From Beginning to End
Obsahy(2)
Film vypráví o bratrech, jejichž láska z dětství přeroste v dospělosti v partnerství. (criss16)
Recenze (19)
Pokud chce snímek komunikovat skrze emoce, nemůže ignorovat přínos děje jakožto prostředku k získání diváckých sympatií. Do Começo ao Fim totiž zcela selhává v budování vztahů k postavám, od začátku se soustředí na pohledy, doteky a city. V první polovině, kdy je zobrazováno dětství hlavních protagonistů, si notně napomáhá scénami, ve kterých je naznačována až příliš velká intimita jejich vztahu. Ať je to matka, která je sleduje skrze nemocniční okno, případně otec jednoho z nich, který své obavy dokonce vysloví – v obou případech se jedná spíše o vykonstruované scény, než na něčem skutečném založené starosti. V polovině druhé, která přijde zcela nečekaně, protože v té první se vlastně zatím nestačilo nic zajímavého stát, se tvůrci soustředí už na existující partnerský vztah mezi oběma bratry. Středobodem vyprávění je odlet mladšího z nich do Ruska, tedy téma odloučení, které není pojato nijak zajímavé a dokonce ani rozvíjeno. Filmu bohužel chybí krom dramatického oblouku i snaha o jakékoliv sdělení. Na nic nepoukazuje, neřeší žádný problém a dokonce ani o ničem nevypovídá. ()
Krása. Divák by nejspíše, vzhledem ke kontroverznosti tématu, očekával silný, vysoce dramatický příběh s osudovým zvratem či zápletkou. Do Começo ao Fim je však pojat zcela opačným způsobem. Již od dětství sledujeme vyvíjející se vztah dvou bratrů, z něhož jejich matka začne pociťovat svým instinktem cosi silnějšího než "pouhou" bratrskou lásku. Od dětství až po dospělost zůstalo jejich mimořádné pouto stejně silné a přerostlo až v milostný vztah. Snímek nabízí spoustu vášnivých a milostných scén, v nichž nechybí chemie hlavních představitelů, a také zároveň ukazují intenzitu jejich vztahu. Zejména ve scéně loučení, kdy si oba bratři uvědomí, že budou na určitý čas rozděleni, protože jeden z nich odjíždí na dlouhou dobu pryč. Nádherná, působivá scéna, v níž je obsaženo vše. Láska, vášeň, strach i bolest z nadcházejícího odloučení, které by je mohlo ovlivnit. Snímek se nezaměřuje na jejich vztah jako na boj vůči okolnímu světu a společnosti, která ho neuznává, odmítá, či se na něj dívá s odporem. Není zde nenávist. Zaměřuje se pouze na výjimečně silné pouto mezi dvěma lidmi, ukazuje jeho intenzitu, slabosti a také jejich zážitky, které získají jeden bez druhého, aby zjistili, jak moc jim na sobě záleží. Není to jen milostná přitažlivost, ale zároveň jsem v tom cítila i bratrskou lásku, která však byla natolik velká, že ji "pouze" sourozenecké pouto nedokázalo obsáhnout. Sahalo mnohem hlouběji. Celému filmu ke kráse také přispívá nádherná hudba, která mě okouzlila. ()
Do Comeco ao Fim je svým námětem velice podobné krátkometrážnímu Starcrossed z roku 2005, ve kterém je vyobrazen rovněž incestní vztah dvou bratrů. Druhý jmenovaný byl však důraznější a emočně vypjatější, možná i kvůli kratší stopáži. "Od začátku do konce" se snaží zmapovat vývoj vztahu obou bratrů v co nejdelším časovém údobí, v důsledku čehož film občas nudí a zdá se být zdlouhavým. Neříkám, že bych se celou dobu nudil, nebo že by mi film nic nedal - tvrdím však, že se z toho dalo vytřískat více. Co se týká hudby, jež některé uživatele iritovala, tak mně se líbila. I tak se ale bohužel jedná o průměrně natočený film, u něhož zamrzí ten nevyužitý potenciál. ()
Veškeré mé dojmy již víceméně padly v ostatních komentářích, takže vlastně přicházím jen se shrnutím. Námět a téma je na pět hvězd a stejně tak si obdiv zaslouží i odvaha autorů se do něčeho tak silně kontroverzního vůbec pustit. Zde klady končí. Příběh je doslova o ničem, dialogy jsou přihlouplé, psychologie postav veškerá žádná, každá druhá scéna je okatě samoúčelná a nesoudně kýčovitá a srdcervoucí hudba nastupující každých pět minut velice efektivně leze na nervy. Přiznám se, že prvních 20 minut jsem byl ochoten na toto všechno skočit. Ale čeho je moc, toho je příliš... ()
"Mám rád mužské zadky. Ženy s jejich vzdychy a velkými zadky mě nezajímají. Ženské zadky jsou tu od toho, aby z nich byly dobré steaky při nehodě v horách," předčítá jeden z hrdinů filmu věty z románu Cartas de um sedutor od enfant terrible brazilské literatury Hildy Hilst (1930-2004), jejíž představení nelusofonnímu publiku je bohužel jedním z mála kladů celého snímku - a souhlasím tak s Plangiho komentářem. Tématicky možná objevné, ale kinematograficky naprosto katastrofální: nic se tam neděje, je to dlouhé (špatně napsané), nudné (špatně zahrané), s otřesnou a špatně použitou hudbou, a kde se člověk navíc zhola nic nedozví o tom, jak vypadá život v Brazílii. Zkrátka mě to nebavilo, a to je u filmů snad největší prohřešek. A u díla z Latinské Ameriky či rovnou z Brazílie, kde queer kultura v té záplavě machismu neměla na růžích ustláno, mě to mrzí dvojnásob. Ovšem i když to v téhle "karnevalové" kultuře nemají queer filmy jednoduché, najdeme zde starší i novější dílka, která za vidění rozhodně stojí. A přirozeně tím hlavním subžánrem nejsou "gay vztahy", ale právě všechno to queer (travesty, transgender,...) vycházející z onoho jedinečného podhoubí karnevalů, klubů, pařeb, ať už v podobě dramatizovaných životopisů nebo dokumentu. Zlomovým filmem byl světově oceňovaný Madame Sată (2002), skutečný příběh travesty legendy riodejaneirské scény, dále životopisné drama o slavném "bi" rockerovi Cazuza - O Tempo Não Pára (2004), z novějších pak stojí za zmínku skvělý dokument o divadelním souboru působícím v 70. a 80. letech za tuhé diktatury Dzi Croquettes (2009) nebo lehčí nota romantické komedie Elvis & Madona (2010) o lásce mezi lesbou a transvestitou. Pokud má někdo chuť na řekněme "nekarnevalové" příběhy a bude trochu hledat, i ten si přijde v Brazílii na své. Rozkošná je třeba - snad až almodovarovská - lesbická komedie A Partilha (2001), oceňovaný kraťas o učiteli matematiky Professor Godoy (2009) nebo starší experimentální drama s gay postavami Anjos da Noite (1987), které může vzdáleně připomínat známé Paris, je t'aime (2006). Nicméně pokud bych měl hledat latinskoamerický queer film, který mě v poslední době dostal, musel bych vzpomenout skvělý peruánsko-kolumbijský Contracorriente (2009), který je všechno, co Do Começo ao Fim není. PS: Pokud někdo u úvodní citace váhal, tak Hilda Hilst zcela jistě naráží na letecké neštěstí v Andách v 70. letech, o kterém jste určitě slyšeli, viz Přežít /1993/). ()
Film nemá v úmysle šokovať či znechutiť. Práve naopak. Podľa môjho názoru sa tak intímne citlivo a s takouto intenzitou zároveň, nepodarilo lásku zobraziť ešte nikomu. Veľmi zmätočné je síce plynutie času, najmä v dospelosti, ale nepomôžem si, emocionálne to u mňa vyhralo. ()
Když vezmu stranou fyzickou krásu obou hlavních představitelů a jistou dávku kontroverze, kterou přináší téma lásky dvou bratrů (mají společnou matku), jež přeroste v partnerský vztah se vším všudy, na Do Começo ao Fim není zajímavého zhola nic. Zpracování je totálně nijaké, vývoj postav je nepřítomen kvůli velkému časovému skoku ve stupidním ději-neději a hudbu nejspíš spáchal nějaký německý rádoby skladatel, mající čas mezi komponováním pro adaptace podle Rosamunde Pilcher. Zkrátka, kde nic není…ani látka nezabere. The highest peak at 30%. P.S.: Největší WTF filmu - svoje poprvé si Thomás a Francisco odbyli v den matčina pohřbu, ouch. ()
Nebýt té první části, kdy nám režisér ukazuje, jak to s chlapci bylo v dětství, možná by to bylo o něco lepší. Chvílemi jsem si říkal, že jde o film, u kterého nepůjde o nějaký hlubší děj, ale o silné scény, na které po shlédnutí budete těžko zapomínat. Nakonec se mi dostalo jak děje, (až po časovém skoku v ději) tak i silných scén, a že jich bylo celkem dost. Hudba je jaksi mdlá, ale právě ve chvílích, kdy jde o ony silné scény, se na ty chvilkové okamžiky hudba zmátoří a krásně celou scénu podtrhne. Herci jsou příjemní, tedy až na představitele dětských rolí, u kterých jsem si myslel, že vyrostu. Celé zobrazení dětského období bych jednoduše vyškrtl a nahradil ho nějakými dalšími silnými scénami a možná by celý snímek působyl mnohem příjemněji. I přezto dávám snímku plný počet, protože po časovém skoku se otevírá krásný, ač trochu netypický příběh dvou bratrů. ()
Ano. Jen 60 procent. ()
Z nouze ctnost. Příběh je jalový, samozřejmě až na bizarnost vztahu Francisca a Thomáse, zpracování je zmatené, film nešetří klišé a hudba se tváří kdovíjak dramaticky, přitom by pokulhávala i jako kavárenská kulisa. Ale v nouzi ta ctnost byla. Zaujalo mě to a drželo to můj zájem mezi údivem, znechucením a pochopením. ()
Kdyby nešlo o to téma, tak je to prostě podprůměrný film, na který se budu snažit co nejdřív zapomenout a doufat, že mi nezabral moc místa v mozku a nebo náhodou něco neumazal, aby se tam sám vešel. Nejspíš to není tak špatný film, ale každý docení něco jiného a já si kamaráda z tohohle snímku rozhodně neudělám, protože jsem se prostě a jednoduše nudila a přidávám se k těm, kterým ta hudba pořádně lezla na nervy. ()
Škoda, takovej pěknej a zajímavej námět a takhle ho promrhat. Bohužel se film vůbec nezaměřuje na vznik a rozvoj intimního vztahu mezi bratry. V první části zachycující dětství podle mě nic nenasvědčuje tomu, že spolu bratři nakonec budou tvořit pár. Kdyby na to rodiče poněkud trapně a okatě neupozorňovali a kdyby si člověk nepřečetl anotaci, řekla bych, že půjde spíš o silný sourozenecký vztah, spíš o závislost mladšího chlapce na starším nebo něco takovýho. No a pak najednou skok, hoši se svlékají a najednou jsou milenci. Bohužel nic mezi tím a to mezi tím mohlo z tohohle filmu udělat pětihvězdičkovu pecku. ()
Za mě: zvláštní film po všech stránkách, úplně po všech, a proto pro mě i dost zapamatovatelný. Po prvním zhlédnutí bez titulků jsem to chtěl vymazat (můj první dojem: záměrně přeslazený snímek jen s cílem, aby se zalíbil), až podruhé s titulky jsem film zhlédl se zájmem a jak všichni víme, dokážeme si všimnout i věcí, které napoprvé nevidíme, přehlédneme atd. Devítka za Příběh je ocenění netradičnosti vztahu dvou bratrů ve filmu prakticky neodsuzovaného. Mě ten skok ve filmu zase tak moc nevadil jako některým, natahovat tento skromný děj do dlouhého filmu či dokonce seriálu by mi přišlo zbytečné. 9776 ()
Film nic nevypovídáa nic neřeší, ani homosexuální vztah mezi bratry. ()
Téma tohoto snímku je mi vzdálené asi tak, jako je Amerika daleko od Kazachstánu.Takže jsem nebyl zatížen žádným očekáváním, mantinely ani předsudky. Teď hodnotím jen subjektivní celkový dojem z uměleckého díla, kterým by měl být každý film. A ať jsem se tomu bránil sebevíc, necítil jsem z obou hlavních protagonistů nic jiného než radost. Radost ze života i ze samé podstaty lásky. Jasně, na proklamovanou kontroverzi tomu chybělo víc temných stránek, víc nepochopení, nějaká ta homofóbní rvačka v ulicích Moskvy....Koukal jsem, jak to otec toho mladšího kluka dával úplně v pohodě. V klidu se po smrti své ženy odstěhoval, aby si mohli kluci udělat ve svém vztahu jasno.A přikláním se k názoru, který tady už padl. Postava matky to možná zbytečně všechno hrotila. Kluci v dětství rozhodně nevykazovali žádné známky intimity. Jejich dětští představitelé zlobili a blbli úplně stejně jako já s bráchou (a rozhodně z nás nejsou životní partneři, hehe). Přesto scéna, jak je matka (mimochodem neuvěřitelně éterická a elegantní ženská) pozoruje skrze nemocniční sklo, umocněná nádhernou hudbou, byla jedna z nejkrásnějších. ()
Toto téma často spracované nevidíme. Z pohľadu akejkoľvek sexuality. Trošku ma prekvapil náhly skok vo filme, dalo sa to určite i inak spracovať. Herci 100 b. Natreté skvele a hudba k tomu sadne a nevadí. 5* ()
Lovestory založená na kontroverzi – proč ne. Jeví se to jako dobrý nápad, bohužel myšlenka fatálně padá na tom, že je mimo realitu. V polovině filmu se děj střihle o patnáct let dopředu. Kdyby se příběh vyvýjel tak harmonicky jak na začátku, tak v těchto patnácti letech se stane všechno důležité. A nebo měl scénář hlavní hrdiny na tento čas odloučit. Film by tak dostal dramatickou zápletku, role rodičů by dostali méně pozitivní ale více lidskou podobu. A potom by se příběh dal rozvíjet víceméně podle původní představy. Promarněná šance. Jednu hvězdu dávam za tému, druhou za kvalitní herecké výkony ve vedlejších rolích (pšedevším Júlia Lemmertz), třerí za celkový výtvarní dojem. ()
Ne, není to ten typ filmu, co by strhl diváka k zemi a vláčel s ním. Takové jsou jiné. Tento je takový jemný a v očekávání, jak to tedy dopadne. Nic naplat, vím, jak to mysleli kritici píšící přede mnou a rozumím jim, avšak v hodnocení budu v opozici, neboť jsem o toho filmu čekala právě úplně něco jiného, respektive to, co bylo předvedeno, a našla jsem si tam to, co jsem hledala. Líbilo se mi podání snímku v tom smyslu, že děj se odehrával kolem jejich vztahu a okolí bylo spíše v pozadí, protože podle mě, o to šlo. A bylo to vystiženo krásně. A ano, ten konec.. Mám slabost pro happy endy s tímto tématem, protože jich moc není a většina dopadá odloučením a nebo ještě "při nejlepším" smrtí, čehož už mám dost, takže taková krásná změna plná naděje a upřímné lásky mě prostě nadmíru potěšila. Mohu jen poděkovat. ()
Napriek dobrému hodnoteniu a pekným hercom mi táto téma (incest) veľmi nehovorila. Ako ľúbostný príbeh by to bolo pekné. Mnohé situácie vo filme mi prišli nesúrodé. ()