Verdict
L'accusa è: violenza carnale e omicidio
Jury of One
Režie:
André CayatteKamera:
Jean BadalHudba:
LouiguyHrají:
Sophia Loren, Jean Gabin, Michel Albertini, Gisèle Casadesus, Henri Garcin, Michel Robin, Marthe Villalonga, Umberto Orsini, Julien Bertheau, Muriel Catalá (více)Obsahy(1)
André Leoni je obvinený zo znásilnenia a vraždy sedemnásťročného dievčaťa, z bohatej a vplyvnej rodiny, Annie Chartierovej. Tento prípad zverili, ako posledný pred odchodom do dôchodku, predsedovi súdu Legeinovi. Matka André Leoniho je presvedčená o synovej nevine, a tak sa všemožnými silami snaží ovplyvniť priebeh súdu. Využíva staré známosti z podsvetia, kde mal pred niekoľkými rokmi dôležité postavenie aj jej zosnulý manžel. Unesie Legeinovu manželku, aby zabezpečila hladké vedenie súdu, ktoré bude smerovať k výroku poroty o oslobodení syna. No veci sa jej vymknú spod kontroly a všetko sa zvráti iným smerom. (wewerička)
(více)Recenze (36)
Během Verdiktu se mi vybavil film Prožít si své peklo - rovněž drama matky, která se nasazuje cele pro svoje dítě, i když v jiné konstelaci než tady a ejhle, jaká náhoda - opět režisér Cayatte. Je to zážitek a člověku se až dere slza za dobou, kdy se ve Francii točilo něco takového a kdy to nebyla rarita nebo náhoda - slyšet text, který hrábne i do toho nejčistšího svědomí, a sledovat herce, jimž nevěříte, že je to "předstírání" nebolelo. ()
Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí. ()
Nevrlý starý soudce má před odchodem do penze vynést rozsudek nad mladíkem obviněným ze znásilnění a vraždy, jeho matka je z opičí lásky přesvědčena o synově nevině a poněkud operetně se pokusí soudce citově vydírat slzami... V prvních minutách jsem propadl skepsi, že půjde o jeden z těch šíleně nudných filmů, kde Sophie Loren okázale vykřikuje do světa, že je vážná dramatická umělkyně, kde Jean Gabin předvádí další ze svých paralytických kreací bez chuti a zápachu, všichni pak v polospánku odkýváme, jaký to byl herecký koncert a s trochou štěstí na to do půl hodiny zapomeneme. Ale kdepak. To, jak konvenčně jsou figurky na šachovnici rozestavěny na začátku hry, vůbec nic neznamená a film v promyšleném sledu přináší jeden zvrat za druhým. Mohl to být příběh zásadového soudce, který čelí vydírání a pokusům o korupci, ale přesto neohne hřbet a vykoná rozsudek podle svého přesvědčení. Mohl to být příběh zoufalé matky, která sama proti všem oroduje za syna, protože byl přece vždycky tak hodný hoch a nosil ze školy samé jedničky. Příběhy prvního i druhého typu existují, fungují podle určitých neměnných schémat a spoléhají na bezvýhradné ztotožnění diváka s hlavní postavou. Jenže Verdikt má dvě rovnocenné hlavní postavy a ze střetu obou těchto schémat udělal nosný konflikt příběhu. Jinými slovy - soudci přejeme, aby dostál svým zásadám; matce, aby byl její syn shledán nevinným, ale víme, že jedno vylučuje druhé. Jen dva důvody mi brání dát filmu 5 hvězdiček: 1.) Navzdory všemu je to pořád film Carla Pontiho se Sophií Loren a tu a tam mi vadilo její obligátní prosazování na úkor partnerů ve vedlejších rolích. 2.) O den dřív jsem viděl jiný, v mnoha ohledech podobný film Andrého Cayattea Prožít si své peklo, který mě emocionálně rozložil na prvočinitele. Verdikt se k podobnému účinku na několika místech ostýchavě přiblížil, ale přece jen je o něco slabší. 80% ()
Slzy a krása Sophie mě snad nikdy nepřestanou dojímat a sledovat Jeana Gabena je přímo pochoutka, kde to není třeba ani komentovat žádnými superlativy. Oba jsou legendami, které nikdy neomrzí sledovat, vždy to bude nezapomenutelný zážitek. Je těžké srovnávat dva podobné filmy od stejného režiséra a navíc s dokonalým hereckým obsazením, ale kdybych měla přiznat, tak Prožít si své peklo zanechalo na mém srdci hlubší zářez a dodnes mám mrazení při vzpomínce na prozření matky (Annie Girrardot), která odhalila kdo za tím vězí. ()
Je to silné drama, ale ze strany soudce jsem přece jen čekal větší odpor nátlaku, který na něj byl vyvíjen. Troufám si říct, že při svých zkušenostech by dokázal uvážit pravděpodobnost nalezení své ženy, pokud by se obrátil na policii. Zoufalá matka zase nebyla tak silný protihráč, i když si to o sobě myslela. ()
Těžko psát o něčem, co vás emocionálně rozloží. A já se z toho ještě emocionálně nesložil. 100%. ()
Súboj odhodlanej matky proti sudcovi, pre ktorého je právo svätým písmom. Gabin ako vždy charizmatický, Sophia Loren napriek pokročilému veku stále krásna. Tu niet príliš čo vytknúť, keď je aj samotný námet dostatočne originálny. Čakal som na rozuzlenie, no a to je zas presne také, aké má byť .. ()
Shodou okolností je to možná jediný film, který svedl dohromady Jeana Gabina se Sophií Loren, protože to původně měla hrát herečka Lea Massari. Samozřejmě zásluhou obou hlavních představitelů je snímek působivý. Zajímavostí je, že v době vzniku tohoto filmu psali všelijací francouzští filmoví kritici v pařížském tisku o hluboké krizi francouzské kinematografie, ale dle mého soudu natáčeli nejúspěšnější filmy právě v šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých letech. ()
Skvělá dvojice s legendárním Gabinem a souputnicí Lorenovou. Tuhé soudní drama s krimizápletkou a silnou příměsí nepřátelství dvou hlavních aktérů-stárnoucího soudce a ambiciozní dámy, která je pro záchranu svého dítěte schopna všeho!... Opravdu skvostný film, klasika žánru. ()
Mistrovský film, který mě vtáhnul od první minuty. Napínavý příběh, skvěle napsané dialogy, dokonalé obsazení a závěr, který nemůže nikoho nechat chladným. Sophia Loren je zde ve svých 40 letech stále velice atraktivní a její postava Teresy Leoni je neobyčejně zajímavá (třeba už tím, že není jasné, jak moc ona sama je či není součástí zločineckého podsvětí, ve kterém působil její manžel), taktéž její herecký protějšek Jean Gabin je zde coby předseda soudu Leguen absolutně bezchybný a charismatu má na rozdávání. V jedné scéně, kdy Leguen navštíví Teresu u ní doma, nechá si od ní nalít koňak, sedí těsně vedle ní, zatímco ona si přehodí nohu přes nohu a je nesmírně žádoucí v tom svém poloprůsvitném oblečení, jsem dokonce na chvíli myslel, že se ti dva spolu vyspí - byť Gabinovi v té době už bylo 70 let a za 2 roky zemřel; pravděpodobně by už tedy stejně nebyl v té době ničeho schopen - což vzápětí i Teresa sama nadhodí: "Než porotce, radši chci dobýt vás. Co jiného mi zbývá, než násilí? Jenom postel. Chtěla jsem, považte. Ale bylo by to na nic. Kdybych se s vámi vyspala, měl byste mě za děvku. A muž jako vy, by děvce slovo nedal." - nejenom v tomto momentu jsem se v dalším vývoji děje spletl - překvapivý příběh jde proti obvyklým diváckým očekáváním. Verdikt je výtečné drama, které je překvapivě moderní a napínavé do poslední minuty - těch 1,5 hodiny uteče jako nic. Film má mimochodem skvělý český dabing. ()
Sedmdesátá léta přála francouzské kriminálce. Důvodů bylo hned několik, v zemi Galského kohouta přicházeli s neotřelými náměty, patrně s pocitem, že obyčejná vražda je pro amatéry, v hlavních rolích se objevovaly herecké hvězdy první velikosti a film téměř nikdy nekončil happyendem. Verdikt je sice psychologickým dramatem, ale jeho syžet má ke kriminálnímu příběhu velmi blízko. Celému filmu kraluje Sophia Lorenová, která je nejen krásná, charismatická, ale také výborně hraje. Zklamáním je pro mě hudba, která v té době byvála výraznou složkou francouzských filmů a dokázala okouzlovat mnižství posluchačů i mimo snímek. Tahle je příliš unylá, než aby mohla někoho okouzlit i při sledování i po mnoha letech stále svěźího filmu. ()
Excelentní drama s vynikajícím hereckým obsazením. Lorenová jako slepě milující matka, která není ochotna přijmout fakt, že by se její syn mohl dopustit odporného zločinu a proti ní bigotní soudce Gabin, který své obžalované nemilosrdně drtí všemi možnými prostředky. Matka má však svůj plán a když je soudci unesena těžce nemocná manželka, rázem tu máme situaci, s kterou se dosud nesetkal a jeho smysl pro spravedlnost je vystaven dosud nepoznanému tlaku. Obě herecké hvězdy tu září velmi jasně a je to velká podívaná. Scény ze soudní síně plně ovládá Gabinovo charisma a třeba při poradě s porotou jeho výstup snese srovnání s nejlepší soudničkou ever, tedy Dvanácti rozhněvanými muži a člověka až zamrazí při představě, že by tam byl. Lorenová pak snad nešťastnou a téměř všehoschopnou matku ani nehrála, ona jí v té době byla. Ten strhaný výraz a ty oči zraněné laně... nepříjemně krásné. A když se její vynucený vztah se soudcem postupně vyvíjí a v jedné chvíli dokonce mezi nimi přeskočí překvapivá jiskra, stává se v pomyslném souboji velikánů v mých očích nevyhlášeným vítězem. Trochu předpokládaný, ale o nic méně zdrcující, závěr pak dává Verdiktu poslední zářez do vyrytého puncu nejvyšší kvality. ()
Hudba rámující začátek a téměř konec. Jde se rychle na věc, Lorenka zazvoní u Gabénových a bez okolků vyloží, o co jí jde. A pak po tom jde jak slepice po flusu. Líbí se využití flashbacků dokazujících divákovi, že jiného vysvětlení před soudem se nedočká. Tušíte, jste napnutí, ale nevíte, jak se podaří spravedlnosti prorazit. Když Legein sedí u Leoniové a pije s klidem jeden koňak za druhým, čekáte jakýkoliv zvrat. Chartiérová je nahá a je na co dívat, ale podle kolegů z dabingfora na ČST vysílali zkrácenou verzi s vystříhanou erotikou. ()
Strhující drama předsedy soudu v podání Jeana Gabina, který vede soudní přelíčení se synem známého recidivisty, který je obviněn ze znásilnění a vraždy mladé dívky. Jeho matka (Sophie Loren) je rozhodnuta udělat všechno, aby dosáhla osvobození svého syna, včetně únosu manželky předsedy soudu. Strhující a temný příběh, podpořený ponurou hudbou. ()
Dramata ze soudní síně, to já můžu. A když to má solidně udělanej přesah do dalších žánrů, tím líp. Spousta nádherně odstínovaných epizodek, v popředí nezklamou Jean Gabin a Sophia Loren. Pointa jak prase. André Cayatte prostě uměl. ()
Drama soudce a zoufalé matky souzeného syna. Scénář : Paul Andréota, André Cayatte, Henri Coupon a Pierre Dumayet. Kamera : Jean Badal. ()
Kontemplativní drama z prostředí manipulovatelné justice skvěle ztvárněné Gabinem. Toto realistické drama si pro sebe urvala Sofia Loren v roli histrionské melodramatické italské máti, což nepřekvapí, eliminovat ji dokázal po jejím boku jen Mastroianni. A asi na tom nic nezmění ani chvála Gabina z řad odborné kritiky, která tento jeho dramatický výkon považovala za jeden z nejlepších v celé jeho kariéře. Cayatteova režie proti tomuto pojetí neprotestuje a zahrané je to naprosto perfektně. Takže přes veškerou angažovanost snímku je to především herecký koncert, ale to jistě není špatné zjištění. 85% Produkce: Compagnia Cinematografica Champion ()
Strhující psychologické drama soudce v posledním případu před důchodem a zoufalé matky, která se ze všech sil, všemi prostředky a možnostmi snaží zachránit svého jediného syna (před verdiktem). Sophia Loren a Jean Gabin rozehráli tak napínavou podívanou, že jsem se zapomněla najíst, napít, odskočit si... Nemám slov. Výborné.. ()
V 70. rokoch Cayatte natočil dva obdobné filmy, z ktorých vo mne Verdikt síce nezanechal až tak zdrvujúce pocity ako o jeho tri roky mladšie Prežiť si svoje peklo, za to však bol technicky výrazne atraktívnejší, pričom sa mi zavďačil aj veľmi zaujímavo prepleteným scenárom odohrávajúcim sa v zákulisí súdnej siene, čo je typ filmu, ktorý si zakaždým rád pozriem, obzvlášť ak je k tomu ešte dramaticky silný, zaoberá sa zaujímavými myšlienkami a vie zabrnkať na emócie. Oba spomínané filmy toho majú mnoho spoločného - únos, komplikovaný vzťah v rodine, až na zopár detailov úplne totožný záver a hlavne dobre zahranú silnú ženskú hrdinku - matku. Obe matky síce svoju obetavosť prejavujú úplne odlišnými spôsobmi a obe hrajú v inak ladených filmov (pričom Verdikt sa mi zdal predsa len lepší), osudy oboch sú však na vlas rovnaké a môžem o nich prezradiť len jedno - ani jeden z nich neskončí šťastne. ()
Před dvěma lety jsem už Verdikt viděl. Ohodnotil jsem se ho pouhými třemi hvězdami a napsal k němu takový neutrální nicneříkající komentář. Včera večer jsem si ho po dlouhém odkládání konečně pustil znovu a následně jsem ten nicneříakjící hloupý komentář smazal a film ohodnotil znovu. Tentokrát již pěti hvězdičkami. Verdikte, promiň. Asi jsem tě před těma dvěma lety nedokázal dostatečně ocenit. Až včera, jsem prozřel. Jsi skutečně skvělým filmem. Ostatně, pocházíš z hlavy mistra Caytteho. A teď už je čas přejít z té 2.osoby na třetí.. Děj je neuvěřitelně hořký a trpký. Jak já si přál happyend. A to i přesto, že jsem už od předchozího zhlédnutí věděl jak, to dopadne a obecně happyendy nemám rád. Postava Loren mi byla strašně protivná, i když jsem ji vlastně chápal. To, je hold ta slepá láska matky. Mistr Gabin (můj nejoblíbenější herec) zde předvádí velmi vyzrálý herecký výkon. On, toho soudce nehrál. On jím skutečně byl. Jeho závěrečný pohled mě bude pronásledovat a dojímat dlouho. Podobně jako scéna, ve které soudcova manželka vysvětluje proč vyhodila ty insuliny do umyvadla. To, mi přímo mluvila z duše. Člověk si musí zachovat svou čest a hrdost, na druhou jsem s postavou soudce soucítil, plně jsem ho chápal a bylo mu ho líto. Film je, to opravdu velmi silný, má nadčasovou myšlenku, úžasnou atmosféru a neovyklé ovšem skvělé spojení Loren-Gabin. Jsem rád, že jsem si ho znovu pustil a mohl ho přehodnotit. Ta pětku mu patří. ()