poster

Místa ve městech (festivalový název)

  • Německo

    Plätze in Städten

  • anglický

    Places in Cities

Drama

Německo, 1998, 117 min

  • Anderton
    ****

    Schanelec to ani tentokrát divákovi nijako neuľahčuje, ale hrá s ním fér hru. Poskytuje náhľad do duše jednej introvertnej stredoškoláčky a ten je vyjadrený samozrejme aj zobrazením "miest v mestách". Strácame sa v nich rovnako, ako Mimmi sama v sebe. Nedokážeme sa v priestore orientovať a dokonca ak by sme nepočuli francúzštinu alebo nevideli v diaľke Stadte de France, ani by sme nevedeli, že sme zrazu v Paríži. Pokiaľ sa režisérka odvoláva na Bressona, tak tento film ide myslím skôr v šľapajách jej krajana Wendersa. Dôležité nie je len to, čo je zobrazené, ale aj pokus o zloženie fabuli čo bolo predtým, ako sa bude Mimmin osud vyvíjať ďalej a čo sa deje aj pomedzi zábery v súčasnosti. Možností je veľa...(4.8.2017)

  • evapetra
    ****

    Po svém prvním kontaktu s tvorbou režisérky Schanelec mám pocit, že můžu konečně jednou říct, že můj život je jako film. Při některých z těch pomalých záběrů jsem tak trošku pokukovala po hodinkách, jiné jsem si zase s požitkem užívala. Mému uchu lahodila příjemná hudba. A vůbec, věškerý zvukový doprovod (včetně ticha) tady hraje významou roli. Zvuky ve vlaku nebo z ulice tady obrazovou stánku nmnoha scén přímo dokonale dokreslují, rozhodně jsem je nevnímala pouze coby nějakou kulisu jako u řady jiných filmů.(13.3.2014)

  • DwayneJohnson
    *****

    Chtělo by se říci film o ničem. Film o ničem a přesto film, který toho dokáže tolik nabídnout. Začal bych třeba výbornou hudbou a hlavně prvním, mým srdečním songem, ale tohle není zdaleka to nejdůležitější. Tím je jednoduchý, banální příběh. Příběh o hledání, o lásce, o samotě. I když jste obklopen tolika lidmi, zdaleka to ještě neznamená, že se nemůžete cíti sám. Angela dokázala, co načala s svým prvním filmem. Naprosto mě vtáhla do děje, který i přes minimum dialogů a skoro žádný děj je pro mě naprosto vynikající, což se musí zákonitě projevit i na mém hodnocení. Za pět.(29.4.2015)

  • lupuscanis
    *****

    Až se dodíváš... možná to bude v první dubnovou neděli večer, a možná někdy úplně jindy, zanechávám tu za sebou otisk, jímž bych se rád pokusil ztišit cokoli, co se Angele podaří vyplavit na povrch… ... a tak tedy... ještě jeden návrat ke scéně u bazénu... Jedna ze dvou kamarádek leží u kraje bazénu, zabalená v huňatém, rudém županu. Pocit, že se k ní v tu chvíli celý svět přivrátil. Že je, aspoň pro tuhle pomíjivou chvíli opečovávaná, chráněná, schoulená, v teple, naprosto odevzdaná okamžiku, rozpuštěná v něm, a přece u sebe. Že je z tance, z toho tak nečekaného hravého momentu a ze vzájemnosti, která dýchá volností, ještě trochu rozechvělá, ale její dech se zvolna zklidňuje, napětí v těle z potřeby se bránit konečně ustupuje uvolnění, zadýchaná, ale spokojená…Ano, vím, nečekaného a hravého v kontrastu s tím vším, co je kolem, čím si prochází, co jí ubližuje, bolí, zraňuje, mačká, s těmi jejími nepatrně tenkým chodbami, skrze něž volí své budoucí cesty… … Ano, vím jde o okamžik, ne o věčnost, jde o na malou chvíli pootevřený průhled do světa, jak by to být mohlo. Nebo jak to být má…? Co víme o tom, co je takový průhled, když ho letmo zahlédneme ať už ve filmu, nebo v číchsi modrých očích se stříbrnými záblesky, schopen převrátit a otevřít? Tohle moje klubko pocitů ale skutečný je… Máš pravdu, je to tak, dokonale zarámované něžné, něžné křivky těla, spolu se záhyby županu by se bez obav mohly ocitnout na plátně klasického malíře, špinavé nohy jakbysmet (jako Carravagiovo červivé ovoce, které se však, na rozdíl od jejího chodidla, nevystavuje na odiv, ale krčí v košíku); odvrácená tvář dívky, o níž sice po více než deseti minutách, které jsme s ní strávili, už máme představu, komu náleží, jenže záběr v dokonalé kompozici tvarů i barev jako by se tázal, zpochyňoval, zda-li to, co se domnívám vědět, je skutečné, resp. skutečnější, než pootevřený průhled někam jinam... (zkus zavřít oči a představit si film, který by se podobným záběrem otevřel, začal by pohledem spočívajícím na tomhle, nebo nějakém jiném, spokojeně oddechujícím těle...). Až se s touhle dívkou v červeném županu budeš na samém konci filmu loučit, zkus si vzpomenout... nemuselo by to tak být, to nám ten záběr napovídá... [v sobotu, 1. dubna 2017](12.4.2019)

  • NinadeL
    **

    Plätze in Städten je mimoděk také příběhem o tom, jak intenzivně ovlivňují životy dospívajících materiální jistoty. A protože Mimmi nemá žádné, není pro ni samospasitelné ani být součástí demokratické západní Evropy. Měla by žít lepší život, už jenom pro to, že je Berlíňanka a umí dobře francouzsky, nebojí se navazovat přátelství napříč centry evropského pokroku... Ale ono to není tak jednoduché. Nač jsou jí všechny možnosti světa, když ještě před maturitou řeší, kde a u koho hlavu složí. #freshfilmfest(1.9.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace