Režie:
Martin FričObsahy(1)
Společný sestřih prvních tří němých filmů o Švejkovi: Dobrý voják Švejk (1926, režie: Karel Lamač) , Švejk na frontě (1926, režie Karel Lamač) a Švejk v ruském zajetí (1926, režie: Svatopluk Innemann, předloha Karel Vaněk). Hlavní role se ujal tehdy velice populární Karel Noll. Poslední němé pokračování Švejk v civilu (1927) existuje samostatně, kopie filmu je však značně poškozena. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Film může zaujmout třeba tím, že je zde Švejk vyobrazen podle původní Ladovy předlohy, ne té pozdější, kterou dokonale ztvárnil Rudolf Hrušínský. Karel Noll, jemuž byl takový Švejk snad osudovým, jej vystihuje daleko věrohodněji. A budeme-li vycházet z toho, že Švejk je sám Hašek, tím spíše je mu podobnější, než právě verze Hrušínského. A v době, kdy toto vzniklo (vznikalo) je s podivem, že Švejka nehrál Hugo Haas, poručíka Lukáše Jindřich Plachta a paní Millerovou ten starý šprýmař Ferenc Futurista. ()
Zdaleka nejvtipnější fenomén, který lze potkat v českém němém filmu. Akorát nevím, jestli je bezvadnější Noll nebo Lamač. ()
Němý film podle předlohy umluvené tak, že by se do ní už snad nevešla ani jediná holá věta? Vyšlo to, protože Karel Noll je skvělý Švejk, scenáristé vybírali z Haškovy předlohy dobře a Martin Frič dovedl existující filmy zručně sestříhat do jednoho, jenž má začátek, střed i konec, zkrátka hlavu a patu. Z ostatních herců a hereček se mi moc líbila Antonie Nedošínská v roli paní Müllerové a také Karel Lamač jako nadporučík Lukáš (a hostinský Palivec). Škoda ale je, že se nikdo neodvážil složit atraktivnější hudební doprovod. Proč pořád k němým filmům vyhrává konzervativní klavír, když to jde dělat jinak? Podívejte se na Milenky starého kriminálníka s vynikající hudbou od Nekonečna, to je hned něco jiného. ()
Na Švejkovi sú skvelé aj dialógy, takže som sa obával tejto nemej verzie, ale tvorcovia to zvládli na jednotku. Divákovi ponúkli všetko podstatné. ()
Úvod je hodně vtipný, ale pasáže u komise a na klystýru už jsou trochu bez nápadu, a jak se v ději (no, v ději, on je to spíše jen sled historek) skáče, i díky podivným střihům to vypadá jako kočkopes. Švejk, který je zpočátku skutečně podle knihy takový mudrlant, který ukazuje nesmyslnost rakousko-úřednické byrokracie doslovným plněním rozkazů, u Lukáše působí už jako pitomec, a v Rusku jako sebestředný, vychcaný a líný hajzlík. Možná je to tak i v knížce, už je to dlouho, co jsem ji četl, možná to má odrážet Haškovy osudy, ale i samotným vedením filmu, kladením důrazu na nepodstatné věci a rychlým přesunem jinam od věcí zajímavých, mi to celé přijde jako narychlo sesmolený mišmaš. Jinak pro pivní znalce - ve filmu zazní nezastřená reklama na Velkopopovické pivo. :-) A abych nezapomněl, dvě velké davové scény, takové se dnes moc netočí. ()
Švejk v podaní Karla Nolla, bol vo svojej dobe určite populárny. Tento zostrih jeho prvej trilógie, pôsobí dosť rozporuplne a zbytočne. ()
Je to přece jen němý film, což rozhodně není pro každého, na druhou stranu, ten Švejk je tu prostě výborný. bohužel některé části, hlavně ta prostřední, jsou celkem hluché, což celkový dojem z filmu poměrně razantně snižuje. Pro dnešního diváka je ale tenhle sestřih tří původních krátkých filmů asi lepší, když už se tedy rozhodne na němý film kouknout. ()
Pohyblivé ilustrace ke knize. 1) Zrychlený posuv, zdlouhavé titulkování ve zvláštních oknech i absence hudby mi brání vychutnat si nesporně výborné herecké výkony. 2) Chtěl jsem vidět dobovou obrazovou představu o Švejkovi, ale ta mě příliš nepřekvapila. 3) Obávám se, že filmové kuriozity tohoto typu jsou pro mě koukatelné jenom, pokud nabídnou něco dosud nevídaného...a to jsem zde postrádal. ()
Karel Noll v roli Svejka byl vyborny, tedy minimalne stejne dobry jako Hrusinsky... Na nemy film se divak musi vice koncentrovat, o to vice je pak ale odmeneny. Bavil jsem se a jsem rad, ze alespon tento film se zachoval. ()
Noll se na Švejka určitě hodil více než Hrušínský, protože jeho výrazné grimasy a živelné herectví působily daleko přirozeněji než podobné pokusy těžce melancholické osobnosti Hrušínského. Snímku trochu uškodilo, že nebyl zvukový, protože pro díla víceméně založená na dialozích je němý film poněkud nešťastný formát. Systém záběr na mluvící osobu - titulky s počátkem věty - záběr na mluvící osobu - titulky s koncem věty působí poněkud těžkopádně a zdlouhavě. Zaujalo mě, jak režisér úplně vystřihl postavu zhýralého feldkuráta, že by si nechtěl znepřátelit církevní kruhy? Zato z pravoslaví si dělal legraci a taky erotiky se nebál, jak prokázal dlouhý záběr na ženské pozadí při modlení. Zajímavost: Jak v tomhle Švejkovi, tak u toho s Hrušínským, tak u toho, co bourá Německo, se vyskytuje jedna scéna: Švejk vede ožralého policajta na provázku, setká se s někým, kdo má na provaze krávu a při rozchodu si vedené tvory vymění. V knize se ale tato scéna vůbec nevyskytuje. ()
Až pri sledovaní nemého filmu dokážem oceniť, koľko vo filme robí zvuk a hlavne dobre zahrané dialógy, v prípade Švejka často aj monológy alebo jednoduché repliky. Prekvapivo v tomto filme som sa dokázal vžiť do deja aj bez zvuku popri čítaní titulkových predelov, možno preto, že príbeh je notoricky známy a možno aj preto, že výzor hlavnej postavy je zaujímavý a vhodný pre filmového hrdinu. Trochu mi tam chýbalo množstvo udalostí a vtipov, ktoré sa do filmu jednoducho nezmestili. ()
Je poměrně únavné se na to dívat, protože je to klasický němý film a po každém obrazu přijde otravná obrazovka s textem, která je očích až příliš dlouho, tudíž jsem film shlédl po kouskách v rozmezí asi 14 dní. Největší přínos pro mě byla úvaha, že film byl natočen prakticky bezprostředně poté, co Hašek napsal knihu a zachycuje tak autentickou atmosféru, ve které spisovatel žil, psal a uvažoval; je to na díle hodně znát, protože v souladu s knihou se jedná spíše o takovou prostoduchou taškařici a Karel Noll taky hraje takovýho vykutálenýho enšpígla, který dává divákovi zřetelně najevo, že má všech pět pohromadě a že si z C. a K. drilu dělá prdel. Hrušínského verze Švejka byla rafinovanější, nejspíš proto, že byl geniální herec, a nikdo si nemůže být v jeho podání jistý, zda je Švejk takovej lišák anebo skutečnej blbec. Jinak mi přišlo, jako obvykle při sledování němých filmů, že tehdy byli herci tak nějak zdatnější než je tomu nyní a i ve vedlejších rolích mnohdy hráli božsky. ()
Já jsem překvapen a musím říct mile. I přes omezenost němé formy je to starý dobrý Švejk. ()
Vzhledem ke knižní předloze, kde vychází humor především ze Švejkovy "ukecanosti" je němá verze naprostý nesmysl a tento film, byl možná kvalitní ve své době, dnes už je totálně out.Většinu filmů udělá i kvalitní hudba a ta mi tu chyběla.Pro hluché dobré, mě tohle nezajímá.Nemám rád ani mimy.Jde z nich stejný strach,jako z klaunů v cirkuse.Sorry. ()
I když tohle zpracování zřejmě nikdy nedosáhne popularity tradičního provedení s Rudolfem Hrušínským, má tento film jiné kouzlo. Kromě geniality titulků, které dokáží v několika málo větách vystihnout děj, který je v knize i v ozvučeném zpraování postaven na vtipnosti textu, slovních obratů, slovních hříček. Jen těžko jsem si představoval, jak bude němé zpracování vypadat. Rozhodně jsem nebyl zklamán. Také téměř pantomimické herecké výkony, které dokáží mnoho slov nahradit jinými výrazovými prostředky je velmi dobré. Scházelo mi podbarvení hudbou, přece jen na nějaký zvukový doprovod jsem zvyklý, a zejména zpočátku jsem zvukové prvky postrádal. ()
Osudy dobrého vojáka Švejka jsou sestříhanou verzí 3 němých filmů, které tak neodvratně přišly o své původní stopáže. A je to velká škoda, protože zatímco prvního dílu se zachovalo poměrně dost, tak z toho třetího, který vypadá nejzajímavěji, zůstalo pouhé torzo s pár scénkami a závěrem. Karel Noll mi do role Švejka sedl mnohem lépe, protože přesně takto si ho představuji. A vedlejší postavy jsou hrané téměř všechny zajímavými herci, takže je rozhodně na co koukat. ()
Sestřih tří krátkých němých filmů o Švejkovi do jednoho delšího. Uvidíme zde samé známé tváře, které se později proslavily v éře zvukového filmu, výjma hlavní postavy. Kdo zná knihu Jaroslava Haška nebo dvoudílný Steklého film, ten se v ději snadno orientuje, pro neznalé to asi musel být zajímavý sled scének, které spojuje jeden poťouchlý výborně zahraný hlupoň. Přiznávám že jde o můj první němý film, takže takový záchytný bod, od kterého se budou v budoucnu odvíjet další má hodnocení snímků této kategorie. Spíše velká zajímavost než nutnost. ()
Osudy dobrého vojáka Švejka jsou střihovým filmem Martina Friče pro společnost Gloriafilm, v jejím zájmu spojil tři starší filmová díla, vyrobené tou samou společností. Dva filmy Karla Lamače vychází z díla Jaroslava Haška, třetí od Svatopluka Innemanna má svou předlohu v kontroverzním pokračování Karla Vaňka. Švejk není postaven na slovním humoru, ale na výrazu grotesky, karikatur a satirické frašky, což toto filmové dílo němé éry splňuje na výbornou. Němý Švejk tak ustanovil vizuální podobu díla podle knižní ilustrace Josefa Lady za všeobecně přijatou normu, jsou důležitým opěrným systémem satirického vyznění. Sestavením celku ze tří částí sice občas narušuje kontinuitu celistvosti, právě proto díky vynechaným scénám získává na kvalitě spád děje i satirický ohlas prvotní myšlenky díla. Film je natěšeně rozverný, nadšení z nedávné změny státně politického uspořádání středoevropského prostoru má fyzickou podobu, vždyť rafinovaně řízená blbost je s odstupem času přijatelným prostředkem k vyjádření odporu, jehož zdánlivá pasivita je nejúspěšnějším činitelem rozkladu nechtěného a nenáviděného. Jednoznačným hrdinou satirického zesměšnění starého rakouského mocnářství je ten Josef Švejk (vynikající Karel Noll), obchodník se psy bez zjevné životní podstaty. To on se tu stává tím prostoduchým činitelem, který dopodrobna mapuje stav rozkladu a paranoické hysterie represivních nástrojů habsburského mocnářství. Válčení je znevažováno humoristickým vypětím autorovy vůle. Důležitou postavou je nadporučík Lukáš (dobrý Karel Lamač, režisér prvních dvou filmů z roku 1926, též v roli opatrně sprostého hostinského Palivce), nenasytný milovník něžného pohlaví. Švejk je jeho povzbuzením i životním traumatem současně, poklid života už nadále nebude možný. Výraznější postavou je Bretschneider (velmi zajímavý Jan W. Speerger, též v roli kuchaře na frontě Jurajdy a mnoha dalších), policejní detektiv. Je spolehlivou ochranou společenské vážnosti císařské autority a rakouské nadvlády. Výraznější postavou je také Baloun (velmi příjemný Theodor Pištěk, též v roli blázna v ústavu), zámožný mlynář a nenažraný vojín. Vojenská povinnost je mu neustálým bojem o plný žaludek. K výraznějším postavám patří také jednoroční dobrovolník Marek (příjemný Jiří Hron) a neduživý učitel Biblička (příjemný Svatopluk Innemann, režisér třetího filmu z roku 1926, taktéž v dalších rolích), kumpáni Švejka v ruském zajetí i v pracovní povinnosti válečných zajatců. Z dalších rolí: Švejkova starostlivá bytná, paní Müllerová (Antonie Nedošinská), rozezlený majitel ukradeného psa s rozhodnou mocí nuceného nástupu na frontu, plukovník Kraus von Zillergut (Vladimír Majer), jeho naivní a psa venčící služtička (Ella Nollová, též v roli ženy ruského statkáře Ivanoviče), každou nemoc odvedených mužů úspěšně zdolávající MUDr. Grünstein (Josef Oliak), Švejkem dopálený vlakový průvodčí (Josef Kobík), Švejkův kumpán maďarské pijatiky a ženista Vodička (Jiří Hojer), Lukášova maďarská aférka Kakonyová (Bronislava Livia), její žárlivý manžílek (Alois Charvát), velitel četnické stanice, toužící po odhalení ruského špiona (Josef Rovenský), Švejkův a Markův dobrodinec, ruský statkář Trachim Ivanovič (Eduard Šimáček), či jeho mladá dcerka Soňa (Galina Razimova). Osudy dobrého vojáka Švejka jsou po technické stránce poznamenány zubem času, přesto jde svým výrazem i výslednou atmosférou o vydařený první filmový přepis nejslavnější Haškovy literární postavy i jeho myšlenek a satirického uvolnění. Velmi příjemný to filmový prožitek! () (méně) (více)