The Lords of Salem

Hodně rozporuplný tenhle film je. On totiž nejebe jen do křesťanství, Boha, Ježíše Krista, ale vlastně zesměšňuje i čarodejnice, satanismus a Satana samotného. Zobrazit totiž Satana jako malé tlusté monstrum, s povrchem těla jak kdyby se inspiroval maskou Jeda z Texaského masakru, s pahýlama místo rukou (nebo co to je) a kterému z břicha vylézají jakási chapadla, penisy jako v nějakém tentacle hentai. Jo, to už chce trochu odvahu, jelikož připomíná jakéhosi retardovaného kripla který utekl z filmu Freaks (1932), ale ne Pána temnot. Celkově ale The Lords of Salem nemají špatný scénář, ta myšlenka se mi i líbila, hlavně protože se točí kolem čarodejnic, satanismu apod. Náboženskou tématiku mám rád. Ani Sheri Moon Zombie mi nevadila, i když v druhé, hlavní, půlce skoro neví jak má hrát, aby to vypadalo dobře a pohybuje se jak zombie, ale co. Problém ale je, že Rob Zombie z toho udělal z poloviny nudu. Valnou část je film jak na houpačce. Zajímavá scéna, bum nic, zajímavá scéna, a zase další nic. Je očividné, že Rob Zombie chtěl hlavně šokovat scénami, což se mu vlastně vcelku obstojně daří. Záběr na Pány ze Salemu, honící si svá červená přirození trochu pobouřil i mě. Ne záběrem, ale důsledkem. The Lords of Salem je totiž dalším snímkem, díky kterému si lidé budou říkat, že satanisté jsou úchyláci, vrazi a provozují lidské oběti. Díky Robe Zombie, trochu ses to snažil zamaskovat tím, že Satana zde vzývají čarodejnice, což není historicky až tak špatně, ale celkový důsledek je jasný. Nemohu The Lords of Salem označit za špatný snímek. Svou úlohu plní na jedničku, Heidi má nad pokoji skvělý plakát z filmu Cesta na Měsíc (1902), ve filmu hraje i dobrá hudba (Bach) a celkově snímek nemá špatný scénář. Průser ale pro mě je jeho zpracování. Šokovat není špatné, ale přecijen to lze daleko lépe dějově zpracovat. (04.05.2013)

Rob Zombie svým dalším filmem potvrdil, jak moc je svým způsobem originálním tvůrcem, jeho filmy (a o tomto to platí dvojnásob) určitě nejsou určeny středoproudému publiku, točí si to pro maniaky ne nepodobné jemu samotnému. V tomto případě se ale opravdu pořádně utrhl ze řetězu, přesto (nebo právě proto) jsou pro mě Pánové ze Salemu určitě nejslabším hororem, co za svojí pořád ještě krátkou filmovou kariéru natočil. Pomalu až artovej film je prostě jeden velkej úlet, z něhož mi v hlavě zůstala rezonovat snad jen výtečná hudba (mj. John 5, kytarista Zombieho doprovodné kapely) a taky ten fakt, že se Rob snažil pojat tuto látku vskutku originálním způsobem. Jestli mířil do černého nechť už každej posoudí sám. Já z toho mám nakonec rozporuplné pocity, nemůžu říct, že by mě to vyloženě zklamalo, ale minimálně jsem čekal něco ouplně jinýho... (05.05.2013)

Tak už nám drogy dostaly i mého milovaného Nemrtvého Roberta a já se při tom tolik těšil. Satanžel mi místo očekávaného hutného, pekloidního hororu naservíroval pomatenou, psychodeliktickou smaženici Lordů ze salámu, kde Satana spatlal Švankmajer, a ve které Bobo akorát tak zpropagoval prdel svojí staré, jenž má sice i po třiačtyřicetiletém prznění překvapivě pořád parametry na nějaký ten CACIB, nicméně na kozy ji raději švenknout nenechal, protože ty už dávno nejsou tam, kde by měly být. A situaci nezachránila ani ta skupinka nádherně svraštělých a zteřelých, rozkokošných a úplně nahých sexy sedmdesátek, které snad jako jediné evokovaly ony hrůzy pekelné a přinutily mě upřímně se bát. Raději budu už zbytek života hodný, než aby mě pak na věčnosti čekala Věra Bílá v Evině rouše, co by si se sadistickým úsměvem odhalujícím její zkažený chrup lačně pleskala o dlaň enormním dildem. Takže, Roberte, velkoryse tohle budu brát jen jako dočasné pomatení müsli, moc doufám, že se opět vrátíš k měkčímu matroši a Tvůj příští kousek už mi nezpůsobí autistický záchvat. (13.05.2013)

Zombie se po „mainstreamu“ konečně vrací ke svému původnímu materiálu. Otázka ale zní, jestli je to pro jeho fanoušky dobře. The Lords of Salem je totiž uplácán z poněkud odlišného těsta, než by mnozí čekali. Rob tu klade velký důraz na vizuální a pocitovou stránku: hemží se to zde bizarními výjevy, surrealistickými obrazy (už jeho druhý Halloween byl jimi nasáklý) a disharmonickou náladou. Zombie navíc krotí jak ostrý slovník, tak svou zálibu v explicitě, místo toho spíše pracuje s hudbou a napětím, čímž působí ambicióznějším a vyspělejším dojmem. Tahle rádoby umělecká hodnota je však svržena a zatracena v poslední třetině, kdy vám bude nad světlo jasné, že tahle cesta nevede absolutně nikam, natož do slibovaného pekla. Hrozí tedy repete s titulkama - chci se přesvědčit, jestli mi něco neuniká. (24.04.2013)

Tak na tenhle kousek jsem se těšila jako blázen. Film jsem zkoukla před necelou půlhodinou, takže píšu svůj komentář pěkně začerstva. A rovnou se přiznám, že ačkoliv se snažím o opak, jsem k dílu Roba Zombieho poněkud nekritická, takže pokud chcete zcela objektivní zhodnocení, tak jí budete muset hledat v komentářích jiných uživatelů. A moje dojmy z filmu? Volná ruka a absolutní svoboda projevu Robovi sedí. S filmem i příběhem si vyhrál po svém a tak se tábor diváků nutně musel rozdělit na dvě části, stejně jako tomu bývá i u ostatních Zombieho filmů. Ne každému jeho styl sedne. Já jsem jedna z těch, které si jeho pojetí hororu užívají. Po vizuální stránce se nám opět dostává temnoty kombinované s psychedelickými barvami, neony a stíny. Nechybí ani skvělá hudební stránka (zvláště ta ústřední melodie, která se ve filmu pravidelně objevuje, je krásně nepříjemná). A nesmím zapomenout na Sheri, tentokrát s dredy, pro kterou je její role vyloženě ušitá. Děj postupně ztrácí na souvislosti a nakonec zaniká ve změti obrazů a jednotlivých scén, nad kterými pravděpodobně člověk nemá detailně přemýšlet, ale má si je užít a nechat se pohltit atmosférou. Rozhodně to však není snadno uchopitelný oddechový film a pro jeho plné pochopení či nepochopení si ho asi budu muset zopakovat. A na to druhé shlédnutí se velice těším. (08.05.2013)