poster

Papa, umer Děd Moroz

  • Rusko

    Nekrorealizm chast 2

  • Rusko

    Papa, umer Ded Moroz

  • Rusko

    Папа, умер Дед Мороз

  • anglický

    Daddy, Father Frost Is Dead

    (festivalový název)

Horor

Rusko, 1991, 81 min

Scénář:

Vladimir Maslov

Hrají:

Vladimir Maslov
  • radektejkal
    ****

    Pospojované scénky z morytátů, na tom by extra nic moc nebylo. Když se to však propojí s funerální krajinou (termín pana Josefa), zesílenými zvuky pozadí (ppodpořené zřejmě elektronikou), neosobním hrdinou a kolektivem mužů v černých šatech a bílých košilích, pak vzniká jakási klímovská postmortání vize, jejíž verbální doprovod, nesouvislé citáty typu "i obešel já polí pět", potrhuje výraznou černobílou kresbu celého děje neděje. Pozn.: pravděpodobně podle upírských a vlkodlakských povídek Alexeje Konstantinoviče Tolstého. Pozn. 1: Jevgenij Jufit tvrdí, že jeho nekrorealismus je humanismus. To už pak by mohl být čímkoli. Pozn. 2: Fakt, že Jufit byl Sokurovovýn žákem nepřekvapuje; leckdo ho považuje za "žáka" Tarkovského, ale to je střela do křoví, i když oba tvrdí, že jsou humanisté, každý v tom - i v poslání filmu - vidí něco jiného. Pozn.3: Jufit sympaticky popírá ostrost obrazu (nesnáším HD), zato na jeho kompozici si potrpí, potěší tak každého fotografa.(10.8.2018)

  • panjosef
    ****

    Ruský režisér Yevgeny Yufit je u nás v podstatě skoro neznámé jméno, což je škoda, protože jeho tvorba je mimořádně originální a jedinečná, i když je to spíše záležitost menšinového, artověji založeného publika. Yufitův styl je označován jako "nekrorealismus" a tenhle snímek je velice demonstrativní ukázkou režisérovy tvorby. Černobílý, velice tichý, téměř beze slov, pomalý, nesmírně ponurý a ústřednější linii na první pohled postrádající snímek, depresivně meditativní horor. Postavy se většinou ve snímku pohybují vedeny pouze základními pudy nebo prostými indukovanými pohyby, zdá se že jsou mrtvé (bílé tváře, kruhy pod očima, neustále se vracející odkazy na vampýrismus), neustále jsme konfrontováni s pocitem ohrožení od skupiny mužů v oblecích, kteří se jakoby bezcílně potulují pustou krajinou. Prostředí je zde velmi ponuré, opuštěná pole, okraje remízků, houštiny, stará železnice, v černobílých odstínech to připomíná jakési opuštěné funerální krajiny, symbolizující konečnou stanici veškerého konání. Místy (a Yufit zde k němu bývá někdy částečně přirovnáván) to může připomenout vzdáleně výrazovou poetiku Andreje Tarkovského, Yufit je ale přeci jen trochu jinde, v mnohem temnějších sférách. Zatímco Tarkovskij přednáší vznešenou naději i čirý žal, tam Yufit nedává naději téměř žádnou a jeho poetika představuje jakousi černočernou, citově vyprázdněnou a proto velice sugestivní meditaci. Tenhle film je třeba spíše vidět, opravdu těžko se to popisuje. Doporučuju všem náročnějším filmovým příznivcům, kteří mají otevřenou mysl a baví je objevovat další úžasné možnosti, jaké kinematografie má.(2.2.2011)

  • pursulus
    ***

    Přednost smrti.¬         Bezvýchodnost života; vyprázdněnost vztahů společenských i osobních, kterou není jak a čím vyplňovati a naplňovati; všudypřítomná Smrt čnící jako mohyla a přikrývající Život zúžený v prosté přežívání beze smyslu, neschopnost poddati se a neschopnost jíti dál, jinam, jinak, někam. Ryze ruský snímek, zároveň popis toho, co je nebohého a chorobného na ruské duši. Dvacet milionů sem, dvacet milionů tam, vjso rovno, netřeba se upsati za láhev vodky. Otázky nejsou kladeny, vše jde dál jako se otáčí obludný setrvačník mašiny, krása krajiny nevzbuzuje city, neb ona je pouhým prostorem k chůzi odnikud nikam. Není divu, že pomoc a srozumění zastupuje ublížení a cizota.¬                 Naprostá šedivost, v níž život nemá místa. Snímek má velmi pomalý chod, délka záběrů mnohdy připomene kameru G. Medvigyho, bezbarevnost plátna podkresluje účin. Děné nedává ani špetičku naděje.¬                 Přes to, že jde o počin výjimečný, způsobem natočení původní, je snímek takměř nedívatelný. Tak, takměř nepovšimnut, obdivován těmi, kdož berou umění jako věc samu o sobě, bude se dívati sám na sebe do zrcadla, aniž by uviděl cos jiného než zase sebe, na věky věků.¬                 Přínosné opoznámkování: uživ. panjosef.(27.1.2018)

  • Karamanlis
    odpad!

    Pre mňa osobne nepozerateľná sovietska čudesnosť a vlastne jeden z najhorších filmov, aké som v živote videl. Je zarážajúce, že čosi takéto bolo nakrútené v roku 1991, veď napríklad nemé grotesky Bustera Keatona z 20. rokov minulého storočia disponujú kvalitnejším obrazom než tento Děd Moroz. Šípim v tom "umelecký" zámer a experimentálne snaženie, čo však z toho, keď vizuálna reč tohto bizarného počinu je pre mňa nezrozumiteľná.(18.12.2017)

  • Dellamorte
    *****

    Neuveritelná filmová udalosť, ktorá si vystačí len s vizuálom. Rusi dokážu pritlačiť , no " fabrika dumajet ". Pre gorežráćov mínus, pre flimových analytikov oriešok , pre Mňa za 5 !(20.9.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace