Pillow to Post

Nejsou lidi a nejsou byty aneb válečný nedostatek – tak se dá stručně vyjádřit základní problém této lehké válečné komedie natočené v roce 1945. Muži jsou na frontě a společnost J. R. Howarda (Paul Harvey) má nedostatek obchodních zástupců pro svou naftovou firmu. Jeho dcera Jean (Ida Lupino) se rozhodne otci pomoci, zapojí se do válečného úsilí a vyrazí na pracovní cestu. Otec si myslí svoje, protože ví, že v životě nepracovala, ale nakonec souhlasí. Jean je sice v obchodování totálně neúspěšná, ale snaží se a jezdí dál a dál. Jednoho dne dorazí do městečka Clayfield u vojenské základny, kde ale narazí na problém – nemá kde spát. Je totiž nedostatek bytů (málo se staví, protože firmy mají vojenské zakázky) a jediný motel má jen pokoje pro dvojice. Jean předstírá, že je armádní nevěstou, dostane pokoj, ale – ouha – musí také předvést ženicha. Přesvědčí nepříliš nadšeného poručíka na vycházce Dona Malloryho (William Prince), že mu to zabere jen pár minut a že jí tím moc pomůže. Jenže kousek dál narazí oba na Donova velitele Michaela Otleye (Sydney Greenstreet) a situace se tím zkomplikuje. Potenciální zákazník (konečně!) pozve Jean na večeři, ale aby zachovala dekorum, vezme s sebou svého "budoucího manžela". Po krátkém vystoupení Louise Armstronga v restauraci následuje hádka s opilcem, rvačka a odchod. Jenže v motelu musí oba spát pod jednou střechou, což vyvolává určité logistické problémy. Situaci dále komplikuje péče velitele o blaho svého podřízeného, kterému ještě navíc přijede matka. Velitel novomanžele pozve na večeři a vypráví jim mimo jiné o soudním stíhání jiného důstojníka, který předstíral falešné manželství, což oba pochopitelně velice "potěší". Jean se mírně namaže sherry a přizná Donovi, že se do něj zamilovala. Na místo dorazí i Jeanin otec, aby byla zápletka kompletní. Řešení je pochopitelně jenom jedno. (Peabody)