Reklama

Reklama

Václav Neckář a hosté

(koncert)
  • Česko ČT Live - Václav Neckář a hosté
všechny plakáty

Obsahy(1)

Na své cestě za slávou si Václav Neckář zapamatoval nejen své hity nebo filmové role včetně té hlavní v Menzelových Ostře sledovaných vlacích. Nezapomněl ani na lidi, kteří mu pomáhali nebo s nimiž mu prostě bylo dobře. Řadě z nich se letos nějak nakupily kulatiny i půlkulatiny. A tak si je pozval buď na pódium nebo do hlediště, aby s nimi poodhrnul oponu času v české populární hudbě. Tím prvním byl Petr Spálený. Oba zpěváci mají ostatně leccos společného: hráčsky i skladatelsky talentované bratry a díky jim zase výborné kapely. Neckář nikdy nebyl žádný gladiátor a Petr Spálený je i ve svých pětašedesáti spíš obyčejný muž. Šedesátiletý, nicméně mladší Václavův bratr Jan se toho kdysi na vojenské hudební škole v Roudnici naučil dost, aby se skupinou Bacily dokázal, že rockový doprovod patří ke všestrannému zpěvákovi přinejmenším tak jako zvuk velkých orchestrů. A že když na to přijde, Jan dokáže Václava doprovázet na koncertních turné i sám. Nebýt textaře, skladatele, baskytaristy, anglisty i příležitostného zpěváka Zdeňka Rytíře, vypadala by přinejmenším jinak i kariéra Neckářova, Kubišové, Zichova, Tučného, Bobkova nebo Petra Spáleného. "Hey Jude", "Suzanne", "Alenka v říši divů", "Vincent", "Poslední kovboj", "Dítě štěstěny", ale i zlidovělý text "Měšťácký blues" - to je jen malý vzorek radostí, jaké nám Zdeněk Rytíř nadělil do svých pětašedesáti let.
Dalším hostem byla Petra Janů. Prošla Semaforem i C&K Vocalem, třikrát za sebou vyhrála Zlatého slavíka, hlavně ale prosadila svou hlasovou energii i v rockovém repertoáru a notně okořenila hlavní proud české pop music a usnadnila to těm, které přicházejí po ní. Chybět nemohla samozřejmě ani Marta Kubišová. Jedna tmavá kráska, jedna blonďatá - a mezi nimi enšpíglovitý kluk. Takové bývalo trio Golden Kids, dokud z něj vrchnostenská tupost nevyhnala Martu Kubišovou. Po devatenácti letech se vrátil i do hudby rozum, vkus a také Marta. Tento Neckářův koncert nebyl z letošních jediný, kde Marta zpívala jako host. Autor textů "Divoký koně", "Don Diri Don" nebo "Volám déšť" pro Waldemara Matušku, duetů "Víc nechtěl by snad ani d'Artagnan" a "Píseň Ofélie" pro Matušku s Kubišovou, libretista muzikálu Gentlemani, redaktor Svobodné Evropy, básník, prozaik, v létě malíř mořského pobřeží ve Španělsku - to všechno patří k neúnavnému pětasedmdesátníkovi a posametovému obyvateli Třeboně, Janu Schneiderovi. A poslední v řadě kytarista Ota Petřina. Hrát na elektrickou kytaru jako Eric Clapton a česat se jako Clapton - to chtěl leckdo. Otu Petřinu to ale bavilo nejvíc; skoro jako zvuk všemožných strunných nástrojů. Svými podivínsky krásnými skladbami i aranžemi zpestřil především kariéru Václava Neckáře a Bacilů, ale taky Petry Janů a C&K Vocalu. Kdyby se dával řád za odvahu v boji proti hudební nudě, Ota Petřina by ho musel dostat první. Třeba teď k šedesátinám. (Česká televize)

(více)

Recenze (5)

otík 

všechny recenze uživatele

Takový milý koncert pro fanoušky Vaška Neckáře. Po mozkové mrtvičce už to samozřejmě není ono, se čtecím zařízením to však stále jde. A dobří zpěváci jako hosté jsou zárukou kvalitní hudební zábavy. ()

jendamaty 

všechny recenze uživatele

Václav Neckář je stále trochu opomíjený, možná "Půlnoční" ho trochu vrátila do povědomí posluchačů, nicméně především jeho trilogie "Příběhy, písně, balady" je pro mě osobně zlato české pop-music minulého století. O to více zamrzí, že tento koncert nebyl natočen přece jen o trochu dřív. Václava Neckáře lze samozřejmě obdivovat za jeho statečnost, píli a vytrvalost, nicméně stále na jeho vystoupení hledím s jistou dávkou soucitu a shovívavosti. Hraje stále v témže oblečení (jeho bratr je sice talentovaný, ale vypadá, jako by právě vyšel z fetiš klubu) stále stejné písničky - osobně nemusím písně typu Dr. Dam di Dam, Čaroděj Dobroděj, Šalalali a další, doprovázené teatrálními vysvětlujícími gesty. Jasně, asi jsou jednoduché a pro Václava asi snadno zapamatovatelné, ale když zvládne na koncertě v pohodě i rychlou "Lásko ztracená", zdůrazňuje těmito "hity" spíše to horší ze své kariéry. O to více potěší Oči koní nebo Odejdu. Dále zazní výborné Kubišové "Teď". ()

Reklama

Reklama