Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka jsou střihovým filmem Martina Friče pro společnost Gloriafilm, v jejím zájmu spojil tři starší filmová díla, vyrobené tou samou společností. Dva filmy Karla Lamače vychází z díla Jaroslava Haška, třetí od Svatopluka Innemanna má svou předlohu v kontroverzním pokračování Karla Vaňka. Švejk není postaven na slovním humoru, ale na výrazu grotesky, karikatur a satirické frašky, což toto filmové dílo němé éry splňuje na výbornou. Němý Švejk tak ustanovil vizuální podobu díla podle knižní ilustrace Josefa Lady za všeobecně přijatou normu, jsou důležitým opěrným systémem satirického vyznění. Sestavením celku ze tří částí sice občas narušuje kontinuitu celistvosti, právě proto díky vynechaným scénám získává na kvalitě spád děje i satirický ohlas prvotní myšlenky díla. Film je natěšeně rozverný, nadšení z nedávné změny státně politického uspořádání středoevropského prostoru má fyzickou podobu, vždyť rafinovaně řízená blbost je s odstupem času přijatelným prostředkem k vyjádření odporu, jehož zdánlivá pasivita je nejúspěšnějším činitelem rozkladu nechtěného a nenáviděného. Jednoznačným hrdinou satirického zesměšnění starého rakouského mocnářství je ten Josef Švejk (vynikající Karel Noll), obchodník se psy bez zjevné životní podstaty. To on se tu stává tím prostoduchým činitelem, který dopodrobna mapuje stav rozkladu a paranoické hysterie represivních nástrojů habsburského mocnářství. Válčení je znevažováno humoristickým vypětím autorovy vůle. Důležitou postavou je nadporučík Lukáš (dobrý Karel Lamač, režisér prvních dvou filmů z roku 1926, též v roli opatrně sprostého hostinského Palivce), nenasytný milovník něžného pohlaví. Švejk je jeho povzbuzením i životním traumatem současně, poklid života už nadále nebude možný. Výraznější postavou je Bretschneider (velmi zajímavý Jan W. Speerger, též v roli kuchaře na frontě Jurajdy a mnoha dalších), policejní detektiv. Je spolehlivou ochranou společenské vážnosti císařské autority a rakouské nadvlády. Výraznější postavou je také Baloun (velmi příjemný Theodor Pištěk, též v roli blázna v ústavu), zámožný mlynář a nenažraný vojín. Vojenská povinnost je mu neustálým bojem o plný žaludek. K výraznějším postavám patří také jednoroční dobrovolník Marek (příjemný Jiří Hron) a neduživý učitel Biblička (příjemný Svatopluk Innemann, režisér třetího filmu z roku 1926, taktéž v dalších rolích), kumpáni Švejka v ruském zajetí i v pracovní povinnosti válečných zajatců. Z dalších rolí: Švejkova starostlivá bytná, paní Müllerová (Antonie Nedošinská), rozezlený majitel ukradeného psa s rozhodnou mocí nuceného nástupu na frontu, plukovník Kraus von Zillergut (Vladimír Majer), jeho naivní a psa venčící služtička (Ella Nollová, též v roli ženy ruského statkáře Ivanoviče), každou nemoc odvedených mužů úspěšně zdolávající MUDr. Grünstein (Josef Oliak), Švejkem dopálený vlakový průvodčí (Josef Kobík), Švejkův kumpán maďarské pijatiky a ženista Vodička (Jiří Hojer), Lukášova maďarská aférka Kakonyová (Bronislava Livia), její žárlivý manžílek (Alois Charvát), velitel četnické stanice, toužící po odhalení ruského špiona (Josef Rovenský), Švejkův a Markův dobrodinec, ruský statkář Trachim Ivanovič (Eduard Šimáček), či jeho mladá dcerka Soňa (Galina Razimova). Osudy dobrého vojáka Švejka jsou po technické stránce poznamenány zubem času, přesto jde svým výrazem i výslednou atmosférou o vydařený první filmový přepis nejslavnější Haškovy literární postavy i jeho myšlenek a satirického uvolnění. Velmi příjemný to filmový prožitek! (06.05.2020) (méně) (více)