Vše pro dobro světa a Nošovic

Současná dokumentární tvorba mi začíná připadat jako pohádka o Blanických rytířích. Zatímco český fikční film kulhá na obě nohy a ani technofilní mladá krev nepředstavuje pro něj žádnou spásu, natož naději, můžeme se aspoň upínat k českým dokumentaristům. Vít Klusák může být s klidem v duši v jejich první linii. Za těch pár dokumentárních filmů si stihl vytvořit unikátní styl, který právě v Nošovicích dotáhl až absurdum. V dlouhých záběrech ničí své respondenty pouho pouhou spontánností, která je nutí k nechtěné autenticitě. Nošovice zároveň dokáží pokládat nepříjemné otázky o stavu dnešní společnosti, o kterých leckdy nechceme slyšet odpověď. Klusák provokuje, šaškuje, shazuje, zamýšlí se, ale to vše v hranicích fair play. Ne, všechny jeho argumenty jsou padné, ale nikdy nespadají do laciných kategorií manipulace, podbízivosti nebo televizní reportáže. Nošovice tak mnohem více vybízejí k debatě, dialogu, než k obecně přijímaným pravdám, čehož si na dokumentu obvzláště cením. O tom, že Nošovice jsou vlastně i didaktickým filmem ke studiu filmového dokumentu, protentokrát raději pomlčím. Po dlouhé době mohu říci, že do kina chodím na nového Klusáka, Marečka, Třeštíkovou. Co mají asi společného? (03.09.2011)

Hlavně nic nerozdmýchávat a dělat, že něco děláte. Klusák si již vcelku dobře osvojil filmovou techniku. Záběry vypadají z kompozičního hlediska „filmově“, jinak než surový dokumentární záznam, čím režisér přiznává jistý díl manipulace. Zároveň ale násilně neprotlačuje jeden úhel pohledu, spíše nevzrušeně konstatuje (výmluvný záběr na hodiny NOŠOVICE BEIJING SOUL), poslouchá a zaznamenává, někdy jakoby náhodou, a dává vzpomenout na trapnost antropologických komedií nové vlny. Situace nechává doznít, aby vynikla jejich absurdita. Lidská povaha je pro něj zajímavějším středobodem než kritika kapitalismu, proto se ani nesnaží o velkou pointu. Jeho film nesměřuje, krouží. Jenom občas trochu mechanicky (střídání scén „strojových“ a „člověčích“). Rád bych viděl plnohodnotnou verzi, nejen hodinovou televizní. Zajímavé komentáře: Aelita, Vančura, BenNat (27.10.2011)

Mrzí mě, že ten potenciál se nesetkal s Klusákovými schopnostmi (které by podle Českého míru a Snu měl mít) i tentokrát, protože tohle mohl být jeho nejlepší dokument. Místo toho plochá, jednonázorová a podivně nekonkrétní kritika ani nevím čeho. (O co se vlastně dokument snaží. Neměla továrna vzniknout? Měla vzniknout za jiných podmínek? Měla vzniknout, ale její majitelé se mají jinak chovat? Vůbec nevím!) Je to tím, že je na to Klusák sám? (27.12.2011)

Chvílemi je to celkem nuda (zbytečně zdlouhavé záběry) a je v tom docela zmatek. Kdo o tomto problému dopředu nic neví, bude asi dost tápat. Nicméně některý momenty dokázaly velmi slušně pobavit. Co se ale výpovědní hodnoty týče, tak si myslím, že nic moc. Kdyby nám to nepustili ve škole v rámci výuky, tak bych to zřejmě nikdy neviděl a asi bych o moc nepřišel. (19.10.2012)

Listová zelenina vs. auta aneb tiskový mluvčí Hyundai na Hrad, protože je persónou vskutku unikátní. Závěrečná reklama na nošovické zelí, parodující propagační video automobilky, o kterou režiséra poprosí vedoucí zemědělského družstva, je něco tak geniálního a třeskutě vtipného, že budete při odchodu z kina v té nejlepší náladě. Zapomene, jak jsou lidé slabí, když mají vystoupit z davu a že tvrdým okem diváka to byl dokument de facto povrchní, neobjektivní. Kladl si málo otázek a témata jen naťukával. Na poli českého dokumentu je to však záležitost natolik osvěžující a zábavná, že nezbývá než se nadšeně těšit na další Klusákův počin. „Smíšené pocity“, jak pojmenuje své rozpoložení na začátku filmu jeden z obyvatelů Nošovic, nehrozí aneb hurá na zelňačku! P.S. Film by bez povedené hudby skupiny Dva byl jak bělásek zelný bez své pochoutky – tedy nekompletní. (17.03.2011)