Finanční krize

Absurdita finančního světa servírovaná na zasmrádlém stříbrném podnosu. [--] Lidé touží po baráku s bazénem, ale nemají na něj peníze, takže si vezmou na barák půjčku (hypotéku) a zavážou se tak platit každý měsíc po dobu pár desítek let splátky (přestože jim nikdo nemůže zaručit, že budou mít z čeho ty peníze platit). Spousta lidí chce barák, takže si berou hypotéku a trh s nemovitostmi roste (a s ním i hodnota domu). Věřitel (realitní kancelář) prodá hypotéku bance, která vytvoří bankovní produkt, který umožňuje s hypotékou dále obchodovat a přeprodat ji investorům (kteří předpokládají další růst cen nemovitostí). Pojišťovny pomocí svých produktů pojišťují hypotéky (bankovní produkty bank) proti případné insolvenci dlužníků (případ, kdy majitelé domů nejsou schopni platit za hypotéku měsíční splátky), za což inkasují miliardy. Pojišťují ovšem jen takové, které jsou přiměřeně rizikové. Obchody s bankovními produkty kolem hypoték provádějí bankéři, kteří taky chtějí barák s bazénem (ideálně rovnou pět baráků a eskadru letadel k tomu), takže se to zařídí tak, aby bylo možno obchodovat co největší množství hypoték, včetně těch rizikových (neboť čím víc obchodů, tím víc peněz pro bankéře). Vzniknou tak toxické balíčky s hypotékami (CDO), které ratingové agentury označují jako bezrizikové (AAA), neboť jsou za to placeny bankami, které potřebují mít takových áčkových hodnocení co nejvíc, aby na nich mohly vydělávat. K tomu se využívá pákového efektu (leverage), kde si banky půjčují desetinásobně více peněz, než sami mají, aby mohli provádět co nejvíc obchodů (co film nezmiňuje a co je taktéž zajímavé je, že peníze jsou vytvářeny z ničeho; doslova stisknutím tlačítka Enter v centrální bance, která množství peněz, které bankám "půjčuje", reguluje pomocí úrokových sazeb). Jednotliví bankéři, kterým jde pouze a jenom o prachy (konkrétně o co největší množství peněz v co nejkratším čase) pravidelně fetujou koks, šukaj prostitutky a navštěvují psychologické poradny, aby se z toho všeho nezbláznili. Všichni se tváří, že je to tak normální. Spirála se roztáčí tak dlouho, až to celé praskne, což se stane přibližně ve chvíli, kdy si lidé konečně připustí, že domů (vlastněných investory), které jsou bez obyvatel (neboť vidlák si vzal hypotéku a nebyl shopný ji splácet) je příliš mnoho a poptávka trhu je příliš malá (tím pádem není, kdo by platil měsíční splátky za hypotéky). V té chvíli začnou všichni bláznit a strašně se diví, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Banky začínají spekulovat na pokles a celé se to hroutí jako domeček z karet. A teď hlavně přijít na to, kdo za to může, že jo? [--] Inside Job se snaží exaktně popsat něco, čemu vlastně nikdo na světě tak úplně nerozumí. Celý systém peněz funguje pouze z jediného důvodu: Kvůli tomu, že lidé v to věří a zároveň předpokládají, že někde existuje někdo (banky, státní instituce, ekonomové...), kdo tomu všemu rozumí, kdo ví, co dělá, a kdo dokáže přesně předpovědět, kam to celé spěje. Jinými slovy systém funguje na základě přesvědčení, že lidé (trh) jsou racionální. Ale skutečnost je přitom taková, že existence peněz stojí pouze na iracionální víře, že ty zelené papírky mají nějakou hodnotu. Toto základní absurdní přesvědčení se pak odráží ve všech segmentech současného finančního trhu. Základní problém je v tom, že je to celé jen hra s čísly a vírou. Vírou, na které stojí celá společnost, která je, stejně jako samotná ekonomika, nikdy nekončící experiment s nejistým výsledkem; jen holt ty ekonomické ukazatele jsou něco, na čem je to názorně vidět (na rozdíl od mezilidských vztahů nebo lidské psychiky). Navíc je vše provázané a vše souvisí se vším: Jako vůbec nejšílenější příklad se jeví profesoři na ekonomických školách, které jsou nepřímo podporovány bankami, a ty zase mohou fungovat pouze na základě (a za podpory) ekonomických teorií, jejichž zastánci jsou oni profesoři. To ukazuje, o čem to celé je: O ideologii. Finanční krize nebyla žádná konspirace (žádný inside job) ani výsledek špatné práce několika bankéřů nebo finančních institucí, ale selhání samotného systému. Selhání víry v něj (proto je finanční krize někdy označována za krizi důvěry). [--] Celkově se jedná o velmi přehledný, srozumitelně podaný a solidnými argumenty podepřený hon na čarodějnice. On totiž hlavní problém tohoto filmu je ten, že se snaží najít viníky. Celý dokument by bohužel mohl být o třídu lepší, kdyby se nesnažil neustále najít někoho, na koho by šlo ukázat prstem a označit ho za "toho zlého hocha, který to všechno způsobil". A samozřejmě je tu zřejmá snaha ty zlé hochy spravedlivě potrestat a ukázat, že to a to rozhodně neměli dělat, protože jen díky tomu se to všechno stalo. Což je prostě neskutečně naivní a zaujatý pohled. Závěr filmu to sice trochu zachraňuje (a hned vzápětí pohledem na Statue of Liberty zase kazí), když lehce nadhazuje, že se vlastně stejně nic podstatného nezměnilo a celé je to problém systému, ale koukalo by se na to mnohem líp, kdyby filmaři zůstali u strohého popisu faktů a toho, jak to funguje ve finančním světě. Protože otázka "kdo za to může" je úplně nesmyslná - odpovědí není samozřejmě nic jiného, než "my všichni". A spekulovat nad tím, co se "mělo/nemělo" udělat je úplně stejně k ničemu - je mnohem zajímavější podívat se na to, co se opravdu stalo a zamyslet se nad tím, proč se to stalo. A dovést to zamyšlení do konce. Chtělo by to méně obviňování a manipulace s divákem, a ještě o něco důslednější analýzu. (07.04.2012) (méně) (více)

Island. Krásné místo. Pak vypravěč oznámí: "Ale v roce 2000 začala isladnská vláda s deregulacemi. Měly katatrofální důsledky." Patetická hudba, záběry na duhové hory na jihu, bahenní jezírka u Akureiry, střih. "Začalo to těžbou hliníku, tam na polích." Střih. Island privatizoval největší banky. Byl to jeden z největších experimentů, které kdy byly ve finanční msvětě provedeny" Island Fergusson, stejně jako Moore ví iž před natáčením jak bude vypadat závěr jeho dokumentu, není ovšem tak lidově podbízivý, tak okatě demagogický a většina jeho fakt je pravdivá. Jejich poskládání a interpretace je už pak věc jiná. Hned v prvních deseti minutách, pojednávajících o Islandu stihne Ferguson ukázat na spoustu viníků: vláda, bankéři, nadnárodní společnosti, ale především deregulace a volný trh. Neopomene zdůraznit, že právníci jezdí v terénních vozech (na Islandu tak jezdí prakticky každý), neřekne nám, jak finančně zničily přicházející nadnárodní společnosti Island (třeba ano, ale kupříkladu Landsbanki byla privatizovana do islandských rukou), nevysvětlí, proč byly deregulace v realitách katastrofou. Už jen těhle deset minut nabízí tolik materiálu k oponentuře...jak diskutovat s dvěma hodinami? Dokument se nebojí používat finančního slangu, ale neuvádí věci v souvislostech a nedává slovo jinému názoru, a to ani jednou. S takovým přístupem se pak dá s tématem naložit jak je libo, obzvlášt když téma je komplikované, ale přitom má každý poct, že mu rozumí (něco jako fotbal). Diskutovat s filmem nelze, je v něm příliš mnoho zavádějících a jednotlivých informací. (Snad jen naprosté základy: Banky prodávají CDS investorům u kterých nikdo neví, co obsahují. Ptám se, investoři snad nejsou vini. Co investoři když kupují něco, čemu nerozumnějí? Banky jsou viněny z realitního boomu, která neměl smysl, navíc neexistovaly limity, každý si mohl půjčovat, kolik chtěl.. Není řečeno, že to byl Clinton, který banky nutil pod heslem půjčovat i méně movitým Američanům, není naznačeno, že za půjčené peníze a jejich vrácení je zodpovědný prioritně dlužník, nikoliv věřitel.) Důležité je vyznění: Banky jsou příliš velké na to, aby padly, je potřeba to změnit (souhlasím), finanční sektor se spojil s politikou a všechno ovládá a ničí obyčejné lidi. Zastavte bankéře, seberte jim platy, nenechejte je spekulovat, budeme se mít lépe. No, když myslíte... Pro Karlose80: Chtěl jsem diskutovat o zlatém standardu, který není všelékem, inflace za něho existovala (v letech 1945-1973 oscilovala v USA mezi hodnotami -0,2-12%, v 90,letech pak např.od 1,1-2,3 (!) )%, krize byly také, chtěl jsem něco napsat o FEDu, který je soukromou bankou, ale samotný fakt nehraje žádnou velkou rolu. Guvernéra jmenuje prezident, stejně jako u nás. banka je nezávislá v měnové politice a je nezávislá na vládě, stejně jako u nás. Chtěl jsem se zeptat, která jiná centrální banka půjčuje peníze bezúročně a jak tisknutí dolaru (což je jen mediální opis, žádné peníze se netisknou) ovlivnuje hodnotu třeba švýcarského franku, ale došel mi dech. Závěrečný revoluční patos příspěvku mi totiž přišel tak soudružský, až mi z toho bylo podvně po těle. (26.07.2011) (méně) (více)