Wu

"Fog" rozvádí motiv ztráty paměti, což je pro hongkongskou kinematografii jedno ze stěžejních témat vztahujících se k předání Hongkongu Číně v roce 1997. Snímek Kita Huiho náleží mezi filmy vztahující se k desetiletému výročí dané události, které vedlo k vlně nostalgie po starých časech a výrobě snímků tematizujících vzpomínání (např. vynikající "Mr. Cinema"). "Fog" vypráví o mladém muži, který ztratil paměť a snaží se s pomocí rodiny a přátel zpětně začlenit do společnosti. Film skrze peripetie, kterými hrdina ve svém osobním životě prochází, jasně konstatuje, že identita člověka je tvořená jeho vzpomínkami a to nejen těmi pěknými, ale i těmi nepříjemnými. Navíc ukazuje, že ačkoli pro jednotlivce může být ztráta paměti možností k novému začátku, není už novým začátkem pro jeho okolí, neboť to ho má stále spjatého právě se vzpomínkami na společně prožité okamžiky. V době, kdy sentiment po minulosti a preference silně lokálních prvků v kultuře dominují Hongkongu, je vyústění Huiho filmu maximálně výmluvné. (07.09.2010)