Papa, umer Děd Moroz
Daddy, Father Frost Is Dead
Obsahy(1)
Ikonický titul nekrorealismu vznikl díky iniciativě Alexeje Germana, který Jufitovi nabídl zfilmovat na Lenfilmu gotickou povídku Alexeje Tolstého. Z vlkodlačího námětu ve výsledku mnoho nezbylo, zato vznikl příběh o biologovi, který se vydává na venkov hledat radu, jak dopsat povídku o rejskovi. (Seminář ruských filmů)
Recenze (13)
Neuveritelná filmová udalosť, ktorá si vystačí len s vizuálom. Rusi dokážu pritlačiť , no " fabrika dumajet ". Pre gorežráćov mínus, pre flimových analytikov oriešok , pre Mňa za 5 ! ()
V podstatě jsem nepobral co tím " básník " chtěl říct. ()
Filmy, které vyprávějí v první řadě obrazem, se mi sice někdy hodně líbí, ale aby na diváka fungovaly a dokázaly ho pohltit, potřebují pořádnou atmosférou. Což tento podivný artový horor-nehoror plný dlouhých statických temných záběrů většinou nemá. Sice mě ty umělecky zajímavé černobílé záběry občas pohltit dokázaly, ale o nějaké výraznější podmanivé atmosféře tu dle mého názoru nelze mluvit, celému dílu a postavám jsou tu cizí jakékoliv emoce a onen podivný děj plný ještě podivnějších postav a jiných podivných prvků se bere na můj vkus až příliš smrtelně vážně a snaží se bezradně hrát na obrovské umění. Posledních 20 minut po často téměř vyprázdněné první hodině ukázalo, že námět mohl mít v sobě obrovský potenciál k něčemu pozoruhodnému. Jenomže to by ho musel vzít do ruky tvůrce, který v něm vybuduje zmiňovanou atmosféru, napětí a nepodlehne rádoby uměleckým orgiím nad často vyprázdněnými záběry. Jinak musím říct, že viděl jsem už tedy ve filmech nejrůznější podivnosti, ale ruské zombie v černých oblecích ještě opravdu ne!! Snad za ně nakonec ta druhá hvězdička. :o) [35%] ()
Ruský režisér Yevgeny Yufit je u nás v podstatě skoro neznámé jméno, což je škoda, protože jeho tvorba je mimořádně originální a jedinečná, i když je to spíše záležitost menšinového, artověji založeného publika. Yufitův styl je označován jako "nekrorealismus" a tenhle snímek je velice demonstrativní ukázkou režisérovy tvorby. Černobílý, velice tichý, téměř beze slov, pomalý, nesmírně ponurý a ústřednější linii na první pohled postrádající snímek, depresivně meditativní horor. Postavy se většinou ve snímku pohybují vedeny pouze základními pudy nebo prostými indukovanými pohyby, zdá se že jsou mrtvé (bílé tváře, kruhy pod očima, neustále se vracející odkazy na vampýrismus), neustále jsme konfrontováni s pocitem ohrožení od skupiny mužů v oblecích, kteří se jakoby bezcílně potulují pustou krajinou. Prostředí je zde velmi ponuré, opuštěná pole, okraje remízků, houštiny, stará železnice, v černobílých odstínech to připomíná jakési opuštěné funerální krajiny, symbolizující konečnou stanici veškerého konání. Místy (a Yufit zde k němu bývá někdy částečně přirovnáván) to může připomenout vzdáleně výrazovou poetiku Andreje Tarkovského, Yufit je ale přeci jen trochu jinde, v mnohem temnějších sférách. Zatímco Tarkovskij přednáší vznešenou naději i čirý žal, tam Yufit nedává naději téměř žádnou a jeho poetika představuje jakousi černočernou, citově vyprázdněnou a proto velice sugestivní meditaci. Tenhle film je třeba spíše vidět, opravdu těžko se to popisuje. Doporučuju všem náročnějším filmovým příznivcům, kteří mají otevřenou mysl a baví je objevovat další úžasné možnosti, jaké kinematografie má. ()
Pre mňa osobne nepozerateľná sovietska čudesnosť a vlastne jeden z najhorších filmov, aké som v živote videl. Je zarážajúce, že čosi takéto bolo nakrútené v roku 1991, veď napríklad nemé grotesky Bustera Keatona z 20. rokov minulého storočia disponujú kvalitnejším obrazom než tento Děd Moroz. Šípim v tom "umelecký" zámer a experimentálne snaženie, čo však z toho, keď vizuálna reč tohto bizarného počinu je pre mňa nezrozumiteľná. ()
Minimalistický, experimentálny a až nepríjemne čudný snímok. Celá podstata filmu mi unikla a doteraz mi nie je známe, z akého účelu bola táto čudácka zvláštnosť natočená. Tak či onak, ten nepríjemný pocit z filmu stále mám a moja hlava neberie, ako sa toto mohlo dostať na povrch. ()
Pospojované scénky z morytátů, na tom by extra nic moc nebylo. Když se to však propojí s funerální krajinou (termín pana Josefa), zesílenými zvuky pozadí (ppodpořené zřejmě elektronikou), neosobním hrdinou a kolektivem mužů v černých šatech a bílých košilích, pak vzniká jakási klímovská postmortání vize, jejíž verbální doprovod, nesouvislé citáty typu "i obešel já polí pět", potrhuje výraznou černobílou kresbu celého děje neděje. Pozn.: pravděpodobně podle upírských a vlkodlakských povídek Alexeje Konstantinoviče Tolstého. Pozn. 1: Jevgenij Jufit tvrdí, že jeho nekrorealismus je humanismus. To už pak by mohl být čímkoli. Pozn. 2: Fakt, že Jufit byl Sokurovovýn žákem nepřekvapuje; leckdo ho považuje za "žáka" Tarkovského, ale to je střela do křoví, i když oba tvrdí, že jsou humanisté, každý v tom - i v poslání filmu - vidí něco jiného. Pozn.3: Jufit sympaticky popírá ostrost obrazu (nesnáším HD), zato na jeho kompozici si potrpí, potěší tak každého fotografa. ()
Kdyby Jufit uměl vyprávět obrazem a kdyby to uměl opravdu pořádně, mohlo by z toho něco být. Potenciál v tom totiž je a i nějakou atmosféru to má, ačkoli nudné mi to přišlo i tak. Nicméně Jufit tohle neumí a tak je z toho strašně zmatená podivnost, ze které jsem skoro nic nepobral a hodně se toho dozvěděl až tady z obsahu. O hlavním hrdinovi jsem si myslel, že je nějaký fotograf rejsků, ale ne že o nich píše povídku. O místě, do kterého jede, nevím už vůbec nic, je tam jeden barák, v něm divní lidé a všude okolo les, kde se pohybují divní kravaťáci, u kterých jsem se taky nedozvěděl, jestli to byla nějaký sekta, zombie nebo třeba upíři či vlkodlaci. Tak hlavně že je to složené ze strašně dlouhých scén, které ve většině případů se jen snaží tvořit atmosféru, ale jinak jsou prázdné a o ničem... A jestli mi tím Jufit chtěl něco říct jsem taky nepobral, ani to, proč ten děda "proměnil svého vnuka v... zombie? Já fakt nevím, co tam ty entity byly zač. Aspoň to teda jde odněkud někam, když už nic jiného... Lepší 2* ()
Normální průměrnej člověk by to po pár minutách vypnul, ale mě prostě zajímalo co se bude dít dál.. tohle je absolutně divnej a nezařaditelnej film, ale i tak na něm něco je.. ()
Utrpení se dívat na film z roku 1991, který se vyprodukuje, jak milion let před naším letopočtem a to jsem skoro urazil dobu kamennou. Odpad! ()
Přednost smrti.¬ Bezvýchodnost života; vyprázdněnost vztahů společenských i osobních, kterou není jak a čím vyplňovati a naplňovati; všudypřítomná Smrt čnící jako mohyla a přikrývající Život zúžený v prosté přežívání beze smyslu, neschopnost poddati se a neschopnost jíti dál, jinam, jinak, někam. Ryze ruský snímek, zároveň popis toho, co je nebohého a chorobného na ruské duši. Dvacet milionů sem, dvacet milionů tam, vjso rovno, netřeba se upsati za láhev vodky. Otázky nejsou kladeny, vše jde dál jako se otáčí obludný setrvačník mašiny, krása krajiny nevzbuzuje city, neb ona je pouhým prostorem k chůzi odnikud nikam. Není divu, že pomoc a srozumění zastupuje ublížení a cizota.¬ Naprostá šedivost, v níž život nemá místa. Snímek má velmi pomalý chod, délka záběrů mnohdy připomene kameru G. Medvigyho, bezbarevnost plátna podkresluje účin. Děné nedává ani špetičku naděje.¬ Přes to, že jde o počin výjimečný, způsobem natočení původní, je snímek takměř nedívatelný. Tak, takměř nepovšimnut, obdivován těmi, kdož berou umění jako věc samu o sobě, bude se dívati sám na sebe do zrcadla, aniž by uviděl cos jiného než zase sebe, na věky věků.¬ Přínosné opoznámkování: uživ. panjosef. ()
Tak první, co mi lezlo na nervy byla ta dlouhá kamera. To byl sice asi umělecký záměr, ovšem tohle dokáže kdejaký trouba. To, že se skoro nemluvilo mi nevadilo, ale také nechápu proč. Pro mne se ti lidé chovali nepřirozeně a basta. Domnívám se, že takovou změť dokáže natočit kdejaký manták, který umí ovládat kameru. ()
Takovy artovy snimek o depresi, strachu, beznadeji.. chapu ze to nekomu nemusi sednout, ale 62% je kurva malo! ()