Ve znamení Venuše

Dve rozdielne sestrernice bývajú u jednej z rodičov. Jedna nemá problémy s nápadníkmi aj vďaka fyzickým prednostiam ( Sophia Loren ) a tá druhá ( Franca Valeri ) vo svojej nesmelosti sa v zúfalstve obráti na veštkyňu. Tá jej predpovedá záujem mužov... Tu sa niekde rozbehne vcelku príjemná komédia, kde prím hrajú svojrázne charaktery mužov ( Sordi, De Sica, Vallone ) a mladé ženy sa dostávajú do súkolia minipríbehov. Dino Risi síce dostatočne využil nastupujúce hviezdy, je však príjemné, že dostatočný priestor dostala aj hlavná postava Franca Valeri. Prvý komentár, deviate hodnotenie. (23.01.2017)

...presne, ako sa mimochodom píše i v zaujímavosti [moja maličkosť] na práve tento romantický titul od Dina Risiho s názvom Znamenia Venuše: [no tentoraz to ale zhrniem vlastnými slovami]: „Ak by počin rovno [z]režíroval pôvodne zvažovaný Luigi Comencini s tým, že by sa celý nasledujúci vývoj udalostí i vzťahov, výsostne a k tomu i prednostne dotýkal predovšetkým [ne]ústrednej postavy: Cesiry Colomboovej, tak pevne verím tomu, že konečný výsledok by bol oveľa priaznivejším, než zrovna v tomto ["rozpačitejšom"] prípade.” • Áno, totižto ona bola takpovediac, tak trochu »zatienenou« ostatnými [prebytočnými] postavami v tomto dianí, a to konkrétne v priamom podaní; vskutku naprosto zvučných talianskych hereckých mien, a to od Sophie Lorenovej, cez Alberta Sordiho a Vittoria De Sicu, až vari i po Ralfa Valloneho s Peppinom De Filippom, a tak sa snáď nakoniec predsa i [o]pýtam, ako sa malo vlastne toto nežné žieňa medzi nimi všetkými vôbec presadiť, keď jej neustále iba „liezli do kapusty”? • Čo sa dá už robiť, pokračujem, napokon zvíťazila komercia; a nakoľko síce predstaviteľku «scénografky», Francu Valeriovú, až tak dobre extra nepoznám, a tak asi nedokážem ani správne posúdiť, či by bola v podstate schopnou utiahnuť celý titul na svojich pleciach, pretože takto sa stal len „rozštiepeným” na viac[ero] kusov, čo rovnako tiež asi nebolo úplne najsprávnejšie skonštatovanie danej situácie, ktorá ešte i o to viacej zamrzí, lebo proste cítim, že tu bol premárnený potenciál, z ktorého sa dalo podľa mňa vyťažiť ešte oveľa viac, ale inak bol celkom stráviteľným aj v takejto podobe. • Možno dokonca ani extra zvlášť neľutujem zhliadnutie týchto »sesterníc«, ...keď jedna robila [ne]úmyselne zle tej druhej, alebo naopak; kde už vidieť veľmi dobre zabehnutú "lorenku" a ďalších, čo určite nie je málo. Totižto, títo spomínaní, «talianski umelci», jednak patria medzi mojich veľkých obľúbencov, a jednak som vždy nesmierne rád, keď ich môžem zase niekde uvidieť; povedzme akurátne i v nie najlepších prípadoch... (08.10.2023)

Priemerná komédia, ktorá ale ponúka večnú a nadčasovú myšlienku: tie pekné ženy to majú v živote ľahšie. Ale zas nie vždy, výnimka potvrdzuje pravidlo, a navyše, ľahší život neznamená automaticky šťastie. Od natočenia V znamení Venuše prešlo už skoro 70 rokov, má svoju typickú výraznú hudbu, známu aj z československých filmov tohto obdobia, dokonca by som povedal že už od konca tridsiatych rokov. No a taliansky efekt, spev a v podstate aj krik sprevádzajú film celou stopážou. (02.04.2021)

Niektore filmy rezisera Dina Risiho su kvalitne aj po x rokoch od natocenia - konkretne Nova strasidla 1977, Operace San Gennaro. Tento to ovsem nie je. Jo, Sophia Loren /I Girasoli, Horalka/ bola vyborna, len sama to proste nemala sancu utiahnut. Oni su dve sesternice, krajsia je ovsem Sofia Loren, ta druha baba Franca Valeri je skarede kacatko. Potom sa to vo filme riesi, aj tie veci okolo hriesnice tam boli, to jo. Skoda, ze zvysok hercov mi uz potom nehovoril nic a samotny reziser Dino Risi ma daleko lepsie filmy ako tento slusny, ale stale len sivy, sedivy priemer : 55 % (29.12.2020)

Film, který je pro mě spíše než komedií, hořkým dramatem, zachycuje každodenní realitu dvou sestřenic, hlavních hrdinek. Na první pohled se může zdát, že jejich životy jsou velmi rozdílné: Agnes (Sophia Loren) je okolím vnímána jako velmi atraktivní, snad všichni muži, které potkává, o ní projevují zájem, ale jejich projevy jsou slizké a devalvující nebo ji přímo sexuálně napadají; Cesira (Franca Valeri) je na druhé straně považována za ne příliš atraktivní, nestává se jí, že by o ní nějaký muž projevil zájem a ona se pokouší zalíbit snad každému muži, se kterým se setká,  ať se dotyčný chová jakkoliv hrubě či podle. Jedna má pozornosti příliš a ve způsobech, o které nelze stát, druhá nemá pozornost žádnou. Obě se tak ocitají v určitém typu izolace a obě se také vrhnou do náruče prvního muže, který projeví špetku respektu (Agnes) nebo zájmu (Cesira). Mají jedna druhou rády a vzájemně se podporují, zároveň jsou chvíle, kdy Cesira vyčítá Agnes, že chování mužů „provokuje". Agnes se například Cesiře svěří, že jí jejich známý obtěžoval a Cesira, kterou trápí, že o ni muži nestojí, jí vyčte, že si za to může sama. Tím se prohlubuje propast mezi oběma ženami, které se ocitají osamělé a nepochopené, i když každá trochu jinak. Jejich trápení má ale společné kořeny: obě jsou pro muže, se kterými se ve filmu setkávají, pouze objekty hodnocené dle svého vzhledu. Jedna je pro svůj fyzický vzhled obtěžována, napadána a je cílem využít ji jakožto sexuálního objektu, druhá je kvůli němu neviděna, a protože nemá hodnotu jakožto sexuální objekt, zbývá cíl pokusit se využít ji například finančně. Film dobře zachycuje (ať vědomě či ne) situaci chudých žen, kterým je při pracovním pohovoru šéfem řečeno, že záleží na jejich přístupu a následuje osahávání, a které jsou dennodenně vystavované rozhodování typu „mám se hodinu mačkat v MHD, kde mě můžou osahávat chlapi“ nebo „risknu kratší jízdu na motorce s mužem, kterého ještě dost neznám a nevím, co od něj čekat“. Ještěže se od 50. let v tomto směru tolik změnilo...oh wait. (12.01.2022)