K zázraku

I feel so close to you that I could almost touch you. There is always this invisible something that I feel so strongly. Which ties us so tightly together. I love this feeling even if it makes me cry sometimes. (18.04.2013)

Viz komentář Hild... snad k sobě s Terrencem najdeme časem i tuto cestu, jinak o krok zpět a snad také zase příště. (15.12.2013)

Ľudská láska je nedokonalá a potrebuje odpustenie na to, aby mohla byť skutočná. Tento film sa dá vystihnúť jedným slovom. Hľadanie. Film kde na rozdiel od ostatných Malickových filmov absentuje Boh - nadprirodzeno. Boh tu mlčí a nachádzame človeka v stave ktorý hľadá lásku, seba, nachádzame ho rozbitého, padnutého, niečo ako "bože môj, bože môj, prečo si ma opustil" Vizuálne opojné, orgazmické, no nie tak meditatívne ako predošlé filmy. Chýba motív hlavnej postavy. Oľga ukázala že hrať vie a krásne, je to umelecká a veľmi vnímavá žena. Slovanka :) Tento film rozhodne nie je pre každého. Slabé 4. A to som videl všetky Malickove filmy. Film ktorý od neho považujem za top a zároveň za najlepší vojenský film je The Thin red line, nasleduje Strom života, za ním Nový svet, potom Nebeské dni, Zapadákov a napokon To the wonder. Malick patrí medzi 100 najlepších režisérov všetkých čias. To už dokázal a uisťovať nás o tom už nemusí. Preto ďalšie filmy mám pocit budú podobné. Nahromadenie jeho obrazov a dojmov ktoré v ňom za desiatky rokov vyrástli a dozreli. Tento film vnímam aj ako Malickovu poctu francúzskemu a talianskemu filmu 60 rokov (Olgyna kamoška bola taloška). (13.06.2013)

Hvězdička za vizuál, který byl koneckonců stejně děsný kýč jako všechno ostatní. Celý film pořád jenom někdo chodí a občas vypustí nějakou příšerně jalovou hlášku. Ať do mě teď hned bací blesk, jestli je nějaká věta vůbec normální. ,,I write on water what I dare not say." Úplně zbytečný film. (20.08.2013)

Tree of Life II: Love and Faith. (12.08.2013)

Prvních asi 40-45 minut mi film bral dech. Bylo to nesmírně poetické a mělo to hloubku, kterou jsem byl tak nesmírně okouzlen při sledování Malickova minulého počinu - Strom života. Nicméně posléze přešel film k hodně emočně mezi zdi uzavřenou atmosféru a to mne maličko zklamalo ... ke konci filmu jsem tápal a měl z toho příliš rozporuplné pocity. (15.01.2014)

Když, si někdo před filmem přečte obsah, tak při sledování může být dosti zklamaný. Jde o to, že To the Wonder je pro většinu z nás velmi netypickým snímkem. Každičký záběr má svůj význam, každý pohled postav něco říká. A my diváci tomu musíme naprosto propadnout, jinak se nám stane, že budeme mít pocit, že sledujeme dvouhodinový film o ničem. Na druhou stranu Terrence Malick nám nic nedá zadarmo. Malick není zrovna ten typ režisér, který by za sebe nechal mluvit dialogy. Právě naopak nechává za sebe mluvit obraz a hudbu. A taky přírodu. Příroda hraje Malickových filmech velkou roli, jako například v Novém světě. Tím nechci tvrdit, že mě tento styl úplně vyhovuje. Jelikož spoustu věcí si divák musí domýšlet a některé scény nemusí pochopit zcela správně, protože vidí to co vidí, a slyší to co slyší. Nějaké chronologické vyprávění, tady vůbec nefunguje, a když už tak jen v nepatrných náznacích. Že Vám to nedává smysl, to Malickovy nevadí, protože je mu to smysl dává. Ono je to snadné si do To the Wonder kopnout, jelikož se přímo k tomu vybízí. Ale přesto všechno mě To the Wonder bavilo. Bavilo mě trochu více, než Strom života. Je to dáno taky herci, který nejsou úplně ve svých tradičních rolí. Olga Kurylenko, Rachel McAdams, nebo Ben Affleck. Jediný Javier Bardem mě tam moc neseděl. Hodně těžko se popisuje čím si film zaslouží Vaší pozornost. Nádherné záběry bez použití umělého světla, skvělé herecké výkony, nádherná tapisérie obrazů, netradiční záběry na přírodu. Takhle Malick vypráví příběh o lásce. O reálné lásce, která dává a taky bere. O tom, že někoho potřebujeme. Někoho, kdo si naši lásku zaslouží. A taky o tom, že můžeme selhat. Je to klišé, ale v Malickově podání to tak nevypadá. Je dosti pravděpodobné, že spoustu věcí ve filmu nepochopíte, ale to nevadí, protože záleží na tom co to vyvolá u Vás. (28.04.2013)

To, co jsem očekával jsem dostal. Očekával jsem detailní pohled na pocity v lidském vztahu. To jsem také dostal. Film se jako "Strom života" dělí na dvě roviny. Zde to není taková obrovská vazba a více se prolínají. 1. Rovina, které je věnován největší prostor je láska mezi lidmy. Ta ukazuje svoji rozmanitost ve svých nejsilnějších a nejslabších chvílích. 2. Rovina poukazuje na lásku mezi člověkem a bohem (ztráta kněze ve víru v boha). I po zdlouhavých momentech jsem cítil, to čeho chtěl právě pan Malick docílit. Děkuji za pěkný zážitek ! (06.06.2013)

Malick ma vie dostať krásnym vizuálom, prácou s kamerou a nádhernou hudbou ale obsahovo ma zatiaľ míňa. Inak tomu nebolo ani u To the Wonder. (13.04.2014)

Co je, myslím, Malickovým záměrem je rozchod s freudovským psychologizováním, které je příznačné pro moderní literaturu a narativní film. Jde mu o zachycení duševního stavu, který není nějak racionálně vysvětlován. Kromě poezie, která je cítit z jednotlivých obrazů, si tohoto nekonvečního přístupu k vyprávění na něm cením nejvíc. (02.06.2013)

Geniální vizuální stránka. Příběh nudný, chybí notná dávka melancholie, kterou se snaží nahradit poetika. (26.07.2013)

..tak křehký a unikavý, jako psaní myšlenek prstem na záda..po tmě..a v tichu (28.05.2014)

259. Život jako největší zázrak, zvláštní, nepochopitelný, neuchopitelný, neproniknutelný, utajený, kypící i chřadnoucí, jako symfonie, rázná a mocná, ohlušující, v střídavém rytmu ladná i jitřící, soulad a nesoulad, neustávající sled času a proměn, stále omamný, dech beroucí, naplněný vznešeností, štěstí, zklamání, život jako něžný, letmý dotyk, jako konejšivé pohlazení, jindy jako stisk, hrubý a zraňující, hra Boha, našeho otce i matky, plachá, bázlivá, i bezohledně krutá, s dravostí se kupředu deroucí, jindy zas jen poklidně v tichosti plynoucí, zamlklá i běsnící, utrpení, zmar, křik, šepot, tlukot srdce, pláč, pokora, odcizení, svoboda, zotročení, bolest, smích, výkřiky zoufalství, slast a vzrušení, řeč a mlčení, nádech a výdech, život v celé své nesmírné nádheře a bohatosti, dílo emocionálně kulminující, až k bodu extatického vytržení, obraz jedinečnosti génia, nenapodobitelný, nesrovnatelný, skvostný. (10/10) Zajímavý komentář: Fridecka (05.02.2015)

Terrence Malicku, vezmi si mne! Nechci se opakovat, ale jeho filmy prostě poznáte, protože v nich promítá svou duši. Jsou jako umělecká smlouva s ďáblem. Jeho filmy jsou těmi nejromantičtějšími snímky, jaké jsem kdy viděla, žádné jiné totiž nepohlcují tolik lásky. Ve slovech. Pohybech, doteku, záběru, objektu. Žádné jiné mne emočně nevyšťaví a nedonutí, ohlédnout se zpět do svého nitra a vzpomenout si na své životní lásky. Jeho snímky mají povahu "jednou a dost", přesto se k nim častokrát vracím, když se potřebuji vypustit od veškerého emočního napětí. To The Wonder je povahou bližší The Tree of Life, avšak je slabším snímkem. Proč? - Olga Kurylenko je sice nádherná a proti Affleckovi také nic nemám, nicméně mi v této roli neseděl. A na druhou stranu mi bylo nesmírně líto, že Rachel McAdams zde měla jen malou roli - přitom je v romantických snímcích i dramatech tak dokonalá! Nejvíce mi ovšem vadila architektura. Na tu Malick upozorňuje v každém svém snímku, v Song to Song neměla konkurenci - cítili jste tu vzdušnost, prostor, spojení s přírodou i použití kovu, skla a kamene. Zde jsem však pociťovala neskutečnou úzkost z malého prostoru pokojů, a jelikož Malickovy filmy nejsou filmy, ale všemi smysly uměním a spojením pocitu a sžití se s přírodou, velmi jsem vnímala otázku prostoru. No ale třešinkou na dortu byl Javier Bardem, který si umí tedy vybrat filmy! - Biutiful, Mother! nebo To The Wonder či jeho působení v bizarních španělských snímcích devadesátých let... - Pan Herec. (08.02.2018)

Chci do Francie na Mont Saint-Michel!_____To the Wonder je min. 2x víc estetizovanější, neuchopitelnější, nekonkrétnejší, zadumanější, tíživější než Tree of Life. Navíc to není tak dechberoucí a emotivní (paradoxně) jako předchozí Malickovy počiny. Text distributora je poměrně mimózní, ale o čem to je, je v podstatě jedno. Tady hraje prim opět fantastická audiovizuální stránka (ne, nevadí mi, že tu postavy významě hledí z okna, neustále se láskyplně ohmatávají, že se chodí po poli/ulici/mezi bizony, běhá se po lese a hraje se s listím, nohami se čeří voda a do toho voiceover mluví o síle lásky mezi mužem a ženou nebo mezi Bohem a člověkem (!), že tu Olga Kurylenko vesele skáče po posteli, plazí se po zemi běhá po dvorku/supermarketu a do toho všeho ten vítr...). Do toho skvělá již zmíněná Olga, nebo i významně pomrkávající, ale přitom na Afflecka se nedívající Rachel McAdams a prosmutnělý Bardem. A Ben je tu vlastně jen jako "na okrasu" - celé mi to spíš přišlo víc o ženských postavách - ale jde vidět, že se správným režisérem a uspornými dialogy dokáže poměrně dobře roli zvládnout. Na druhou stranu musím přiznat, že ač je to na Malicka krátká stopáž, ke konci už to bylo zdlouhavé. A celkově si myslím, že ta jeho poetika vyprávění už je na maximu možností a už lehce zavání ukájením nad sebou samým. Úplně chápu nadšené reakce i absolutní zhnusení a nudu. 70% (17.04.2013)

Mám Malickovu filmovou poezii hodně rád, ale tohle bylo asi už moc do sebe zahleděné a dost často to opakovalo jedno a to samé dokola, aniž by to mělo nějaký smysla a efekt. Kamera a hudba jsou stále výborné, herecká sestava minimálně zajímavá. Nejsem si jistý jestli jsem pojmul všechny filosofické odkazy, ale ani to by podle mne dost silný pocit, že tohle bylo tak na 40 minut maximálně, nepřemohlo... 50% (06.03.2015)

Víla Amálka ztracená na americkém zapadákově...Klasický, velkohubý, všeobjímající a prázdný Malick, který stále miluje světlo prosvítající mezi stromy...Další jeho půvabně natočené nic... (28.04.2013)

Opäť pekná symfónia obrazov ako sme u Mallicka zvyknutý, pekné ženy a nulový príbeh. Necelé dve hodiny nič nediania sa na obrazovke s minimálnymi prvkami hudby môže veľa ľudí odrovnať, mňa to tak isto skoro pár krat odrovnalo, ale vydržal som, s problémami, ale predsa. Chýbala mi aj hudba Alexa Desplata, ktorá bola obrovským pilierom v predchádzajúcom Mallickovom filme. (20.05.2013)

Bohužel. Kurylenko není Pocahontas. Skotačivé pobíhání po ulici, supermarketu, poli atd. - ad nauseam, okatě křížené se zadumčivým sebezpytem a meditací není vykoupené a tudíž ani přesvědčivé. Pro mě je To the Wonder už za hranicí sebevykrádání a sebeparodie. Působí spíše jako kdyby jej natočil Malickův epigon. Není v žádném případě problém nepřítomnost narativu, jde o to že vše je strašlivě mechanické a jaksi polopatistické. Fotogenie zachycených prostor i tváří je velmi konvenční, vyleštěná, nepřiléhající. Intelektuálně tomu filmu rozumím, ovšem emocionálně jej považuji za falešný. A přitom kupříkladu z traileru jsem měl pocit, že cítím ono jemné předivo "zázraku" milostného setkání. Ale bude to chtít ještě další šanci. (10.06.2013)

01. 12. 2013 /293.); láska hledající se (01.12.2013)