poster

Zajíc v pytli (TV pořad)

  • Československo

    Zajíci v pytli

    (Československo)

Talk-show

Československo, 1987, 56 min

  • LadyPupu
    ****

    Železná neděle aneb Seber co můžeš, kde se řeší papiňák z dovozu (ešus a píšťalka)... Soudruh Vyrážka, inženýr Dlažka, Surio Mario... Šimek s Krampolem byli super. Jediné, co mne nebavilo tenkrát a ani dnes, byly pěvecká vystoupení Milušky Voborníkové a spol. Ale jinak je tenhle pořad "pořád kvalitní, takzvaně málcajt, jak říkali staří Římané. Ty první, co je odkojila vlčice". :-)(22.12.2015)

  • Danulinda
    *****

    Zatímco období Šimka s Grosmannem mě spíše nudilo a nepřipadalo mi téměř nikdy vtipné, tak s příchodem Jirky Krampola se vše otočilo o 360 stupňů a Šimkův humor mě začal velmi bavit. Hlavní zásluhu na tom nese právě skvělý "Krampoul" (jak mu říkal jeho učitel Mistr Nedbal :-D), který si své postavičky patřičně užíval a člověk se jim jednoduše řečeno musel od srdce zasmát. I dnes se mi vždy velmi zlepší nálada, hned jak "holzmannovsko-izerovský Krampoul" vejde na jeviště.(24.6.2013)

  • Kri-kri
    ****

    Hudební a zpívané vsuvky mě nezajímaly, ale na scénkách a dialozích Šimka a Krampola jsem vyrůstal. Už od dětství mám naposlouchanou kazetu Večer při petrolejce složenou z několika scének tohoto pořadu. Havarijní údržba pražských chodníků s Ing. Dlažkou, železná neděle s Ing. Vyrážkou, dialog o nespavosti, povídky navazující na tradici s Grossmannem a další humorné perly mě vždycky dokážou rozesmát, třebaže mnohé znám už téměř zpaměti. Nejslabší a nejméně vtipný mi přišel 4. díl se Sobotou a Nárožným (humor v této sestavě mi moc neříká), ale od 5. dílu je to opět výrazně lepší, Krampol a Kluková Šimkovi sekundují daleko vtipněji. Šimek tehdy ani netušil, jak nadčasový bude jeho humor. "Vole, nech se vyšetřit, řekla dívka hlubokým hlasem a mně došlo, že ne každý, kdo má dneska v uchu náušnici musí být holka."(30.3.2016)

  • otík
    ****

    Zajíc poměrně zdárně navazuje na tradiční duo Grossmann - Šimek, jen bohužel zemřelého Grossmanna nahradili zmatečný Sobota, pak i Nárožný a nakonec mladý Krampol. Styl večerů zůstal podobný - pár jemně humorných dialogových scének je proloženo písničkami Pavla Bobka, Milušky Voborníkové, Jany Mařasové či Petra Spáleného. Hraje orchestr Groš pod vedením Miloslava Růžka. Šimek s Krampolem se dokonce vrátilo ke čtení povídek a své večery vyšperkovalo scénkami třeba se Surio Mario Ořiškem nebo japoncem Kawasakim. Nezapomenutelná je také báječná závěrečná píseň všech účinkujících. (ALE POZOR, TO VŠE AŽ OD 5. DÍLU!!!) Jednotlivé díly: 1. díl nese podtitul "Ze Soboty na Šimka", pochází z roku 1984 a skládá se z několik scének Šimek + Sobota, Šimek + Sobota + Krampol, Šimek + Krampol + Uršula Kluková, Šimek + Sobota + Kluková. Pořad začíná Sobota s ovcí, po Bobkově písni následuje definice humoru Šimka a Soboty, poté píseň mně neznámé blondýny, pak přijde Krampol a společně se Šimkem "vyhodí" Sobotu ze scény, následuje povídání Krampola o svých studiích a Krampolova scénka společně se Šimkem a Klukovou o Gumgameplivingu. Po písni Milušky Voborníkové přijde Ilona Záluská a Sobota s ní udělá rozhovor, přičemž mu Šimek najde želvu, pak Ilona zazpívá, poté Šimek a Sobota vysvětlí, proč se pořad jmenuje Zajíc v pytli. Poslední scénka měla být s Petrem Nárožným, ale protože měl "moc práce", jeho part zahrála Uršula Kluková a zbytek hádavé scénky zahrál Šimek se Sobotou. První díl byl takový rozháraný, bez jakékoli pořádné ucelené nitky, scénky nejsou vyloženě nudné, ale jsou hrozně uhádané a ze strany Soboty strašně ukřičené. Díl tak za dvě hvězdy, moc zábavy nepřinesl. Díl č. 2 začíná tak, jak známe pozdější díly. Čili civilní jeviště, známá nahá dívka jako pozadí, obyčejně oblečení Sobota se Šimkem. Nejdříve se pohádají o tom, kdo bude vítat diváky, pak píseň llony Záluské a Pavla Bobka. Následuje scénka důchodců Šimka a Soboty z parku o krmení ptáčků a o ztraceném hesle. Po písni Zuzany Burianové přijde Miroslav Švandrlík a dostane slova, ze kterých musí složit lyrickou báseň. Poté Šimek se Sobotou přivítají svým osobitým způsobem zpěvačku Hanu Horenskou a Sobota jí pak čte z ruky, poté tato zpěvačka zazpívá. Následuje scénka Sobota aneb Milan Kleška, Kluková, Šimek anebo Bohouš Přísavka a manželský trojúhelník. Pak si všichni zazpívají píseň Palečka a Janíka, poté pan Švandrlík přečte vytvořenou báseň z neskutečných slov. Na závěr dojde konečně k úvodnímu představení Luďkem Sobotou, které na začátku chybělo a Paleček s Janíkem ukončí tento díl svou písní. Poprvé se na scéně objevuje pomocník Josef Fousek. Rok výroby 1984. Díl č. 3 se odehrává celý v pyžamu. Šimek se Sobotou se probouzejí na jevišti, kde přespávali. Následuje spousta dialogů před dalšími vystupujícími např. o koze, o osobním kontaktu, o zahrádkářích. Pak zazpívá Ilona Záluská, poté Šimek se Sobotou vedou dialog o tom, jak Sobota chodí vyhledávat objevy na diskotéky a následně představí mladou zpěvačku Janu Mařasovou, která pak následně zazpívá. Poté je dialog Šimka a Soboty o psaní trestu, pak přijde Bohuslav Šulc z divadla Spejbla a Hurvínka a jeho loutka zahraje etudu na klavír. Po písničce Heleny Maršálkové následuje konečně scénka - zdravotní kurz. Šimek jako nervní instruktor Sekera, Sobota jako model Petr Středa. Později se ke scénce připojí Jiří Krampol jako Václav Datel, vedoucí. Milá a dlouhá scénka hlavně díky krásně usměvavému Sobotovi, ale i Krampol tu zaboduje. Sice dlouhá, ale hodně vtipná scénka. Před závěrem zazpívá Pavel Bobek, pak rozloučení, Sobota se Šimkem zalezou pod peřinu a konec doprovází píseň Mirka Palečka. Slušný, hodně dialogový díl z roku 1986. Ve 4. díle se na scéně objevuje jako host Petr Nárožný a celý díl je koncipovaný jako návštěvní den v oblastním muzeu a má podtitul Den otevřených dveří v oblastním muzeu. Nárožný jako ředitel muzea diváky přivítá, následuje píseň Pavla Bobka, poté přivítají diváky Sobota se Šimkem, ale jsou Nárožným odehnání, že tam nemají co dělat. Následuje Nárožného krátká přednáška o absorbci houby, pak povolá na přednášku o houbách Milivoje Cepa (Šimek), který přednáší především o docentovi Kozákovi a jeho zálibě v houbách ("Žádná houba není jedovatá!"). Po něm přichází asistent Richard Ryzec (Sobota), který dále pokračuje v přednášce o docentu Kozákovi. Na scéně se pak objevuje jako návštěvnice slečna Hauserová (Uršula Kluková), která s Nárožným vede dialog nad asistentem Ryzcem. Po chvíli Ryzec zcvokne a uteče do lesů, přičemž Kluková utíká s ním. Poté opět zazpívá Bobek. Po písni si ředitel Nárožný přiveze Cepa Šimka z lesa a Cep mu líčí, jak bojoval s kancem. Náhle vyleze z bedny Ryzec Sobota a bude se pískat. Ale když dorazí Hauserová Kluková, je po pískání a hlavně Ryzce brzy přejde smích. Nakonec však Hauserová skončí v bedně a Cep si ji odveze domů. Poměrně raritní díl, který je celý jedním divadelním představením a vůbec nemá styl předchozích ani pozdějších dílů. Není tu ani žádný jiný zpěvák než Bobek. Na konci žádná píseň, ale skladba známá ze seriálu Show Bennyho Hilla. Vůbec tu nevystoupí Krampol. Díl, který sice i dnes pobaví, ale určitě patří k těm slabším. Rok výroby 1987. Od dílu číslo 5 začíná mít Zajíc zcela jiný styl - Šimek vytváří partnerskou dvojici s Krampolem, čtou se tolik oblíbené povídky, tentokrát stvořené Šimkem a Krampolem, zpívá se více písniček a styl je spíše místo divadelní hry opět talk-show ve stylu starých pořadů Šimka s Grossmannem. 5. díl začíná s obrazem nahé dívky na pozadí tak jak tomu bylo v díle č. 2, Krampol a Šimek v civilním oblečení. Krampol ze začátku mluví o zkušenosti se scénáři svých filmů, pak zazpívá písničku Pavel Bobek. Pak si Šimek postěžuje na svou malou popularitu, proto s ním Krampol udělá interview, aby se ze Šimka stala slavná osobnost. Dialog pak jaksi sklouzne až k Šimkově nespavosti, k černošské ukolébavce a ke snaze Šimka uspat. Pak přijde zazpívat Jana Mařasová, po ní se představí nová tvář divadla Semafor - Petr Spálený a následně zazpívá. Dále Šimek přečte povídku "Jak jsem dělal čerta" , pak zazpívá Miluška Voborníková s Krampolem a po nich opět Pavel Bobek. A pak přijde zlatý hřeb večera - rozhovor Šimka s Japoncem Jokabuši Kawasakim (Krampol), který studoval u nás v Ostravě a vzal si typickou "češku" Marcelu. Nyní žijí v Japonsku a předělávají místní dráhy k obrazu ryze českému. Na konci pořadu poprvé zazní "hymna" zajíce v pytli - písnička "Každý na světě, každý je tu rád". Díl velmi vydařený z roku 1987. V 6. dílu zazní povídka Šimka a Krampola "Jak jsem hledal manželku" a sehraje se výtečná scénka o soudruhu Dlažkovi a pražských chodnících. Velmi podařený díl (1987). Díl č. 7 je vánoční, zahájí jej národní umělec Karel Gott, po úvodním slovu následuje písnička Petra Spáleného, poté Šimek s Krampolem zahrají dialogovou scénku o železné neděli a sběru železa (jedna z těch top nejlepších scének Š+K). Po písničce Milušky Voborníkové si Miloslav Švandrlík napíše slova z lidu pro svůj melodram, pak Bohuslav „Bója“ Šulc zahraje na gramofon, zazpívá Voborníková s Janou Mařasovou, zazní povídka „Jak jsem prodával kapry“, pak opět zazpívá Jana Mařasová, Šimek položí pár otázek o vánočních nákupech Felixi Holzmannovi a zazní píseň Petra Spáleného. No a pak nastane čas pro Miloslava Švandrlíka, jehož melodram přednese Karel Gott. Pak už to rozjede Gotťák a zaválí pořádnou svou vypalovačkou. Závěr patří písničce Petra Spáleného a symbolické písni na závěr Každý na světě... . Zřejmě jde o nejlepší díl z celé série, protože je plný zábavných scének a povedených písniček (1987). Díl č. 8 je jarní, rozdávají se květiny a celkově je vše laděno do jara. Hned na začátku zazpívá host Jitka Zelenková a po ní Valerie Čižmárová, pak přijde na řadu řeč o eskymácké babičce a debata Šimka s Krampolem o slečnách. Poté zazpívá Jana Mařasová, následuje scénka s kouzelným zrcadlem a pak přijde Václav Stehno (Krampol) k rozhovoru se Šimkem. Následuje moderní písnička mladého rockera Roberta Růžka a pak je další debata, tentokrát o Charlie Chaplinovi. Jako hosté pak přijdou Pavel Dobeš a Pepa Fousek, přičemž oba pak zazpívají. Následuje další písnička Petra Spáleného a po ní poslední část Zajíce - Krampol přečte své mladé ženě pohádku "O rogalce". Na závěr se pozvou na jeviště jakési mladé kočky a všichni si na závěr zazpívají hymnu Zajíce. Díl bez čtené povídky, hodně písniček, žádná pořádná scénka, rok výroby 1988. V díle č. 9 z roku 1988 se vzpomíná na Jiřího Grossmanna, a tak zazní v celém díle jen jeho písně, Šimek s Krampolem na něj vzpomínají ve svých výstupech a zazní povídka Š&G - "Jak jsem ochořel". Zazní ale také nová povídka Šimka a Krampola "Můj otec zahrádkář". V díle č. 10 opět nezazní žádná povídka, od začátku je to spíše talk show. Na začátku je dialogový výstup s různými tématy, pokračuje se písní o Archimédově zákoně Š+K, dále zazpívá svou píseň Valérie Čižmárová. Následuje slušně vtipná manželská etudu Šimka s Uršulou Klukovou v roli doktorky a vedoucí manželské a předmanželské poradny Emy Drobné Černé. Pokračujeme blokem písní Jany a Luboše Svobodových + Jany Mařasové. Pak už přijde asi nejslavnější postava dua Š+K - Surio Mario, se kterým udělá Šimek rozhovor. Po písničce Milušky Voborníkové bude reportáž - rozhovor olympioniků vracejících se z Olympijských her v Barceloně s československými reportéry. Před závěrečnou písní ještě zazpívá Petr Spálený. Kromě scének díl spíše nezajímavý (1989). Díl č. 11 jsem neviděl. Poslední odvysílaný díl je vlastně střihový pořad s názvem Zajíc v pytli, kde jsou vidět scénky z klasického Zajíce, tedy až od 5. dílu (rozhovor s Kawasakim, povídka Jak jsem hledal manželku, vánoční scénka s Felixem Holzmannem, rozhovor s panem Dlažkou, vánoční večerníčkovská báseň Karla Gotta od Miroslava Švandrlíka a Krampolova pohádka své mladé ženě).(28.1.2014)

  • cdome.82
    *

    Miluju humor Š+G - těžko říct přesně proč, ale určitě to bude i jistým nadšením z uvolněnosti druhé poloviny 60. let a taky tím neštěstím z druhé poloviny 68. roku. Grossmann byl na jevišti ten prototyp "podivínského intelektuála", který mě nesmírně bavil a kerého spíš Šimek usměrňoval. Tím pádem, když po jeho smrti jeho nahradil Luděk Sobota (který může být super komik ve své vlastní póze) a pozici intelektuála připadla Šimkovi, tak to bylo zatraceně poznat. A tady ten sešup pokračuje - Krampol je sidekick - může se snažit jak chce, ale to původní kouzlo vymizelo (jak je znát ve vzpomínkovém dílu). Ale to je věc, kterou můžem přeskočit a dohadovat se, jak by Grossmann vypadal po 20 letech. Co mi tady vyloženě vadí je ten skluz po normalizační lince - já vím, že se to nedá moc srovnávat, ale tam kde si Š+G sem tam dělali legraci z hloupého režimu, aktuálních traumat (až hrávali na tajno, řada nahrávek byla zničena a to co se dochovalo, bylo dost často načerno natočeno a propašováno) či bavili čistou absurditou, ZvP si víceméně vystačí s "komunální satirou" (údržba chodníků, nedochvilnost vlaků, "železné neděle", prodej kaprů), která byla vládnoucí stranou jediná povolena a kontrolována. No a v průběhu normalizace se přidá ta zmiňovaná závěrečná píseň, která říká, že sice leccos stojí za prd, ale ten komu se to nelíbí je škarohlíd, nemáme ho rádi a místo toho by se měl radovat z maličkostí a držet hubu, což je nakonec vlastně krásná definice normalizace.(23.2.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace