Zlaté srdéčko

První filmové zkušenosti hned čtyř později velkých herců a sice Antonie Nedošinské, Františka Rolanda, Milady Smolíkové a Zdeny Kavkové. Jinak co se týče samotných hereckých výkonů tak nejvíce se mi líbila komická figurka tady spíš jaká-si kreace našeho prvního filmového herce Josefa Švába-Malostranského v roli sluhy France. Pro něho osobně to bylo zároveň druhé skutečné filmové představení, když tedy opomenu ty jeho tři (ne)-filmové kraťasy z konce 19. století v režii Jana Kříženeckého.. (27.10.2007)

Jediný film domácí produkce roku 1916. Po 17 filmech roku 1913, 6 roku 1914 a 2 roku 1915 to byl logický dopad války. V těch letech byly divákům servírovány hlavně starší seriály z celého světa s nejrůznějšími hvězdami, například s Magdou Sonjou. Dnes není ale úplně jasné, jaké odezvy byly od publika, vzhledem k pouhým čtyřem novinovým článkům, z nichž navíc pouze jeden zmiňoval konkrétní hvězdu filmu - Emmu Švandovou. Naštěstí ale hned další rok se už produkce opět začala zvedat, nejprve na 3, a v 18. roce až na 20 filmů, což byl dosavadní rekord. V letech 1922 a 1929 bylo pak dosaženo maxima z němé éry - 39 a 37 filmů. Nicméně Zlaté srdéčko samo o sobě je velice půvabným filmem, který je vzácnou shodou filmových debutantů, z nichž se mnozí dále zapsali do filmové historie: Antonie Nedošinská, Zdena Kavková, Milada Smolíková, Vojta Novák, Viktor Nejedlý nebo František Roland, abych jmenovala alespoň ty nejúspěšnější. A samozřejmě tu byl také Šváb-Malostranský ve svém již 5. filmu. Nemohu tedy jinak, než slavný příběh o medailonku doporučit. (19.02.2009)

Kabaretní komik, nakladatel, písničkář a herec Josef Šváb-Malostranský odstartoval na samém sklonku devatenáctého století svou bezmála pětatřicetiletou filmovou dráhu. Po prvních Kříženeckého humoreskách nastala patnáctiletá pauza, kterou zlomil až v roce 1913 vlastním autorským snímkem Pět smyslů člověka. O další tři roky později se režisér Antonín Fencl rozhodl zfilmovat Švábovu divadelní frašku Zlaté srdéčko, která mezitím slavila značné úspěchy na prknech pražského Švandova divadla. Oba tvůrci si nakonec ve filmu zahráli dvě hlavní postavy: Fencl pana radu a Šváb komickou roli nedbalého sluhy. Vedle hvězd Švandova divadla se tu poprvé objevila Antonie Nedošinská, která v jedenatřiceti letech zahájila svou oslnivou filmovou kariéru dobrosrdečných matinek. V rámci produkce Lucernafilmu se SRDÉČKO zařadilo mezi nejúspěšnější veselohry a svým způsobem spoluvytváří dějiny českého divadla, které v té době formovali autoři jako Šamberk, Štolba, Štech nebo Bozděch. (07.11.2009)

Milá i když trochu natahovaná a silně předvídatelná anekdotka, v níž je herecky snesitelná snad jen Antonie Nedošínská a v níž její dcera v podání robustní Zdeny Kavkové spíše připomíná přinejmenším její vrstevnicí a plně tak dostojí svému prapodivnému jménu "Bábinka". Na rok 1916 a na dobový stav české filmové tvorby ovšem po stránce vyprávění a rozehrání zápletky překvapivě vyspělý počin, který má daleko k diletantismu. Nakonec má na hodnocení vliv i fakt, že toto je prapředek všech kondelíkovštin a slavínštin, tedy, že se na plátno se Zlatým srdéčkem poprvé dostal ten typ humoru, který v následujících desetiletích získá českému filmu silnou diváckou náklonnost a v určitém posunu se odrazí i v řadě mezinárodně proslulých snímků naší kinematografie. (02.04.2013)

Český film musel z něčeho začít a tohle není úplná prohra. (30.11.2007)

celkem úsměvná komedie Antonína Fencla z desátých let minulého století. Při příležitosti manželského výročí si žena přeje šperk-zlaté srdíčko od svého manžela, ale nakonec se nedočká jen jednoho srdéčka...:-) (22.10.2007)

Nepříliš zábavná natahovaná historka, kterou zachraňují některé herecké výkony (Šváb, Nedošinská). Technicky taky nic moc: občas jsou scény moc tmavé, kameraman se moc nepředvedl a ty stěny místností z látkových kulis, které se ve větru hýbou.... (30.08.2021)