit moc príma vtipnou komedii, která se obejde bez krásných mladých herců a přesto je víc než koukatelná. A ještě mě přiměla k úvaze, že máme občas tendenci chovat se ke starým, někdy už třeba i krapet popleteným lidem trochu přehnaně starostlivě, někdy i blahosklonně, jako k malým dětem a oni nás přitom při svém životním nadhledu shovívavě vyslechnou a pomyslí si něco o oslících. No, ne že bych jim to v takových případech zazlívala. Mimochodem, nejvíc mě asi překvapil Pierre Richard, takového jsem ho ještě neviděla, přitom, jak tam tak zmateně bloudil po domě mezi starými přáteli, s tím mírně vytřeštěným pohledem, v takových momentech byl až roztomilý. (29.11.2014)

Co kdybychom žili společně? je dobrý film. Jen jsem  možná příliš mladý na to abych docenil film o trablech staří. Na druhou stranu nic tady k tomuto tématu nechybí. Zhoršující zdravotní stav, zapomínání pamětí, odkrývání dávných křid a trvající touha po lásce, to vše zde je a u těch postav stárnoucích přátel bych to všechno čekal a hodilo se to sem. Možná byl pak ale problém, že mě i máloco překvapilo a zatímco u pana Steina byl děj svým způsobem i provokativní a já se od něho při sledování nemohl odtrhnout, zde jsem občas jen tak bez většího zájmu koukal na obrazovku.  Tvůrci si ale zaslouží pochválu i za obsazení, kde se sešlo několik hvězd filmového plátna 20.století a je moc fajn, je takto vidět pospolu. Co kazí mladý (a mě nepříliš sympatický) Daniel Bruhl, to mi plně nahradil především Pierre Richard. Ten celý život hrál tragikomické postavy smolařů , jenž působili legračně a pořád do něčeho vráželi, takže se tomu divácí smáli. Bylo v nich ale i něco tragikomického, páč šlo vpodstatě o samé životní ztroskotance, v nichž se na chvíli musel poznat snad každý. Zde starnoucí Pierre tuto svou polohu dotáhl na maximum v postavě staříka s Aizheimrem, který pořád všechno zapomíná a jeho osud je vlastně tím nejhumornějším i nejdojemnějším na celém filmu. I díky němu jsem uvažoval o vyšším hodnocení ale možná  počkám na to, až mi bude minimálně pětašedesát. (02.09.2020)

Když už jste příliš starý na to, aby vás zatkli na demonstraci, je to s vámi asi dost špatné. Tohle je celkem příjemný film o pěti lidech, kteří už mají ty nejlepší roky za sebou a čekání na smrt si chtějí zpříjemnit, jak jen to jde. Nechtějí dožívat, ale chtějí žít. Bohužel přece jen tomu něco chybí. To, že jsou zde herecké legendy především z Francie, Jane Fonda je trochu výjimka (mimochodem to skutečně mluví ona, nejedná se o dabing, francouzštinu totiž ovládá plynně), byl potenciál obrovský, ale bohužel zůstal nevyužit v příběhu, kterému přece jen chybělo více nosných scén. Téma samo o sobě přitom dostatek prostoru poskytovalo. I těchto filmů o seniorech se diváci celkem snadno nabaží, když jich bude pořád více. (29.10.2013)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)

Být starý nemusí znamenat být nešťastný aneb Balada o přátelství. 1) 77letý Pierre Richard dozrál - je z něho Pan Herec. Ani 67letá Geraldine Chaplinová nebo 74letá stále skvěle vypadající Jane Fondová nezklamou. Příjemným věkovým kontrastem je 33letý Daniel Bruhl. 2) Je to trochu veselé, trochu dojemné a především hodně, hodně optimistické. Takové přátele bych chtěl mít...i takové stáří... (02.07.2014)

Zcela luxusní herecké obsazení a film mi opět vytanul na mysli při pohřbu báječného Belmonda a já si uvědomila jak celá skvělá generace mého mládí nevratně odchází a pak už si pomalu můžeme začít broukat Letokruhy od Traktoru a je to v háji. Nevím, zda se to vlastně dá hodnotit objektivně, po shlédnutí zůstal ten zvláštní pocit pomíjivosti, ale i laskavosti, šarmu, strachu a lásky. (15.09.2021)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

Moc smutnej a krásnej film... k poplakání!!! Nechci bejt starej..... 85% (19.05.2014)

3* Seniorská komedie, která odhalí některé ze strastí plynoucí ze soužití v pozdním věku. U dlouholetých přátel je to vždycky jednodušší a proto se dostalo i na jiná témata. Čekal jsem větší zábavu a víc konfliktů, takže jsem odcházel s pocitem menšího zklamání. Ale zato jsem viděl, jak vypadají slavné herecké hvězdy z dob mého mládí. Nakonec jsou z toho akorát průměrné tři hvězdičky a nemám ani důvod doporučovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.10.2016)

A to som si myslel, ze s Kamenom Richardom je amen a ze komplet vyhasol. A vida, este v 77 -ke mal slusny film. Sice uz mu trochu preskakuje, ale musim povedat, ze je to dost skoro. Poznam ludi, co este v 90 -ke maju jasnozrivu pamat a dokonca este hraju aj vo filme. No nic, film je to hlavne o starobe -a ta dozenie raz kazdeho bez ohladu na to, ci sa mu to paci alebo nie. Komedialna vlozka vsak prevazuje nad tou smutnou. 70 % (05.07.2016)

Starci bez chmelu (14.03.2015)

Ale áno. Vcelku vydarený film s fajn hereckým obsadením. Prvá polovica troška pomalá ale po "zabydlení" to malo predsa len spád a aj pár úsmevných momentov. Dej sa nedá zovšeobecniť, predsa len išlo o "movitejšiu" societu Herecky ma oslovil Pier Richárd ktorému dobre sekundovala 75-ročná kočka J. Fondová. (18.10.2016)

Hezký snímek o stáří a o velkém přátelství doplněný excelentním hereckým obsazením. (12.01.2013)

Trochu škobrtající gerontomedie, kde ale laskavost stáří všechno vyváží. Je snazší se na stará kolena pokusit akceptovat druhé vedle sebe, anebo je lepší být sám? V každém případě, když dojdou síly, ambice i vyhlídky, je nejlepší držet pevně při sobě. Tento poslední díl Přátel funguje filmařsky i lidsky krásně. (12.04.2019)