poster

K zázraku

  • Česko

    To the Wonder

    (festivalový název)
  • USA

    To the Wonder

  • Velká Británie

    To the Wonder

Drama / Romantický / Poetický

USA, 2012, 112 min

Komentáře uživatelů k filmu (159)

  • venus
    **

    Malickova volná režie potápí Lubezkiho dokonalou kameru. Na improvizaci není nic špatného, ale neměla by nikdy přetéct přes pomyslný pohár a rozmělnit tak příběh i herecké výkony. Olga Kurylenko patří mezi herečky, které se mi nikdy pod kůži nedostanou a její pominuté vílí křepčení mě dost vytáčelo. Affleck posloužil jako dobrá kulisa, o nějakém hereckém výkonu ale taky hovořit nemůžeme, Malick tam mohl postavit kohokoliv. Suma sumárum, velká škoda pro Bardema a rozkošnou McAdams, kteří jsou vždycky skvělí i v takovémhle vizuálním rozbředlém bahně.(31.1.2015)

  • POMO
    *

    Sklerotikove ohliadnutie sa za milostným životom, v ktorom sa útržky spomienok a pocitov niekto snaží zmysluplne usporiadať v duchaplnú fabulu. Dlhá to filmová cesta od rozplynutia sa nad krásným úvodom, cez atmosferické levitovanie uprostred bizónieho stáda, až k postupne silnejúcej skúške diváckej trpezlivosti. Kurylenko aj McAdams kúzelné, hudba pekná.(16.9.2013)

  • Lima
    **

    Postupně ty krásné obrazy a ta krásná hudba vyprchají, když se nemají o co opřít. Ani o příběh, ani o herce, zbyde jenom prchavé poetično a přehršel monologů, které s přibývající stopáži působí ubíjejícím dojmem. Bloumání odnikud nikam. Zážitek, který vyšumí do ztracena.(10.7.2013)

  • J*A*S*M
    *

    Dvě hodiny záběrů na chodící lidi (po poli, po domě, po staveništi, po supermarketu), a do toho sem tam nějaký prázdný žvást. What is this love that loves us. K nepřežití. Malick opět odhaluje svoje nitro, ve kterém se to hemží kýčovitými obrázky a jen-na-první-pohled hlubokými větičkami, které by byl schopný sestavit i dobře nastavený robotický generátor, a já se opět přesvědčuji, že s jeho nitrem nemám a nechci mít nic společného. Pro mne to balancuje na hranici mezi nechtěnou směšností a otravnou nesnesitelností. Nevím, možná jsem přízemní buran, ale lajkování téhle prázdnoty mi přijde jako nabubřelá póza. Možná za pár let ... ale spíš asi ne.(17.4.2013)

  • Djkoma
    ****

    Malick je jedinečný tvůrce, se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří. Jeho pohled na svět-život-smrt-lásku nemůže padnout každému a ano, dost často je to nuda, ale v těch scénách plných doteků a hry se záclonami (Poslední císař by se rád přidal) je toho mnohem víc. Jeho fascinace láskou (z ní vycházející potřeby citu a doteků, která se v určitých chvílích překlápí až do DS roviny vztahu/postoje muž-žena) je v tomto filmu chvílemi poeticky krásná. Přesto tohle rozhodně není film pro masy, jde ještě dál než Tree of Life, ale postrádá právě jeho výjimečnost. PS: Mont-Saint-Michel musím ve svém životě navštívit. S (nádhernou) Olgou Kurylenko nebo i bez ní... když jinak nedá.(24.8.2013)

  • Shadwell
    ****

    Pár slov o tom, proč není Malick dobrým režisérem a proč nikdy nebude skutečným velikánem kinematografie. ____ Když si vezmeme největší režisérský legendy od počátku kinematografie po současnost - Kubrick, Fellini, Welles, Hitchcock, Leone atd. - tak tihle režiséři se liší tím, jakým stylem své filmy natáčejí, jakým způsobem je vyprávějí a co za témata si vybírají. Nicméně všichni do jednoho mají společnou jednu věc, a to je naprostá pedantnost a preciznost. Doslova centimetr po centimetru koordinují pohyby herců, dozírají na sebemenší detail a nic neponechávají náhodě. Jsou to pedanti. Asi nejlépe to ilustruje vyhlášený perfekcionista Fincher, který v jednom rozhovoru tvrdil, že je schopen zastavit natáčení scény jen proto, aby pootočil ouško hrníčku před kamerou o třicet stupňů. Přesně to ho ale dělá velkým režisérem, tahle kontrola a obsese při volbě každého pohybu kamery nebo výrazového nasvícení určitého detailu, v níž můžeme vidět ekvivalent Bressonova hledání „absolutní formy“ či Ejzenštejnova výslovného přání najít i v kinematografii cosi jako „zlatý řez“. Problém je samozřejmě v tom, že Malickovi je podobný uvažování značně vzdálený. Malickův přístup představuje vlastně doslovný opak podobného perfekcionismu, protože hodně věcí nechává vyplynout během natáčení tak nějak samovolně. A to až do míry, že se nabízí otázka, jestli se na svých filmech vůbec nějak podílí, když jak známo herce nevede vůbec, scénáře jsou spíš takový torza určený pro odpich ke spontánní inspiraci na place a veškerou práci za něj odvede Lubezki, hudba a další členové štábu. Předchozí věta je možná trochu přehnaná, faktem nicméně je, že Malick rozhodně nedrží otěže režie úplně pevně, což je ale přesně ta nuance, která odlišuje skutečně velkého režiséra od těch ostatních. ____ To the Wodner je vlastně takový dvouhodinový juvenilní veršík gymnazisty, se kterým se rozešla holka (film je autobiografií samotného režiséra inspirovaný rozpadem jeho manželství), a on to hodil na plátno. Tenhle veršík ale někdo neustále trochu nepatřičně pozdvihává spíš do eposu, třeba Lubezkiho nezvyklý záběrování bez přisvětlování stojící na pohybech kamery výhradně dopředu namísto švenkování do stran, nebo ty voiceoverový monology a eliptický střihy, který jsou přejatý z francouzských filmů Godarda Bláznivý Petříček nebo U konce s dechem. Když se tohle všechno spojí dohromady jako v první euforické desetiminutovce, nelze mít pravda moc výhrad. Z veršíku do eposu ten film táhne i to, že se tu variuje spor mezi Kierkegaardem a Heideggerem nad pojetím božského a posvátného, protože zatímco Bardem tu představuje křesťanského myslitele Kierkegaarda a cituje jeho známý „You shall love", Ben Affleck tu naproti tomu vystupuje jako nihilista a kritik metafyziky Heiddeger, se kterým měl kdysi Malick jistý pletky, respektive přeložil jak známo jednu jeho knihu. Ano, ještě před lety bychom tomu asi nevěřili, ale Ben Afleck tu hraje Martina Heideggera a knížka, kterou si s Rachel McAdams pročítají před milováním, je podle všeho slavný spisek Bytí a čas. ____ Nicméně abych se vrátil k pointě z prvního odstavce: fakt, že Malick volí cestu spontaineity a hledání příhodného momentu, jej automaticky vylučuje z toho, aby mohl být považován za skutečného velikána, protože toho lze dosáhnout jen přes preciznost a pedantnost. Neznám jediného režiséra, který by toho kdy dosáhl jinak. Hodně lidí má sice pocit, že režiséři a umělci obecně jsou nějaký vizionáři napojení na múzy, kteří tvoří v jakýmsi posvátným vytržení, ale jak ukázal dost jasně Truffaut v Americké noci, točení filmů je vlastně zcela přízemní a pragmatická činnost. Dokumenty jako Pokoj 237, ve kterým se v Osvícení porejpala pětice kubrickologů a nalezla tam miliony záměrně rozmístěných detailů, proto nejsou zas tak přestřelený, jelikož nejlepší tvůrci mají svá díla skutečně do detailu promyšlený. To ti horší akorát postaví kameru a čekají, co se stane. Ničeho se samozřejmě nedočkají, protože inspirace, to je, když člověk dře jako kůň, řekl kdysi Čajkovskij, tomu se prostě musí jít naproti, a ne čekat jako Malick, až to samo přijde. I Stravinskij měl všechno srovnané jak podle pravítka a jeho pracovní stůl vypadal spíš jako stůl chirurga než umělce. Přechod od Tenké červené linie/Zapadákova, kde stáli herci na značkách a jelo se podle harmonogramu, ke Stromu života/To the Wonder je tudíž cestou zpět.(24.4.2013)

  • Rob Roy
    ***

    Co dělat na maloměstě, když vás Láska a Bůh opustil. Tohle bylo na hraně, příště už to chce změnu, občas to smyslové pobíhání Olgy Kurylenko a kroužení postav kolem sebe je spíš úsměvné. Pořád je tu ale spousta scén, kde jsou pocity působivě vyjádřeny jen přes gesta, hudbu a zaběry kamery(22.4.2013)

  • novoten
    **

    Vzhledem k tomu, kolik vlastních vzpomínek Malick do zázraku vložil, je od něj prachsprostá zrada, jakým způsobem je posílá směrem k divákovi. Nehledě na to, že Olga i Ben v tom improvizovaném střídání základních hereckých výrazů velice často selhávají. Tím nekřivdím původnímu tvůrčímu záměru, protože věřím, že každý z nás má dojem, že právě ta jeho pocitová cesta vztahovým životem je nejzajímavější. To ovšem nic nemění na tom, že o postavách potřebuji vědět alespoň něco, že potřebuji aby žili. Nechat je stát a smutně hledět do dálky nestačí na větší jiskru zájmu.(22.3.2015)

  • emma53
    ****

    V To the Wonder jsem nebrala moc v úvahu příběh jako takový, ale spíš jako Mallickovo pozvání k rozjímání nad životem. Je to velmi neobvyklé a těžko uchopitelné zpracování, přesto jsem měla pocit, že každá věta a obraz má nějaký smysl. Jako pramínky tekoucí vody se slévaly a rozlévaly momenty, kde jsem chvíli nevěděla co je sen a co skutečnost. Měla jsem možnost rozjímat o věcech smutných, krásných, dávno ztracených, věcí pozemských, ale i nadpozemských. Kolik podob má láska, štěstí, ale i smutek a strach. Určitě jsem plně nepochopila smysl viděného a přiznávám, že jsem kolem toho filmu chodila hodně dlouho, než jsem se nadechla a pustila si ho, ale rozhodně toho teď nelituji, protože jsem byla právě dnes naladěná na něco takhle poetického. Možná by to jindy dopadlo hůř. V jedné chvilce tam kamarádka říká hlavní protagonistce, že je velký snílek a já si myslím, že tenhle film byl právě hodně pro takové snílky, ke kterým se hlásím i já.(20.1.2014)

  • pan Hnědý
    ***

    Daleko poetičtější než Tree of Life - více vzpomínek, hudby a postav, ale méně smysluplný a myšlenkově rozvynutý. Malick obnažuje své nitro a vtáhne svou představivost na plátno. O životě, lásce, pohledu na svět, krásy těla, úsměvu, smutku, samoty, blaženosti a utrpení. O vztahu, zrodu a smrti. Symfonie obrazů, momentů ze života a evolučních záběrů (na vodu, nebe, stromy, trávu, těla), to všechno přes Tree of Life látkou prošívané a spojené s To the Wonder. Olga Kurylenko nádherná.(16.4.2014)

  • H34D
    **

    Malebná krajina, jeden krásný záběr za druhým, ano, tohle Malick umí. Jeho smysl pro vizuál mě nikdy neomrzí. Bohužel pokus o mimoslovné vyprávění selhal, neboť zde jaksi není, co vyprávět. Pokud si do prožívání postav vyloženě nedosadíte něco z vlastního života, vaše šance film prožít, jsou mizivé. Přitomnost kněze a narážky na náboženství sice vybízí k zamyšlení nad tím, co se za oponou banálního vztahu vlastně skrývá, ale pocit zaujetí filmem se stejně nedostaví. Malick, zdá se, dospěl do fáze, kdy už masturbuje jen sám nad sebou... 3/10(4.8.2013)

  • xxmartinxx
    *

    Kdyby Malick nebyl umělcem (nebo to o něm všichni neříkali), nebyl by nikým, protože jeho filmy nejsou nic než umění (nebo se to o nich aspoň říká). A mě to strašně nezajímá a od Stromu života pomalu i irituje. To The Wonder už je opravdu jen artový kýč, kde všechno tak otravně splňuje očekávání umělecké kinematografie (vlající vlasy, záběry oblohy a slunce, ladně tančící ženy za mlžného oparu, listí ve větru, odlesky ve vodní hladině, vlnící se obilí), že mi to místy přišlo spíš směšné než cokoliv jiného.(17.5.2013)

  • Psema
    **

    Kdyby se Malick opřel jen o kameru a hudbu, asi bych byl spokojenější, protože tentokrát ze sebe drtí strašlivý dialogový chrchel o ničem. "Kriste nalevo. Kriste napravo." Kriste, proč?(10.5.2015)

  • StarsFan
    *

    V programu kina stálo: “See it if you liked Melancholia (2011), The Master (2012).” První jmenované jsem si zamilovala, druhé jsem protrpěla, tudíž mi bylo jasné, že očekávat můžu naprosto cokoliv. To, co jsem viděla, bylo nicméně děsivější než jakékoliv mé představy. Dvě hodiny bez dialogů a téměř i bez jakékoliv doprovodné hudby, kde se střídají scény typu “ona se dívá na něj, ale on ji nevidí,” “ona se dívá na něj a on uhne pohledem,” “ruka natažená proti slunci,” “ona se prochází po poli,” na mě zkrátka byly trochu moc. Zvlášť když se celý voiceover smrskl na jednu patetickou větu za dvě minuty a nejvýraznějším audio aspektem celého snímku se tak stala chůze hrdinů. Několik na sobě nezávislých skupinek z kina uteklo a sama jsem k nim neměla daleko, tajně jsem ale doufala, že když to vydržím do konce, nabídne se mi odměny v podobě nějakého geniálního rozuzlení. Naivní představa.(4.3.2013)

  • sniper18
    ****

    Je to dosť dobrá romantická poetická dráma od Terrenca Malicka. Má celkom dobrý príbeh o jednom páre, mužovi z Ameriky a rozvedenej Európanky, ktorí sa do seba počas cesty v Európe zamilujú a tak si ju privedie domov. Lenže tu ich city časom ochladnú a jemu sa navyše zapáči susedka, ktorá jeho city opätuje a tak Európanka hľadá oporu v miestnom kňazovi, ktorý ale tiež nie je so svojim životom úplne spokojný. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa to stále dalo podať aj o niečo lepšie. V tomto prípade sa o nejakom výraznejšom deji určite hovoriť nedá a to aj na pomery Malickovej tvorby, toto je tá najčistšia poetika zameraná na niekoľko vzťahov, pričom je to podané hlavne ako sled krátkych okamžikov života niekoľkých ľudí. Mrzí ma, že tu chýbajú nejaké nezabudnuteľné situácie, ktoré by spomedzi ostatných vynikali a nie je to až tak pôsobivé, ako by som chcel, pretože ani tie vnútorné monológy už nemajú ten náboj, takže si ma to nedokázalo plnohodnotne podmaniť, ale napriek tomu je to skutočne zážitok. Síce som tu nenarazil na tie nezabudnuteľné okamihy, ale rovnako film ani raz výraznejšie neklesne, jednoducho na začiatku si stanoví svoju výrazne nadpriemernú úroveň a tú si s minimálnymi odchýlkami aj udrží, takže po celý čas sa na to pozerá viac než dobre a aj mi to rýchlo ušlo. Herecké obsadenie je výborné, v tomto filme jasne vedú ženské postavy, Olga Kurylenko konečne dostala úlohu, ktorá jej sadla, v tomto poetickom štýle je na ňu skutočne radosť pozerať, Rachel McAdams za ňou už trochu zaostáva, ale aj tak je výborná, k tomu charizmatický Javier Bardem, jedine Ben Affleck sa tu moc nehodil, vôbec ma nebavil. Réžia a technická stránka sú samozrejme prvotriedne, Terrence Malick mi stále dokazuje, že je s prehľadom najkvalitnejší americký režisér, k tomu opäť dokonalá kamera, skutočne úžasný vizuálny zážitok. A ten príjemne dopĺňa aj dobre zvolená hudba. Škoda, stále čakám, kedy uvidím film od Malicka, ktorý mi príde skutočne dokonalý, zatiaľ sa mi páčili všetky jeho filmy a to hlavne po tej poetickej stránke, lenže vždy mi v nich po scenáristickej stránke niečo chýba. Toto je podľa mňa zatiaľ jeho najslabší film, ale aj tak je to stále slušná úroveň, kde tie klady jasne prevládajú, A kto mal problém aj so Stromom života by toto už radšej nemal ani len skúšať. 77%(16.4.2013)

  • Traffic
    *****

    "Láska v tomto filmu není čímsi jasně ohraničeným, co by bylo možné pronásledovat, pevně uchopit a přivlastnit si, nýbrž permanentním stavem nejistoty a marným hledáním rovnováhy. Ani vztahy tu proto nepředstavují kategorickou veličinu s jasně vymezeným začátkem a koncem, ale zároveň jsou a nejsou – rezonují v samotě postav, jejichž nezaměnitelné vlastnosti zase dávají tvar společnému střetávání." Kritika pro 25fps.(23.4.2013)

  • Cherish
    *

    Doufala jsem, že nic příšernějšího než Silver Linings Playbook v brzké době neuvidím. Chyba, protože tohle naprosto předčilo všechny mé představy o nekonečné nudě. V SLB se alespoň něco dělo, ale tohle bylo utrpení. Už v prvních minutách jsem tušila, že to asi nebude nic pro mě, ale nechtěla jsem film zatracovat. Bohužel ten čas už mi nikdy nikdo nevrátí. Proboha, kdyby to mělo hodinu a čtvrt, tak dejme tomu, ale dvě hodiny ničeho? Ta jedna hvězda je asi jen za ty krásné plakáty k filmu a já mám zase jedno poučení pro příště.(15.4.2013)

  • Lavran
    *****

    "There is always this invisible something... that I feel so strongly... which ties us so tightly together. I love this feeling... even if it makes me cry sometimes."(14.4.2013)

  • Botič
    ***

    Paříž je utrpení!(12.9.2013)

  • PinokKio
    ****

    Čtyři hvězdičky, ale hodně rozporuplné. Nádherně se na to dívá, stejně dobře se to poslouchá, ale ze všech těch střípků se tentokrát Malickovi nepovedl poskládat nijaký děj. Je to jako návštěva galerie, kde se člověk snadno ztratí v čase .. chvilku si posedíte na lavičce a kocháte se pohledem na Mont-Saint-Michel, pak postojíte o kus dál a necháte se hýčkat krásou Olgy Kurylenko či Rachel McAdams .. jenže na konci vystřízlívíte, všechno se sleje v každodenní šeď a vy zjistíte, že to celé bylo o ničem. Ale mně tahle návštěva nevadila, rád se nechám zatáhnout někam, kde mi je příjemně a nemusím se dívat na hodinky .. jen to nesmí být moc často ..(24.11.2013)

  • castor
    ****

    Tak snadné to nebude. Tohle určitě není ten typ filmů á la „jsem doma, kdo mi dá pusu?“ Tady jsou permanentně kufry připravené na velké stěhování, slova na hádku, myšlenky na nevěru. Filmy Terrence Malicka není snadné mít rád, navíc obzvlášť v posledních letech (předtím pamatujeme jeho neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy) ničí kritiky i samotné diváky. Jedni ho uctívají, druzí by mu nejraději na hodně prudkých schodech podrazili nohy. Další obrazová esej znovu lépe sedne těm, kteří jsou předem vnitřně naladění na proud estetizovaných obrazů, nitra tápajících hrdinů i experimentální filmařinu. To the Wonder chce navodit dojem všednosti, ústřední hrdina bloudí mezi umělecky založenou ženou a přítelkyní z dětství. Co se na plátně děje, jaké je vnitřní rozpoložení postav, vnímáme z obrazu – třeba něžné doteky nebo nekonečné tančení představují chvíle plné pohody a radosti, aby chvíli na to mohly přijít černé mraky – kratičké dialogové scény pak pomáhají orientaci v ději. Malick znovu ukazuje lidskou bytost v nejrůznějších podobách, znovu na to jde „jinak“ a znovu předkládá postavy, které se radují, trpí, milují, tápou, hledají, nenachází… Kdo chce hledat, ať zvedne ruku, a nového Malicka se nebojí!!(16.8.2013)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6 8
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace