Madame Sans-Gene

Hned na začátku pradlena Sophie Loren rozjede to svoje extempore a je k nezastavení, stírá všechny kolem sebe a uzemní i samotnýho Napolióna, za muže si vybere de Peyraca, kterýho napřed taky řádně zjezdí za to že jí na dvůr postavil kanon až se nakonec stane vévodkyní. Christian Jaque mezi dvěma tulipány natočil další romantický dobrodružství který mě stejně jako jeho dva slavnější bratříčkové baví a bavit nepřestane. (03.01.2014)

Lorenová, Lorenová a její boky, Lorenová a především její prsa v hlubokých výstřizích... Francouzská revoluce, bohaté kostýmy, nádherné ateliéry a kulisy a dokonalé převyprávění francouzské historie, to už jaksi od Francouzů čekáme. Toho jsem si tu užil rozhodně dosyta, tak jako v desítkách jiných francouzských filmů té doby. Zde navíc vyšperkováno parádní scénou, kdy Robert Hossein utíká s Lorenovou ze starého větrného mlejna. Ovšem Lorenová byla jen jedna, té se v tomto a ani v žádném jiném filmu nic nevyrovná. [154. hodnocení, 14. komentář, 60%] (08.01.2021)

Vydařená příjemná romantická komedie s historickými postavami a v historických kulisách. Není důležité, nakolik příběh odrážel skutečný život Catherine Hübscher, jde především o divácky přitažlivou a svižnou zábavu, která nepostrádá ani vtip  a ironizující pohled na život francouzské porevoluční šlechty, která ke svým titulům a postavení přišla bez předchozího rodokmenu jen díky Napoleonovi. Role madame Sans-Gene jako by byla ušita přímo na míru Sophie Lorenové, která v ní exceluje. (24.12.2021)

Příběh někdejší pradleny francouzské revoluce je nesporným alternativním vrcholem tvorby autora obou TULIPÁNŮ. Jadrný příběh prostořeké pradleny vzácně zapadá do hereckého naturelu Sophie Lorenové, ale dává také značný prostor jejímu hereckému partnerovi Robertu Hosseinovi. Zajímavé - lidské - je i pojetí Napoleonovy postavy, jehož rozporuplné životní osudy určitě nejde zužovat do úzkých břehů černobílého vidění světa. Aniž by byla viditelněji zkreslena historická fakta, vzniká vděčný film-komedie, jejíž nadsázky ozvláštňují skutečné životní osudy skutečných historických postav. Film vidící vlastně napínavý děj ženskýma očima. Alternativní feministický pohled na historii prostředkovaný citlivým a vnímavým mužským okem. Film, na který se nezapomíná, byť jeho klasičnost je oděta do vypůjčeného lidového kroje nesmlouvavého, ale současně také vlídného a až rozverně veselého plebejského taškářství. Vždyť všichni víme, že smíchu nebo alespoň úsměvu v životě každého z nás nikdy není dost. (28.08.2007)

Zajímavě vyzní srovnání s televizní inscenací Františka Laurina (1971). Obě zpracování vynikají nadprůměrným režijním vedením a převedením do vybraného média, slabší stránkou u obou je ale otázka scénáristického zpracování a dramatizace v daném módu vyprávění (lidsky řečeno onen "alternativní pohled na historii" se poněkud ztrácí v onom "rozverně veselém plebejském taškářství"). (09.03.2011)