• Vesecký
    ****

    Naše dětství... Z čítanek jsme znali Malého Bobše i spisovatele plevu všichni. Snad jsem kdysi v dětství tenhle film viděl, jsem rád, že ho Kino CS po čase uvedlo. Dětské filmy jsme dělat skutečně uměli. A okem dítěte je třebase na tento film dívat. Kdo četl Malého Bobše, musel si toho malého klučinu oblíbit se všemi jeho zlobeními. Autobiografie J. V. Plevy nás zavádí do počátku 20. století na vesnici na Vysočině, kde Pleva prožil chudé dětství, v němž poznal bídu a nespravedlivost světa, v němž se tak lišil svět bohatých sedláků od prostých chalupníků a domkářů. Byly to vlastně dva světy, které byly nesmiřitelné a nespojitelné; Pleva poznal, že je třeba vybudovat svět lepší a jeho kniha a posléze oba její zfilmované díly (Malý Bobeš ve městě je ještě mnohem více sociálnější) ukazovaly dětem narozeným po válce, v čem se lišil svět kapitálu a nové společnosti. Ano, byl to film výchovný, ale zároveň velmi realistický, bez jakýchkoliv příkras nebo šablonovitosti.(6.2.2016)

  • rigby
    ***

    Malý Bobeš poznává svět. Svýma naivníma dětskýma očima zjišťuje, že na světě jsou chudí a bohatí. A že rovnocenný vztah mezi těmito rozdílnými světy není možný. Snad díky tomu, že to patřilo mezi první knížky, které jsem četl, se mi i filmové zpracování celkem líbilo. Prostě to zidealizované prostředí české vesnice stále působí...(12.4.2011)

  • Marthos
    *****

    Spisovatel a kniha. Josef Věromír Pleva a Malý Bobeš. Skutečnost, že osudy obou jmen se vzájemně prolínají, není vůbec náhoda. Malý Bobeš je z velké části autobiografický román, v němž Pleva vzpomíná na své útlé dětství prožité v krásném, ale drsném kraji Českomoravské vysočiny. Nejrozmanitější zážitky z dětství, přirozeně zachycené na stránkách půvabné dětské knížky, se setkaly s nebývalem ohlasem poprvé na počátku třicátých let. Malý Bobeš totiž vybočoval z dlouhé řady knih, koncipovaných coby idylické texty krásného dětství a světa kolem. V Bobešovi je čtenář konfrontován s realitou zahrnující skutečnou chudobu, umírání a řadu sociálních problémů doby počátku minulého století. Dětský hrdina zde neprožívá jen radostné chvíle, ale také pocity strachu a prvních životních zklamání. Filmová adaptace režiséra Jana Valáška nezůstala literární předloze nic dlužna, naopak poskytla známým hrdinům novou, modernější tvář, s níž se mohla naplno identifikovat i generace nejmladších vrstevníků titulního hrdiny. Výběr hereckých představitelů dětských (Jiří Lukeš, Jana Zatloukalová) i dospělých (maminkovsky něžná Dana Medřická, Lukavský, Neumann a další) partů nemá v čem zklamat a díky jisté přirozenosti se herci naplno sžívají se svými postavami. A i když byl Malý Bobeš napsán již na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, tedy v dobách dávno minulých a pro leckoho i vzdálených, určitý aktuální přesah si knižní i filmové vyprávění uchovaly do dnešních dnů. Je jím křehká dětská duše, která touží po lásce, štěstí a spravedlnosti a nechápe, proč je svět často tak složitý a někdy i zlý.(21.4.2014)

  • tomtomtoma
    ****

    Malý Bobeš, stále si pamatuji doby, kdy byl tento literární titul Josefa Věromíra Plevy nedílnou a nechtěnou součástí dětského duševního vývoje a jejich tvarování v plnohodnotné jedince socialistické společnosti. Silná kritika sociálně-třídních rozdílů je nepřehlédnutelná a tudíž předurčená a vyvolená k šíření pravé ideologické víry. Je nutné podotknout, že knižní předloha i Valáškova filmová adaptace je realisticky upřímná. Díky náhledu na věc z jasně definovaného prostoru dětské perspektivy, s ním je spojitá bezelstná nezkušenost, získává pranýřování stavu společnosti mohutnější naléhavost. S povděkem lze přijmout i technickou stránku filmového díla a herecké představení dospělých i dětských aktérů. Kniha i film mají svou nepopiratelnou hodnotu a pouze zaškatulkování výtvoru do komunistického kulturního portfolia způsobuje čtenářskou a diváckou předpojatost a odmítání. Hlavní postavou netradičně pojatého rodinného filmu je Josef Janouš alias Bobeš (velmi zajímavý Jiří Lukeš), malý človíček na prahu seznamování se se životem. Je nestranným pozorovatelem. Nezatížený předsudky vnímá hořce přetvářku neupřímné morálky. Přes všechny nesrozumitelné překážky a dogmata ústrků se k jeho důvěřivosti přidává počínající ostražitost a hrdost prostého lidského bytí. Hlavní dětskou dívčí postavou je Boženka Librová (velmi zajímavá Jana Zatloukalová), dcerka z prominentní vesnické rodiny. Její arogantní povýšenost se dostává do rozporu s vděčnou nákloností a dětská upřímnost se stává symbolem jiskřičky naděje budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Bobešova maminka (dobrá Dana Medřická), starostlivá a čestná osoba. Kdo jiný je důležitější na počátku dětského seznamování se s okolním světem, než matka? Hlavní mužskou postavou je Bobešův otec Josef (dobrý Radovan Lukavský), skromný poctivec chudších poměrů. Pocit vnitřního zachování lidské důstojnosti je silnějším pudem než podrobení se danému stavu společenské morálky. Důležitou postavou Bobešova života je také jeho dědeček (dobrý Stanislav Neumann), z Bobešových výletů i strastí života ustaraný dobrák. Výraznou postavou je rychtář Libra (velmi dobrý Gustav Nezval), Boženčin otec a elitářská autorita vesnice. Jeho sobecké prospěchářství a nadřazenost je ostrým protikladem k nezištné obětavosti podruha Bezručky (zajímavý Jaroslav Moučka), jehož krutým životním osudem postižená rodina živoří na okraji společenského zájmu. Z dalších rolí: klidná a pokojná Bobešova babička (příjemná Mária Sýkorová), rychtářova povýšená manželka (zajímavá Nina Popelíková), svérázný řezbář Heršl (zajímavý Eman Fiala), Bezručkova trpící manželka (pozoruhodná Libuše Pešková), namyšlený Vašík z myslivny (Petr Zelenohorský), či malí raubíři chudého Bezručky Honzík (zajímavý Tomáš Hádl), Tonda (Josef Kraus) a Franta (Miroslav Kolařík). Představitelé dětských hereckých rolí jsou přirození. Příběh není z nejveselejších a je stále symbolem nenáviděné komunistické minulosti, to nicméně nic nemění na kvalitách předlohy i této filmové adaptace.(18.8.2017)

  • Skuby47
    ****

    Je půlnoc, nemůžu usnout a v televizi samé krváky. Potřebuji něco pohodového, uklidňujícího a přitom zajímavého. Tuto roli zastal milý příběh, který je nostalgickým ohlédnutím na svět před sto lety. Je nejen někam zasunutou vzpomínkou na povinnou školní četbu ale i poetickým pohledem do venkovského prostředí očima malého kluka. Majetkové poměry v tehdejší době asi stejně jako dnes rozdělovaly dospělé, ale ne děti. Přes láskyplné domácí zázemí reprezentované maminkou Danou Medřickou, Bobeš tíživou rodinnou situaci vnímal, ale to mu nebránilo v hledání kamarádů a v klukovském uličnictví. Velmi příjemný film mi trošku připomněl francouzskou Knoflíkovou válku.(17.4.2014)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo v obci Slavkovice a v okolí obcí Pozďatín a Kojatín. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace