Reklama

Reklama

Obsahy(1)

On je bratrem vládnoucího rakouského císaře a ona dcerou poštmistra. Milenecký pár, který nemůže být rozdílnější. Od císaře až po posledního člověka z lidu nikdo nevěří lásce mezi mladou dívkou a výrazně starším arcivévodou. Přes všechen odpor a navzdory všem potížím nakonec zvítězí láska a důvěra nad politickými vlivy a společenskými konvencemi. Ke 150. výročí smrti arcivévody Johana uvedl autor a režisér Julian Pösler v televizním filmu tento výjimečný příběh lásky mezi arcivévodou Johannem a Annou Plochl. (elizabeth_ba)

(více)

Recenze (1)

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Romantický úryvek ze života arcivévody Johanna (Jana) Rakouského, syna císaře Leopolda II. Považuji za zajímavé, že se jednalo již o třetího arcivévodu či prince, který chtěl měnit Rakouskou monarchii či později Rakousko-Uhersko k lepšímu, teda aspoň v těch filmech, které jsem o nich viděla. Co říci k tomuto? Vzpomněla jsem si na doporučení, že muž (či žena) ve středním věku by se neměli romanticko-sentimentálně zamilovat, neboť co je roztomilé v mladém a seniorském věku, je ve věku zralého člověka maximálně komické. Ale odpouštím to arcivévodovi. Mám totiž ráda Rakousko, a i když mé srdce tíhne spíše k Rakousku Hornímu tedy okolí Lince; Štýrsko, Semmering (česky Smrčník) a Štýrský Hradec si mě získaly rovněž. Na zelené štýrské kroje (téměř jako tady, třetí obrázek zhora), krásné interiéry i exteriéry - u budov, oblastí, dokonce i některých pánů (sic, zejména teda von Thuna v roli sekretáře jeho Výsosti arcivévody, i když se snad po celou dobu filmu ani jednou neusmál, to za něj musel napravovat Moretti v titulní roli arcivévody) se moc pěkně koukalo. Anna byla přibližně taková, že se do ní léty i vojenskou kariérou otrávený arcivévoda mohl zamilovat – vypadala něžně a nevinně. Jen ty intriky knížete Metternicha na mě působily spíše pohádkově, neuškodilo by více záporných emocí (aby tím mohly vyniknout ty kladné) a snad i více akce, takhle to bylo celé taková miloučké, téměř bezkonfliktní, ale jo, něco by se tam našlo, ale překaženou svatbu, masopustní tancovačku či proboření se pod led s následnou nemocí, považuji na dobu Napoleona ve Francii a bitev u Slavkova, Borodina a Waterloo za, mírně řečeno, těžkou romantiku, o takřka idylickém vztahu mezi Annou a Johannem a podobně i Johanem a jeho bratrem císařem Františkem I. ani nemluvě. A taky mi, stejně jako v Lutherovi, vadilo, že pak dalších 30let společného života odbyli krátkým textem na obrazovce. No, ještě že tihle, na rozdíl od Lutherových, aspoň neměli 6 dětí. Kdyby von Thun přidal úsměv, já bych možná přidala hvězdičku, ale ony ty tři jsou odpovídající, byla to spíše taková romantická a zábavná idylka než historický film. ()

Reklama

Reklama