To the Wonder
To the Wonder
To the Wonder
Režie:
Terrence MalickScénář:
Terrence MalickKamera:
Emmanuel LubezkiHudba:
Hanan TownshendHrají:
Ben Affleck, Olga Kurylenko, Rachel McAdams, Javier Bardem, Romina Mondello, Charles Baker, Scott Mason, Darryl Cox, Tamar Baruch, Ginger Gilmartin (více)Obsahy(1)
Neil (Ben Affleck) je neúspěšný spisovatel, který žije v manželství bez lásky s Marinou (Olga Kurylenko). Oba manželé hledají vztah mimo manželstvi - Neil se sblíží se sousedkou Jane (Rachel McAdams) a Maryna má aféru s Charliem. Oba manželé hledají pomoc u kněze Quintana (Javier Bardem), který je frustrovaný tím, že kvůli řešení problémů ostatních, nemá čas žít svůj vlastní život. Problémy Neila a Mariny se projeví i na jejich dceří, která začne mít problémy ve škole. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (163)
Pro artového diváka, za něhož se stále považuji, zcela nová kategorie diváckého zážitku. Asi ve dvácáté minutě mě brutálně rozbolela hlava a dobře mi nebylo ještě celý další den. Inu, všechno je jednou poprvé, i pocit, že jsem vražděná filmem. Marně přemýšlím, zda obsazení nejnudnější hollywoodské tváře do hlavní mužské úlohy má nějaký hlubší spirituální význam. Každopádně: tajně doufám, že až zase jednou některý z uznávaných auterů bude zrcadlit své nitro na plátně, že já u toho trápení nebudu. Na další podobný kentus se necítím. ()
Strom života podruhé, jenom o něco hůř a s menším počtem dinosaurů:( ()
Malickův složitý a poetický přístup k vyprávění příběhů, pomocí obrazů a vnitřních monologů, mám opravdu rád a obdivoval jsem ho u jeho raných i novodobých děl. Poté co se svým předposledním snímkem "Strom života" absolutně oprostil od klasického vyprávění a vše vsadil na audiovizuální stránku, jsem každý jeho nový snímek, očekával s ohromným nadšením. "To the wonder" už od prvních ukázek sliboval prakticky totožný zážitek, jako "Strom života" jen s tím rozdílem, že se tentokrát Malick uchýlil k vyprávění jednoduššího a pro širší publikum přijatelnějšího příběhu lásky. Vizuální stránka filmu je opět nevýslovná a obrazy, které film divákovi předkládá, jsou nepopsatelné, stejně jako minimalistické, ale pro vyprávění příběhu důležité výkony všech představitelů. Přesto z výsledné podoby nejsem tak nadšený, jako tomu bylo minule. Film totiž (alespoň v mých očích) trpí na jednoduchost příběhu, který jakoby stál na místě a točil se v kruhu. Opakující se interiéry, exteriéry i samotné chování postav, stejně jako minimální vývoj charakterů nebo děje, způsobují to, že je film sice neobyčejný a v mnoha směrech působivý, ale -přestože to u Malicka použiji nerad- častokrát i nepříjemně jednotvárný, až nudný. I když se o to film snaží a název napovídá, zázrak se bohužel nekonal. ()
Novosvětská a Pařížský syndrom. 70% ()
Terrence Malick dokáže diváka vtáhnout do záběru silou, která se může rovnat až osobnímu zážitku - čemuž přesně odpovídá úvodní sekvence, plná štěstí z lásky, které na sebe váže další radosti a dveře k vnímání ostatních krás života rozrazí dokořán... Výsledkem je téměř dvouhodinové defilé něhy špalírem slunečních paprsků v nekonečných procházkách přírodou, Paříží, americkým zapadákovem a poloprázdným bytem, doprovázené na slovo skoupou samomluvou myšlenek, vytržených z kontextu... Z uvedeného musí být patrné, že To the Wonder nebyl stvořen pro lecjaké malickovce, ale přímo pro ultramalickovce, kteří i po šestnácti minutách nepřetržité infantilní hravosti Olgy Kurylenko nezačnou skřípat zubama a škodolibě nežehnat její zálibě v balení kufrů a velkodušně přehlídnou i přítomnost Bena Afflecka, který vzhledem k minimu dialogů nemá mnoho příležitostí přiživovat fámy o jeho hereckých schopnostech a v podstatě se filmem jen tak periferně propotácí... naštěstí. Téma koloběhu očekávání, hledání, nacházení a selhání se kromě partnerských lapálií dotýká i kněze hledajícího Boha a smysl svého poslání a je pojato přes těkavost okamžiků, kdy se ze dvou solitérů stává milostné sousoší, nenápadně podléhající erozi z dopadající tíhy všednosti, na pomoc jsou přizvány záběry, z nichž každý druhý může stát modelem pro prázdné malířovo plátno, provázané oduševnělou kompilací andělsky krasné hudby... bohužel, tady jako jinde platí, že i ty nejvybranější lahůdky se přejí a v tomto případě chcete udělat hodně brzy klasický pohyb rukou směrem ke krku, který značí , že máte dost, nicméně , časem si možná rádi vzpomenete, jak jste se tenkrát poměli... Podobně rozporuplně na mě zapůsobil i další Malickův obrazový opus, ale jelikož mě hodně dostává vizuál a neuchopitelno, musím se uchýlit k hodnocení vyššímu, než si snímek skutečně zaslouží. P.S. Zajímalo by mě, který hejhula vyplodil anotaci, téměř všechno mimo! ()
Malick natočil vlastně téměř totožný film jako předchozí Strom života, s tím rozdílem, že v To the Wonder chybí skvělá scéna stvoření. Jinak pouze sled náladových obrázků doprovázený nejkýčovitějšími proklamacemi o lásce a Bohu. Kdyby to fungovalo, nebudu mít nic proti - vysoce umělecké filmy s vyprázdněnou narací a minimem dialogů mám moc rád. Musím v nich ale doslova cítit ten jedinečný autorský vklad a dokonalou promyšlenost. V souvislosti s Malickem se sice mluví o "intuitivní filmařině", ovšem tento argument z podstaty věci nemůžu brát jako relevantní (to by byl potom intuitivní filmař každý špatný filmař, čímž neříkám že Malick jím je). Kdyby se 3/4 jakýchkoliv náhodně vybraných scén a záběrů vystřihly a byly nahrazeny opět náhodně vybranými, například vystřiženými v postprodukci a byly opět zcela bez souvislosti pospojovány, byl by to opět ten samý film. Takhle jsem se pořád nemohl zbavit přesvědčení, že Lubezki si hraje s kamerou, Affleck a Kurylenko kolem sebe poskakují a do toho slyšíme variace slovních spojení "shall love" a "searching Krist" společně s hromadou klasické hudby. Kde je režisér? Searching director. Navíc mě doslova vytáčela neupřímnost filmu - 80% záběrů bylo natočených v podvečerním čase jenom proto, aby bylo slunce v rovině s kamerou a dělalo do ní hezké obrazové efekty. Skutečnost nikde. Tohle pro mě není umění, milý Terrenci. ()
Bigotná moralitka, ktorá ma núti byť cynikom. Ďalší film, ktorým Terrence Malick pôsobí, ako keby práve objavil život. A predostiera nám to peknými ľuďmi v čistom prostredí a v peknom počasí. Rozumej sterilne. Postavy blúdia a nachádzajú sa. A to doslovne. Keď sú spolu šťastní, neprestajne sa objímajú, ale, čo je horšie, keď sú pohádaní, pateticky sa prechádzajú s pohľadmi uprenými na rôzne smery. Častokrát sa rozprávajú nečujne. To, čo divák môže počuť a čo nie, je selektované dosť nezmyselne, keďže napríklad partnerská hádka je bez zvuku, ale modlenie sa pred jedlom počujeme. Jediné, čo sa tu dá vyzdvihnúť, je absolútne neprekvapivo, meno Emmanuel Lubezki. Ináč ťažký filter, ktorý si viem predstaviť, že bezpodmienečne ocenia len konzervatívni veriaci. ()
Zbožňuji Malickovo pojetí filmu jako skutečného umění a ze všeho nejvíce kameru Emmanuela Lubezskiho. Překvapila mě Olga Kurylenko, jejíž krása a charisma se zde projevilo na plné čáře. Bravo mistře. ()
Zklamání. Obrazy krásné, jak už to u Malicka bývá, ale plytký a zdlouhavý děj na téma "má mě rád - nemá mě rád - mám ho ráda - nemám ho ráda" mě ničím neoslovil. Pořád jsem čekal a čekal co se z toho vyvrbí a najednou byl konec a nevyvrbilo se nic. Affleck nevýrazný a šedivý jako vždy, Kurylenko snaživá ale co jí to je platné, jediná potenciálně zajímavá postava celého filmu je Bardemův trudnomyslný kněz, který se ale na plátně sotva mihne. Jen za krásnou scénu přílivu u Mont-Saint-Michel nadprůměr nedám. ()
Ten novodobý Malick není nic pro mě. K zázraku je jen další krásně nasnímané nic, které se utápí v nekonečných monolozích, které po určitém čase opravdu vyznívají až sebeparodicky. Nevím, jestli je Kristus nalevo, napravo, nahoře nebo dole, ale bývalý režijní virtuóz, jehož filmy byly audiovizuální slastí a duchovní očistou, se od Stromu života zakopává do prázdné manýry, která víc než cokoliv jiného diváka prostě irituje. S vypnutým zvukem se bude na K zázraku hezky koukat, jako na působivý dvouhodinový spořič obrazovky. Jako filmové dílo to ale nefunguje. 35 % ()
Malick je rozhodne režisér, ktorý sa snaží ničiť všetky konvencie aké žáner drámy a romantického filmu obsahuje. Nie do príbehovej zložky - ktoré je vlastne neuveriteľne jednoduchá a bez dramatizácie - ale do poetiky zobrazeného. Ticho s vnútornými monológmi a obrazovou pútavosťou na akú sa nedá zabudnúť. Lubezki je majster obrazu. Jeho komponovanie a snímanie pohybu je nezabudnuteľné. Zábery samotné majú tendenciu vyraziť vám dych podstatne účinejšie ako príbehová zložka. Pritom tá sama o sebe nie je zlá. Len si treba asi zvyknúť na fakt, že Malick prešiel na úplne iný druh filmárstva, v ktorom je výrazný, špecifický a tým pádom nie každému po chuti. To the Wonder nie je návodom na lásku ani na to ako prekonať strach s toho že ju v živote nevieme nájsť. Všetky zložky sú tu obsiahnuté, ale Malick ich necháva otvorené. Nekritizuje ani vám nedáva nádej. Dáva vám len 4 zúfalé duše, ktoré sa v určitý moment pretnú a v ktorých je smútok bolesť uprostred sveta, ktorý je nádherný. Každý jeden záber je pre mňa fotografiou s určitou atmosférou na tému láska, samota, smútok a bolesť. Pre mňa sa síce nejednalo o taký silný zážitok akým bol Strom života, ale prišlo mi to myšlienkou a spracovaním zaujímavejšie ako Malickov Nový svet. ()
Malickův tvůrčí vývoj je pro mě největším zklamáním mého cinefilního života. ()
Na tento film - modlitbu se nesmí jít hlavou, jinak uvidíte jenom lidi, co pořád někam chodí a sem tam něco řeknou. Je potřeba otevřít duši a naladit se na Malickovu brutálně duchovní agitku, která sice není tak podmanivá a v závěru emotivně strhující, jako STROM ŽIVOTA, přesto rovněž dokáže osvěžit egoismem strhané srdce, a proto je zatraceně potřebná a smysluplná. ()
Obrazový a snový dovětek Stromu života, který nebyl potřeba. Více poetický, méně filosofický, ovšem stejně krásný (alespoň co se formy týče) jako Strom života. To The Wonder je zřejmě režisérovo nejosobitějším filmem, který je po scénáristické stránce paradoxně i jeho nejslabším. Pro svojí složitost a silnou poetiku se bude jednat o ještě více nenáviděný film než předchozí meditativní počin. 70% P.S. - O Stromu života jsem po první projekci dokázal přemýšlet dlouho, celkově mi ležel v hlavě měsíc než jsem šel do kina znovu, To The Wonder vyšumí z hlavy dřív, než řeknete švec. P.P.S. - Ačkoliv herci v režisérovo filmech nemají příliš velkou hodnotu, upřednostnil bych raději jako hlavní roli Rachel McAdams než Olgu Kurylenko. V To The Wonder sice neměla velkou roli, ale za tu chvilku svým herectvím přebila Kurylenko na plné čáře. ()
Upřímně mě to nebavilo jako třeba Strom života a ani do výběru herců se mi Malick tentokrát netrefil, hlavně Affleckem to dodělal ale pár dnů po zhlédnutí filmu si pouštím některé pasáže znovu a znovu o už si nevychutnávám jen krásné záběry Lubezkiho famózní kamery ale více se vžívám do děje a objevuji momenty, které provází například i můj život. Najedenkrát je to hrozně těžké zhlédnout a nedá se na vše pořádně soustředit a hlavně to nejde plně ocenit. Chápu všechna hodnocení ale toto dílo v sobě skrývá něco více. ()
Tak nevím, asi nejsem filmově dost vyspělá, aby na mě ten sled dozajista jinak nádherných obrazů, zapůsobil jinak než jen...no, jako sled nádherných obrazů. A i ty postupem času začnou nudit. Ti dva se věčně jen oňuchňávají na hezkých místech, ona tančí, on je nevýrazný a není to tentokrát vina Bena Aflecka a já zjišťuji, že se mi myšlenky při sledování rozutíkávají do všech stran. Ale ta hudba je hezká, to uznávám. ()
Nádherný lyrický film, který příběh nechává na divákovi a zobrazuje vše kolem něj v náznacích a detailech života. Víra a jednostranná láska jsou monolog a ne každý v sobě najde tu sílu v něm pokračovat. Terrence Malick natočil osobní film o své slabosti za využití všech svých (a Lubezkiho) předností. ()
Tiež mám miernu averziu oprostiť sa od takéhoto až prehnane fantazijného rozmaznávania, kde sa ignorujú akékoľvek zaužívané stereotypy, ktoré doľahnú na každého a bez výnimky. Ale príbeh je štruktúrovaný poetickou rozkošou, zameraný na vášeň a pocity, s čím sú previazané všetky neduhy ignorácie okolitého a reálneho sveta. Týmto pádom sa ďaleko umnejšie nahliada divákovi k selektívnejšiemu vnímaniu života na tie úplne najzákladnejšie podstaty potrieb jednotlivca. Je dobré, že Affleck moc nenahovorí, obrazové vnímanie a paralely s prírodným svetom vegetácie a kontinuity sú dôležitejšie pre samotný kontrast pre prírodu málohovoriace ľudské stroje, ktoré si môžu navzájom veľa dať, ale aj ublížiť. Výborné Malickovo remeslo to vytiahlo vyššie, než som napokon očakával. ()
Maestro si nablil na sako a lakýrky - a to tak škaredě, že jsem mu chtě-nechtě musel snížit hodnocení za předchozí "Strom života". Ten sice i nadále považuju za filmové veledílo, ale pokud bude Malick i nadále pokračovat ve vyvařování stejných mdlých blábolů, tak jeho starší tvorbu přehodnotím mnohem radikálněji. "To The Wonder" je panoptikum zasmušilých zombie melancholicky bloumajících po strništích, dvouhodinová, sentimentální nuda. S hezkými krajinkami. To už bohužel není druhý Kubrick, ale druhý Coelho. ()
Související novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)
Skôr než niečo viac napíšem, chcem vyjadriť prianie. Terrence, prosím ťa, toč viac filmov. Ďalšie úžasné hľadanie šťastia a zmyslu života cez pocity a rozum, proste vnímanie okolitého sveta dušou. Malick premenil môj pohľad na psychologické a filozofické filmy. Je to najmä tým, že v jeho filmoch s kresťanským podtónom sa nachádzam. Toto bolo presne tak umelecké, ako to mám rád, kde rozmýšľam a nechávam plynúť fantáziu, kde sa tomu naplno oddám až mi to tlačí slzy do očí. Film je o rodine, ktorá spočiatku ani rodinou byť nemôže a z rôznych dôvodov odmieta určité dogmy, no zároveň by iné chcela, ale navzájom sa bijú, proste chcela by byť šťastná a nájsť tu svoju cestu a neverí, že niečo môže byť nemožné. Do vzťahu a aj života sa z neúspešného hľadania vnáša beznádej, no po vzájomnej strate prichádza ten pocit zistenia, že sa milujú, zisťujú že treba ísť tam, kde bude ich láska a šťastie živé a nebude ich nič ubíjať, no kde to je, ide len o prítomný okamih, o čo vlastne ide? Nuž je asi pravda, že sa snaží vniesť určité veci z Biblie do svojich filmov, asi to tam naozaj treba vidieť a cítiť a prečo by potom mal byť zlý režisér aj keď iba čaká na pravý moment, čaká čo to vydá, keď v ceste za tým pravým niečo umelé nemusí byť ono? Prečo by to mala byť cesta späť a nie iba iná cesta, kde proste sú prírodné a náboženské zákony dané a my sa v nich hľadáme a nachádzame šťastie, pravdu a súzvuk s dokonalým? Kde hľadáme seba, nech už je skutočnosť akokoľvek krutá, kde často prehrávame, ideme od jednej k druhej s hlavou vztýčenou s tým, že to nie je márne, ale tá pravá cesta je cesta tŕnistá a nepekná? Odpovedzte si sami. Terrence je človek, ktorý mi akýkoľvek amerikanizmus robí znesiteľným, lebo aj keď sa to dievča zabávalo a šantilo v supermarkete, aj keď oslavovalo bohatstvo a kľud, len hľadalo odpoveď na to, čo je správne, hľadalo šťastie bez hnevu. Ja tiež necítim hnev voči svojim nepriateľom, tiež som si uvedomil, že môj pohľad na veci je dosť náboženský a ľavicový, lebo pritom ako sa tu oslavovalo súkromné vlastníctvo sa pri probléme s životným prostredím ukázalo, že svet sa nedá rozkúskovať a urobiť hranice, aby si jeden mohol užívať na úkor druhých a tí s tým nemohli nič urobiť. To im nezaručuje ani spoločné vlastníctvo, no pri zdieľaní je tu možnosť vzoprieť sa tomu s určitou šancou zmeny. Vo svete, kde ani dom, či to čo vás baví nemôžte robiť bez toho, aby ste v tunajšom nespravodlivom systéme odmeňovania neboli pohltení neslobodným systémom, iba s tým bojovať sú otázky slobody a šťastia tými najproblematickejšími, no máme tu lásku, ktorá nám všetko pomáha prekonať, pomáha ísť ďalej a to Terrence pre mňa do tohto filmu dal. Nikde nie je napísané, že ten alebo onen pozná odpoveď a tá je správna, no toto je typ filmu, kde ju môžte hľadať a neškatuľkuje sa tu, či nehovoria dogmy. Je to vidieť na osude tunajšieho kňaza, ktorý sám bol na ceste hľadania a druhým, ktorým ho potrebovali vedel ponúknuť iba určitú cestu, no nevedel im niečo nahovoriť, lebo by ich možno klamal a všetko pokazil, ale to ani netušil, že odovzdávaním svojej lásky a ukazovaním cesty plnil tú správnu úlohu aj keď o nej možno ani sám nevedel a nebol z toho preto šťastný. To, čo som teraz všetko napísal môžte pochopiť rôzne, lebo sám zisťujem, že môj komentár dáva tentokrát viac výkladov a sám si v ňom nachádzam hneď niekoľko zaujímavých, no vedzte, že odkaz tohto filmu je jasný a že je to pre mňa skvost. Láska, ktorá nás miluješ. Ďakujem ti! () (méně) (více)