Vše pro dobro světa a Nošovic

Viděl jsem 65 minutovou verzi, která mi přišla taková unylá. Co se technického hlediska týče, tak spousta záběrů a zvukových stop (např. povídání babek u starých lip) se mi zdála úplně zbytečných až otravných. Na druhou stranu tu bylo pár záběrů, které se mi fakt líbily (např. filmový nájezd kamery přes protihlukový val). A ohledně obsahu: je jasné na jaké straně autoři stojí a ani se to nesnaží moc zakrývat. Část s původními vlastníky polí mi přišla celkem košer, zato rozhovory s pracovníky v automobilce jsou silně nekorektní. Na jedné straně celkem spokojený pár, kde režisér podsouvá pánovi zcela manipulativní otázku, jestli se necítí poníženě, že v práci montuje škoubky... wtf? Lidi v továrně na zelí hned vedle přeci nedělají v podstatě nic jiného, akorát místo šroubků "montují" zelí. Každý svého štěstí strůjce. No a potom tu jsou sekvence s věčně nespokojeným zaměstnancem. Jelikož byl nespokojen, tak dal výpověď... a co jako? To přeci může udělat každý. Hyundai potom buď zmírní pravidla hry nebo přesune výrobu na Ukrajinu... pak budou podle autorů zřejmě všichni spokojeni. PS: Samozřejmě nevím, jaké poměry v dané továrně skutečně panují, ale namátkou jsem si tu přečetl několik komentářů, přičemž jsem natrefil na tři psané lidmi, kteří jsou v nošovickém Hyundaii zaměstnáni. Nikdo z nich si nestěžoval. (20.10.2011)

Tak nevím, co mi uniklo v tomto dokumentu, abych ho taky ohodnotil 4* nebo 5*. Připadalo mi to jako koláž různých záběrů, kde se postupně ztrapní všichni účastníci - tiskový mluvčí, dělník na pásu, místní obyvatelé. Jako by si režisér záměrně vybíral jen ty momenty, kdy se někdo zesměšní. Ale co z toho? Na jakou stranu se vlastně přiklonil? A co si z toho máme odnést my diváci? Chceme pěstovat zelí a zpracovávat ho na té zastaralé mechanizaci nebo vyrábět auta roboty z Jurského parku? Pro mě z toho nakonec zůstal jen dojem úmyslného zesměšnění místních zemědělců, kteří hospodaří jako v předminulém století, lidí v továrně, kteří makají a radši myslí na něco jiného (paní Tamara), prostořekých slovenských brigádnic na poli a místních důchodců, kteří po tom co nakonec pole pod nátlakem prodali, pochválí pana tiskového mluvčího za prohlídku a odnesou si igelitku s upomínkovými předměty. (20.10.2011)

Mě, jakožto pijáka zlatavého moku Radegast a Těšíňáka, bydlištěm vzdáleného od Nošovic jen co by kamenem dohodil, se tento dokument velmi týká. To nemluvím o tom, že v Českém Těšíně existuje firma Donghee, která je úzce spojena s nošovickou automobilkou Hyundai. Vít Klusák nám svým klasicky šťouravým způsobem představuje praktiky jihokorejské firmy a asi se nevyhne srovnání s americkým provokatérem Michaelem Moorem. Jediným krokem vedle mi přijde obhajoba mladého muže, který byl z automobilky vyhozen asi po roce a půl. Tento muž (i když lépe by se hodilo říct chlapec) byl přítomen i na diskuzi s režisérem po projekci dokumentu a můžu říct, že můj názor na něj se nezměnil. S největší pravděpodobností se jedná o někoho, komu se prostě pracovat nechce. Jinak Klusáka chválím a těším se na další jeho zářez. (22.12.2010)

O trochu slabší než dosavadní počiny Klusáka-Remundy, spíše jde o mozaiku různorodých názorů, událostí a absurdností kolem továrny v Nošovicích bez jakékoliv chronologie či vývoje. Ani situace nejsou tak vděčné jak jsem očekával - zcela chybí počátek celé situace a pohled na rozjitřené společenství ve vesnici, jen na začátku se objeví jisté informativní zmínky. Postoj vesnice k továrnímu kolosu je spíše náznakový a autor se spíše zaměřuje na problémy zaměstnanců, jež ani nepochází z Nošovic, na veselou práci na zapleveleném zelném poli, exkurzi vesničanů do továrny, která není příležitostí k žádné konfrontaci, jen k vyslechnutí zcestných průpovídek starších žen. Film jako by měl obroušené hrany a nesnažil se riskantně tnout do živého, jak tomu bylo předtím - že by k tomu Klusák přeci jen potřeboval Remundu? Každopádně reklama na zelí po závěrečných titulkách strčí do kapsy i videoklip z Českého míru, a zajišťuje filmu napevno čtvrtou hvězdu. (29.10.2010)

Po avízu od Zdeňka Buriana, že Nošovice jsou spíše smutný film, jsem čekal trošku odlišné vyprávění. Naopak se mi dostala pěkná klusákovina. Obě strany mince jsou tu vykresleny jako zábavné postavy. Ta "správná" domácí se snaží brát i po ztrátě svého majetku vše s humorem, kdežto byrokracie korejského Hyundaie se pod správným pohledem jeví jako směšné loutky. Vít Klusák nabádá k zamyšlení a poukazuje na vyšší moc, se kterou mi domorodci sami moc neuděláme. Vše je dobře zabaleno do humorného hávu. Spolu s Českým snem jsou to vysoko stavěné snímky na mém žebříčku od těchto tvůrců, přestože za tímto stojí jako režisér Vít Klusák sám. (21.04.2011)