Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ciro, téměř slepý chlapec, je nemanželským synem Aurory, taxikářky ze Sorrenta. Aby mohl být operován ve Švýcarsku, rozhodne se matka opatřit si peníze od tří bývalých klientů hotelu, ve kterém před lety pracovala, z nichž každý by mohl být docela dobře chlapcovým otcem. Matka a syn směřují s pronajatým karavanem na sever, ale brzy se ukáže bezvýslednost pátraní, neboť Dave, důstojník NATO, je již delší dobu mimo Neapol. Aurora a Ciro mají větší štěstí v Římě, kde naleznou Andrého, zubního lékaře, právě zaneprázdněného svatbou dcery. Dojat příběhem daruje André Auroře peníze a obraz, jeden ze svatebních darů. Matka s dítětem se přesunou do Toskánska a hledají hraběte Bertonciniho. Zjistí však, že byl dluhy dohnán k sebevraždě. Jeho přátelský syn Michele je na mizině, ale pomůže jim prodat obraz. Pokračují dále na sever a Auroře se podaří v Courmayeur nalézt Davea. Američan, nyní pilot vrtulníku, je pravděpodobně jediný, koho má Aurora opravdu ráda. Po něžném ale bouřlivém shledání se opět rozcházejí. Aurora a Ciro odjíždějí do Švýcarska… (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (4)

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Trochu přímočarý snímek o ženě, tvrdé sebejisté dámě, která ví co chce, o jejím slepém synovi, o dlouhé cestě, která vede přes tři "otce" a dojde k vítěznému konci, který ani v tak laděné romantice nemůže být jiný, škoda, trochu to tomu ubralo, ale jinak zdařilý filmek s trochou legrace v průběhu. :-) ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Neuvadající orchidea světové kinematografie v tomto filmu uvádí na stříbrné plátno i novou hvězdu - svého mladšího, pozoruhodně dobře hrajícího syna. Tklivý, až sentimentální film je právě zásluhou standardního výkonu Lorenové doslova vtlačován do střízlivé hloubky skutečného mateřského citu i opětující synovské lásky a v nejlepších, vrcholných scénách tradiční téma Lorenové ženy-matky bojující ze všech svých sil o lepší, plnohodnotný život svých dětí tlačí do nových, alespoň pro mne dosud neznámých tónů a poloh. Happyendový závěr necítím v tomto případě jako zlehčující - i v tom všedním, šedém životě alespoň čas od času každý z nás zažívá okamžik hlubokého, čistého štěstí. Ať se nám to líbí nebo ne, i velké city mají v každém lidském osudu své místo, svou váhu, ale také naplnění. A to i v tomto díle, které svým zřetelným sklouzáváním do sentimentu určitě nepatří k vrcholným hereččiným kreacím. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Na úrovni ,, sobotní odpolední ždímačka". Upřímně, kdyby tam nehráli hvězdy mého srdce. lípla bych tomuto počinu jednu * jen by to fiklo. Ale Sophia je Sophia a k tomu Philippe Noiret..... musím být neobjektivní. ()

Reklama

Reklama