La Conquête
Víťazstvo
Conquest, The
Režie:
Xavier DurringerKamera:
Gilles PorteHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Denis Podalydès, Florence Pernel, Bernard Le Coq, Hippolyte Girardot, Mathias Mlekuz, Grégory Fitoussi, Pierre Cassignard, Jean-Marie Bigard (více)Obsahy(1)
Je 6. května 2007 a koná se druhé kolo prezidentských voleb. Zatímco se Francouzi chystají zvolit svého nového prezidenta, Nicolas Sarkozy, jistý si svou výhrou, zůstává zachmuřený a malátný doma, v županu. Celý den se zkouší spojit s manželkou Cecilií, která se mu vyhýbá. Nástin uplynulých pěti let Sarkozyho života divákovi přiblíží jeho nezadržitelný vzestup, podpořený mnoha nekalými kličkami, slovními přestřelkami a zákulisními boji. Příběh muže, který získal moc a ztratil svou ženu. (Festival francouzského filmu)
(více)Recenze (8)
Už se mi několikrát stalo, že jsem měla pocit, že jsem sledovala úplně jiný film, než ostatní. Ano, film byl o politicích, které lidé znají z televize. Kdyby byl o provinčním politickém klání, zřejmě by nepřitahoval tolik pozornosti. Hovořit o ódě, či dokonce adoraci Sarkozyho, to už je jasný signál, že jsem viděla jiný snímek. V tom mém je Sarkozy vylíčen jako parchant, který jde za mocí přes jakoukoliv překážku, neštítí se sáhnout k těm nejhnusnějším praktikám a žádná oběť kohokoliv není problém. To vše sbaleno do dárkového balení typicky francouzského filmu s výbornými hereckými výkony a půvabnou rozetou z hudby. ()
Na projekci tohoto filmu bylo v mém případě asi nejvtipnější, že jsem vůbec neměl tušení, že hlavní postavou je jeden z reálných(!) bývalých prezidentů Francie, dlouho měl během sledování za to, že celý příběh je spíše fikcí nebo-li tak trochu podobenstvím se satirických přesahem a říkal si, že pan Nicolas by klidně mohl být ještě nekompromisnějším. ;o)) Takže jsem po skončení a následném nahlédnutí do Wikipedie zase moudřejší a náhle nevím, co říct... Projevovat zděšení nad prohnilostí v politickém zákulisí plném rafinovaných praktik? To snad ani nemám zapotřebí, když je to všeobecně známá realita. Projevovat překvapení nad vznikem podobného filmu pouhé 4 roky po událostech zobrazených ve filmu? U jiné země snad, ale v případě Francie, kde minimálně stejně (často i více) úderné snímky na aktuální / dodnes nadčasová témata točili už dávno před tím pánové jako Giovanni, Cayatte, Mocky či Costa-Gavras, to zas tolik překvapivě ani nepůsobí. Tohle Dobývání moci nemá pro zkušenějšího diváka v dané oblasti nejsnadnější startovní pozici, nepřináší v obecné rovině toho moc nového ani tolik působivý či jedinečně strhující zážitek, na který bych pak ještě dlouho vzpomínal, a asi proto mu nedokážu dát plné hodnocení. Jako životopisný film o politikovi, který byl ještě v roce vzniku prezidentem (a o němž řada věcí vyšla najevo až o rok později), je to však zdařilé... a jako politická satira ozvláštněna kousavým humorem, či-li způsob, jakým jsem během sledování ten film vnímal já, fungoval na mě určitě taktéž... a upoutal mě po celý čas dost. Denis Podalydès v hlavní roli vystřihl celkem pozoruhodnou a současně velmi zábavnou kreaci muže s poněkud svérázným projevem, zato však jasným cílem dosáhnout vytoužený post za cenu prakticky čehokoliv. Během filmu jsem byl spokojen a nové poznání, které mým pohledem na film nejdřív lehce zatřáslo, ten můj původní dojem v ničem nezměnilo. Vrchol subžánru to pro mě zdaleka není, nutno však říct, že Francouzi ta politická dramata specifického ražení pořád umí... [75%] ()
50-ti procentní volební úspěšnost. ()
Filmy o politicích: po Milkovi a Nixonovi přichází Nicolas Sarkozy. V čem se tenhle film liší od těch ostatních? Jde o propagandu. Sledujeme, jak je Nicolas sice prťavý skrček, ale svou bezmeznou touhou po moci se dostává výš a výše až je z něj prezident republiky. Chuťovka. Jediné, co stojí za řeč, je herec v hlavní roli, hudba a pár vtipných scén (židle). Zbytek je óda na prcka, který právě začíná vládnout Francii (film končí jeho zvolením). ()
Film pracuje s jiným Sarkozym než jakého nám prodávají média. Sice ho viditelně adoruje, ale je fajn, když se objeví i jiný úhel pohledu. A herecky byl film obsazen na výbornou. K tomu je místy opravdu vtipný, což se u životopisů žijících politiků často nevidí. ()
Naprosto zbytečná "televizní" konverzačka, která nepřináší nic, co by Francouzi neviděli dávno v TV zpravodajství. Je zajímavé sledovat herce, jak se, naštěstí bez přehrávání, snaží zpodobnit politiky, které všichni znají z každodenního sledování televize, jenže to k zahnání nudy nestačí. Bylo by daleko údernější natočit to jako dokument. A Dominique de Villepin je tu vylíčen až jako ďábelský intrikán. ()
"Politika je blbá práce dělaná chytrými lidmi." Nicolas Sarkozy byl zdá se chytrým, resp. spíš vychytralým, politikem až moc. Je prvním odsouzeným francouzským prezidentem, a dost možná i prvním mužem v tomto úřadu, který skutečně skončí ve vězení. Přijde mi tedy trošku neuvěřitelné, že film mapující vzestup tohoto politika, plný zákulisního boje a mnoha slovních přestřelek (zejména s tehdejším francouzkým prezidentem Chirakem a s vnitrostranickým rivalem Dominique de Villepinem) vznikl ještě za doby jeho aktivní politické kariéry. Možná, že i to byl jeden ze střípků toho, proč Sarkozy svůj prezidentský post v roce 2012 neobhájil. Sarkozy totiž rozhodně z tohoto filmu jako moc sympatický politik nevychází. Každopádně kdyby takovýto film měl vzniknout dnes, asi by se točil (byť částečně) kolem trošku jiných věcí, než kolem jeho vztahu k jeho tehdejší ženě Cecilii. I když tahle linka příběhu mohla být podle mě zpracována trošku více psychologicky (více z úhlu pohledu Cecilie). ()
[Festival Francouzského Filmu 2011 - Praha] ()