Velký sen

Zaujímavý námet, z ktorého sa by sa dal vytĺcť výborný film o postupnej zmene myslenia a príjimania inej kultúry, ktorá nikdy nebýva jednoduchá. Nielen boj triedny ale aj kultúrny a spoločenský bol žiaľ pochovaný prílišnou preromantizovanosťou príbehu so záverom zaváňajúcim Rosamunde Pilcherovou v nemeckom vydaní. (16.06.2014)

Prosazovat novátorské myšlenky je obtížné, i když jde jen o hraní fotbalu. 1) Jak vidím, i takové pro mne nezáživné téma, jakým je zavádění fotbalu v Německu, lze pojmout dramaticky a s vtipem. Nevím sice, jak dalece je film historicky věrný, nicméně anglický smysl pro humor tímto veskrze německým snímkem prolíná tak, že se věru laik diví a odborník žasne. 2) 33letý po matce Španěl, po otci Němec Daniel Bruhl v roli novátorského anglického učitele spolu s 15letým Adrianem Benjaminem Moorem (mluví anglicky, německy a francouzsky) v roli otloukánka Joosta Bornstedta společně s příjemným hráčem na flétnu a saxofon 17letým Theo Trebsem (mladý šlechtický Felix Hartung) poskytují příjemný divácký zážitek, nemluvě o scénáři a svižné režii. (28.07.2012)

Téma "učitel-vyvrhel" a jeho neortodoxní metody mě vždycky dovedou nalákat. Je pravdou, že Der Ganz grosse Traum je vysoce příjemný a pohodový film, ale bohužel nenabízí nic než pár zasmání a možná i to pohlazení po dušičce. "Velký sen" je tak trochu "Škola rocku" bez rocku, v Německu a v době, kdy Němci ještě neznali význam slova fotbal. Celé se to zavrhování "barbarského" sportu sledovalo zvláštně, kdo by byl řekl, že v Německu v takové době ještě neznali - v Anglii již velice oblíbený - sport. Mimo pár vtipných situací a sílu přátelství si film dělá srandu z německé nadutosti, což mi imponovalo. Daniel Brühl potvrdil, že je sympaták a atmosféru to mělo opravdu milou. Konec byl ale příliš natahovaný (vyhodí ho? jednou zase, že jo, pak zase, že ne..) a mrzelo mě, že co se vztahů mezi žáky a učitelem týče, nešel příběh tolik do hloubky a v závěru nudil. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že to byla pohodová podívaná. (26.01.2014)

Jedna z nadsázkou míněná definice kopané, jejíž autorství je připisováno bývalému elitnímu střelci anglické reprezentace Garymu Linekerovy praví: "Fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet lidí a kterou vždycky vyhrají Němci". Retro story o tom, jaké to bylo v dobách v nichž se němci věšeli na kruhy a fotbal byl hrou, kterou hraje 16 kluků v parku a kterou vždycky vyhrají Angličané........určitě fajn a přitom úplně špatně. Rok 1874, ideály, kožený nesmysl, skutečné události, neotřelé téma.......to je materiál mající hodnotu gólového forwarda. ÜberAllesákům bohužel chybí něco (jak to nazvat), nadhled, lehkost, jedním slovem britskost - kdo vyděl například irské Borce (r.2006), rozumí. Za gól do vlastní sítě číslo dvě považuji prohrané osobní souboje po celém hřišti: z outsidera hrdinou, bývalí uzurpátor na straně dobra, velké vítězství nad favoritem, zprvu nepřístupní rodiče obměkčeni, napravené křivdy a další a další - zkrátka samý balast a klišé.......slohové cvičení ve druhé třídě, učebnice pro scénáristy bez invence. Pro mne jednoznačně prokoučované vedení 3:0 v poločase.......na čtyři (nebo dokonce pět hvězd), které zde v hodnocení vidím, by to chtělo nebát se vystřídat nejslabší hráče a oživit hru. (18.12.2014)

Sice fotbal pro mě není sport, kterému byl vysloveně propadla ani ho nesleduji :D Vlastně mě vůbec nezajímá :D Ale tady to bylo tááááák krásně znázorněné :) A přeci jen - šlo o učení anglického jazyka ;) Bruhla mám moc ráda a ten film má svoji hodně příjemnou atmosféru, kde se ale mísí i ta "nenávist" vůči angličtině a něčemu neznámému :) Je to moc fajn, pohodový snímek, kdy pohled na půlky Bruhla potěší ;) Jo a hudba je naprosto skvělá :) (16.09.2020)