Režie:
Jan Valášek st.Scénář:
Otakar KirchnerKamera:
Ivan FričHudba:
Emil LudvíkHrají:
Jiří Lukeš, Tomáš Hádl, Josef Kraus, Miroslav Kolařík, Zuzana Ondrouchová, Petr Zelenohorský, Kamila Neubauerová, Jiřina Rozkošná, Dana Medřická (více)Obsahy(1)
Malý chlapec Josef Janouš, nazývaný Bobeš, vyrůstá na vesnici. V šesti letech začíná objevovat okolní svět, získává nové přátele a zážitky... Za komunistického režimu musely též dětské filmy mít vhodné ideologické zázemí. S třídním rozvrstvením a tíživou sociální situací se na vlastní kůži seznámí i titulní dětský hrdina. Dokud byl tatínek zdráv a pracoval v lese, chlapec vyrůstal ve šťastném rodinném prostředí. Avšak otcův těžký úraz přiměje rodiče, aby novou obživu hledali ve městě, kde se existenční jistotu hledali velice obtížně. Příběh je zasazen do období před první světovou válkou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Těžká sociální doba za Rakousko-Uherska očima malého kluka. Chudoba rodičů ho nijak neomezuje užívat si dětství plného lumpáren a jistého dobrodružství. Namyšlenost statkáře se ho však dotkne ve chvíli, kdy se skamarádí s jeho dcerkou. Nejvíce však zranění otce, který si s následky nemůže najít práci. Příběh o tragické nelehké době je odvyprávěn velmi lehce a dojemně. Na snímku je ještě znát doznívající éra budovatelských snímků 50. let. Tématem je velice vhodný a není divu, že knižní předloha byla na základní škole součástí povinné četby. Toto zfilmování však nijak neuškodí ani dnes. ()
Velmi dobře odvyprávěná adaptace nesmrtelného díla dětské literatury. Vše se soustředí na vylíčení světa očima malého hrdiny, jehož vnímání je pochopitelně poněkud svérázné, o to však vřelejší i zábavnější. Z hlediska dětských filmů poměrně "novátorský" snímek, neobávající se ani expresivnějších okamžiků. ()
Kdysi povinná četba, jejíž filmová adaptace mi úspěšně unikala až do dnešních dnů. Knihu pořád máme, ale padá na ni prach, děti dnes zajímají jiná knižní dobrodružství. A s rukou na srdci musím přiznat, že ani mě jako caparta Bobeš ke čtení zas až tak nelákal. Dnes ze zvědavosti a s kapkou nostalgie tedy připomínka dávno zašlých časů, filmových, příběhových i mých osobních. Poklidný a jednoduše poetický film, jenž skutečně působí jako dětská vzpomínka, a takový účinek nikdy není nepříjemný a nebýt strnulého Jirky Lukeše v roli Bobše šel bych na čtyři hvězdičky. ()
Spisovatel a kniha. Josef Věromír Pleva a Malý Bobeš. Skutečnost, že osudy obou jmen se vzájemně prolínají, není vůbec náhoda. Malý Bobeš je z velké části autobiografický román, v němž Pleva vzpomíná na své útlé dětství prožité v krásném, ale drsném kraji Českomoravské vysočiny. Nejrozmanitější zážitky z dětství, přirozeně zachycené na stránkách půvabné dětské knížky, se setkaly s nebývalem ohlasem poprvé na počátku třicátých let. Malý Bobeš totiž vybočoval z dlouhé řady knih, koncipovaných coby idylické texty krásného dětství a světa kolem. V Bobešovi je čtenář konfrontován s realitou zahrnující skutečnou chudobu, umírání a řadu sociálních problémů doby počátku minulého století. Dětský hrdina zde neprožívá jen radostné chvíle, ale také pocity strachu a prvních životních zklamání. Filmová adaptace režiséra Jana Valáška nezůstala literární předloze nic dlužna, naopak poskytla známým hrdinům novou, modernější tvář, s níž se mohla naplno identifikovat i generace nejmladších vrstevníků titulního hrdiny. Výběr hereckých představitelů dětských (Jiří Lukeš, Jana Zatloukalová) i dospělých (maminkovsky něžná Dana Medřická, Lukavský, Neumann a další) partů nemá v čem zklamat a díky jisté přirozenosti se herci naplno sžívají se svými postavami. A i když byl Malý Bobeš napsán již na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, tedy v dobách dávno minulých a pro leckoho i vzdálených, určitý aktuální přesah si knižní i filmové vyprávění uchovaly do dnešních dnů. Je jím křehká dětská duše, která touží po lásce, štěstí a spravedlnosti a nechápe, proč je svět často tak složitý a někdy i zlý. ()
Jirka Lukeš, budoucí Mirek Dušín v Záhadě hlavolamu, projevil svůj mimořádný herecký talent již jako malý školák – mj. v diptychu podle J. V. Plevy o životě na venkově v čase hospodářské krize. I po letech mě překvapuje, jak svou mimikou dokonale vyjadřuje nejroztodivnější dětské emoce a otevřený každému okamžiku se sžívá s každým místem, do něhož proniká. I jeho rodiče okouzlují svou laskavostí a charakterem: pokora se u nich spojuje s hrdostí a jedinečně se odráží v jejich ušlechtilých tvářích. Jejich veskrze pozitivní příklad, prozářený především díky skvělému obsazení, oslabuje tendenčnost vyprávění, jakkoliv film jinak ostře diferencuje vesnické prostředí: snobství a sebestřednost rychtářových na jednom pólu vyvažuje prostá a čistá chudoba Janoušů a strašlivá bída Bezručkových, jejichž děti připomínají vzhledem k Bobšovi a Božence spíše jakási polidštěná zvířátka, a zvláštně vyznívá i svět starých lidí, uzavřených do svých zkušeností. Nikoliv náhodou se mi vybavily verše Rainera Marie Rilkeho o svatých chudých: „Tak tiší jsou a jako věci prostí. / […] / Ztraceni tmí se v stínu maličkostí, / podobni poklidnému náčiní.“ ()
Tento hezký film s jednoduchým dětským příběhem je jako hebká deka, kterou se přikryjeme, když si chceme odpočinout. Pak už nemusíme na nic myslet a můžeme jen vnímat tuto příjemnou venkovskou poezii. ()
Poměrně umně zpracovaná adaptace dětské knihy. Svět viděný očima malého kluka. V první třídě nám paní učitelka Malého Bobše předčítala. Ve třetí to byla naše povinna četba. Vzpomínám s velkou dávkou nostalgie, asi začínám být sentimentální nebo nevím. ()
Pozor, tenhle komentář není o malém, ani žádném jiném, Bobšovi, je o záhadě týkající se mého strýce, někdejším sídlem Veselíčko 36, tedy domu, kde dnes (už 17 let) bydlím. 1. Slovo na úvod: Včera navečer jsem se jel na kole vykoupat do Vališáků, se svým vrstevníkem, veseličským rodákem Josefem Mrkosem. Během kritiky stavu polí a lesů jsme se řečí dostali až k filmování Malého Bobše, kterého se také jako kompars účastnil, avšak pro střihačské nůžky, se do finální verze nedostal. 2. Formulace problému: Údajně by měla být při kácení stromu jasně patrná pravá ruka mého již zesnulého strýce Josefa Tejkala, která by měla být snadno identifikovatelná, neboť jí chyběl celý palec (mohu svědecky potvrdit). 3. Sledování a pátrání: Dnes jsem nevyčkal ani do večera a film si pustil. Celou scénu kácení lesa, detailní záběry sekání a řezání stromů jsem si několikrát pouštěl po krocích. Nebyl jsem však schopen strýcovu ruku jistě indentifikovat. 4. Poznámka: Kromě toho, že strýcova pravá ruka neměla palec, byla neobyčejně velká, až obrovská, a vždycky mimořádně teplá; nikdy v životě nenosil rukavice. 5. Závěr: Přestože jsem použil i data ze serveru https://www.filmovamista.cz/2433-Maly-Bobes, nedospěl jsem k jednoznačnému závěru. Možná vyústění: a) Malý Bobeš se na Veselíčku netočil, a Mrkos si ze mě dělal šprťouchlata. b) Malý Bobeš se Veselíčku točil, ale ruka se sekerou a pilou je někoho jiného (strýc Josef to ovšem uměl se sekerou a pilou velice dobře). c) Film Malý Bobeš je podvrh. - Prosba: Pokud mi některý filmový znalec (a na čsfd by to měl být každý druhý), pošle za účelem objasnění tohoto problému zprávu na R.Tejkal@seznam.cz, budu velmi rád..... Další záznam: ""Horácká galerie Vás zve na první akci v rámci projektu Vysočina Filmová. V úterý 12. března v 17 hodin promítneme v podkroví HG film z roku 1961 Malý Bobeš, natáčený v nedalekých Slavkovicích. Po projekci je možné se zeptat na podrobnější informace ohledně natáčení pamětníků a novoměstských Uličníků"" - Půda Horácké galerie byla plná. Většina lidí (včetně mě) sledovala film skrz nosné půdní trámy. Následná diskuse o filmu byla krátká a kromě fotek z natáčení a informacie že natáčelo také v sousedních Radňovicích a Hlinném, jsem se mnoho nedozvěděl, o mém problému vůbec nic. Pozn. 1: Bobšova vesnická odyssea neskončila, vždycky se najde někdo, kdo se v ní pozná. Naposledy snad Oldřich Janota ve své milé písni "Malý Bobeš". Nedá mi to, abych zde neuvedl alespoň jednu sloku: "Ale touha se vysmeká z rukou / skřípá a kutálí se na podlaze / Zobáčky na okno tlučou / a sekyra houpá se na provaze / Ale vnímat tu vteřinu / ta nekonečná muka / než odtáhnou peřinu / Bobši, kde jsi tu kouli ukrad?" ()
Tak zname ako Cenkovej deti, len ten chlapec sa vola Bobes a hraju tu Jiri Lukes a Tomas Hadl ...... 70 % ()
Malý Bobeš, stále si pamatuji doby, kdy byl tento literární titul Josefa Věromíra Plevy nedílnou a nechtěnou součástí dětského duševního vývoje a jejich tvarování v plnohodnotné jedince socialistické společnosti. Silná kritika sociálně-třídních rozdílů je nepřehlédnutelná a tudíž předurčená a vyvolená k šíření pravé ideologické víry. Je nutné podotknout, že knižní předloha i Valáškova filmová adaptace je realisticky upřímná. Díky náhledu na věc z jasně definovaného prostoru dětské perspektivy, s ním je spojitá bezelstná nezkušenost, získává pranýřování stavu společnosti mohutnější naléhavost. S povděkem lze přijmout i technickou stránku filmového díla a herecké představení dospělých i dětských aktérů. Kniha i film mají svou nepopiratelnou hodnotu a pouze zaškatulkování výtvoru do komunistického kulturního portfolia způsobuje čtenářskou a diváckou předpojatost a odmítání. Hlavní postavou netradičně pojatého rodinného filmu je Josef Janouš alias Bobeš (velmi zajímavý Jiří Lukeš), malý človíček na prahu seznamování se se životem. Je nestranným pozorovatelem. Nezatížený předsudky vnímá hořce přetvářku neupřímné morálky. Přes všechny nesrozumitelné překážky a dogmata ústrků se k jeho důvěřivosti přidává počínající ostražitost a hrdost prostého lidského bytí. Hlavní dětskou dívčí postavou je Boženka Librová (velmi zajímavá Jana Zatloukalová), dcerka z prominentní vesnické rodiny. Její arogantní povýšenost se dostává do rozporu s vděčnou nákloností a dětská upřímnost se stává symbolem jiskřičky naděje budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Bobešova maminka (dobrá Dana Medřická), starostlivá a čestná osoba. Kdo jiný je důležitější na počátku dětského seznamování se s okolním světem, než matka? Hlavní mužskou postavou je Bobešův otec Josef (dobrý Radovan Lukavský), skromný poctivec chudších poměrů. Pocit vnitřního zachování lidské důstojnosti je silnějším pudem než podrobení se danému stavu společenské morálky. Důležitou postavou Bobešova života je také jeho dědeček (dobrý Stanislav Neumann), z Bobešových výletů i strastí života ustaraný dobrák. Výraznou postavou je rychtář Libra (velmi dobrý Gustav Nezval), Boženčin otec a elitářská autorita vesnice. Jeho sobecké prospěchářství a nadřazenost je ostrým protikladem k nezištné obětavosti podruha Bezručky (zajímavý Jaroslav Moučka), jehož krutým životním osudem postižená rodina živoří na okraji společenského zájmu. Z dalších rolí: klidná a pokojná Bobešova babička (příjemná Mária Sýkorová), rychtářova povýšená manželka (zajímavá Nina Popelíková), svérázný řezbář Heršl (zajímavý Eman Fiala), Bezručkova trpící manželka (pozoruhodná Libuše Pešková), namyšlený Vašík z myslivny (Petr Zelenohorský), či malí raubíři chudého Bezručky Honzík (zajímavý Tomáš Hádl), Tonda (Josef Kraus) a Franta (Miroslav Kolařík). Představitelé dětských hereckých rolí jsou přirození. Příběh není z nejveselejších a je stále symbolem nenáviděné komunistické minulosti, to nicméně nic nemění na kvalitách předlohy i této filmové adaptace. ()
Malý Bobeš má sice takový vlažný začátek, ale pak začne jedno dobrodružství za druhým. Všechno je navíc podkreslené příběhy dospělých, ketré Bobeš potkává. To jsou lidi z různých sociálních vrstev a tak procházíme chalupami, kde lidé nemají vůbec nic, ale také u bohatších, jakoby z jiného světa. To soviální téma jen jakoby na okraji filmu, to se mi líbilo. Jiří Lukeš svoji roli docela zvládl. 70% ()
První kniha kterou jsem četl sám, pamatují si jak mě zasáhla smrt Bobšova brášky... Prostředí rodiny " bezručky" drsný... Motiv viny za tátovu nehodu v souvislosti se lží je silná káva.... Jinak syrový příběh bez příkras... ()
Je půlnoc, nemůžu usnout a v televizi samé krváky. Potřebuji něco pohodového, uklidňujícího a přitom zajímavého. Tuto roli zastal milý příběh, který je nostalgickým ohlédnutím na svět před sto lety. Je nejen někam zasunutou vzpomínkou na povinnou školní četbu ale i poetickým pohledem do venkovského prostředí očima malého kluka. Majetkové poměry v tehdejší době asi stejně jako dnes rozdělovaly dospělé, ale ne děti. Přes láskyplné domácí zázemí reprezentované maminkou Danou Medřickou, Bobeš tíživou rodinnou situaci vnímal, ale to mu nebránilo v hledání kamarádů a v klukovském uličnictví. Velmi příjemný film mi trošku připomněl francouzskou Knoflíkovou válku. ()
Potěšilo mě, že postavy ve filmu nebyly tak jednoznačně černobílé, např. i onen vykořisťovatelský rychtář měl své světlé chvilky, zachránil Bobšovým krávu a odměnil se Bobšovi za záchranu své dcerky, i když jsem pln strachu očekával, že naopak na něj její tonutí hodí. Je sice laciné trhat hraní dětských představitelů, ale moc mě neuchvátil věčně zamračený Lukešův pohled a jeho úsporný až poněkud mrtvolný výkon, který bohužel později zopakoval v Rychlých šípech. ()
Příjemné? Hebká deka??? Pro mě depka, dePka, DEPKA... Malého Bobše jsem nikdy nečetl a nelituju toho, už jen z tohohle filmu budu mít spíš divoké sny. ()
Socialni drama odehravajici se na vsi v dobe pred prvni svetovou, akcentovane na postavach deti. Tridni utisk, chudoba, nemoce... Do toho hudba "jak z Markety L", a o 8 let mladsi Mirek Dusin v hlavni roli. Divnej film... ()
Naše dětství... Z čítanek jsme znali Malého Bobše i spisovatele plevu všichni. Snad jsem kdysi v dětství tenhle film viděl, jsem rád, že ho Kino CS po čase uvedlo. Dětské filmy jsme dělat skutečně uměli. A okem dítěte je třebase na tento film dívat. Kdo četl Malého Bobše, musel si toho malého klučinu oblíbit se všemi jeho zlobeními. Autobiografie J. V. Plevy nás zavádí do počátku 20. století na vesnici na Vysočině, kde Pleva prožil chudé dětství, v němž poznal bídu a nespravedlivost světa, v němž se tak lišil svět bohatých sedláků od prostých chalupníků a domkářů. Byly to vlastně dva světy, které byly nesmiřitelné a nespojitelné; Pleva poznal, že je třeba vybudovat svět lepší a jeho kniha a posléze oba její zfilmované díly (Malý Bobeš ve městě je ještě mnohem více sociálnější) ukazovaly dětem narozeným po válce, v čem se lišil svět kapitálu a nové společnosti. Ano, byl to film výchovný, ale zároveň velmi realistický, bez jakýchkoliv příkras nebo šablonovitosti. ()
Dospělí chovají k hlavní postavě Bobše až posvátnou úctu. Nepůsobí to přirozeně. ()
Film mě překvapil, Bobeš nám představuje krutý svět dětství bez obvyklé idealizace. Věčně zamračený kukuč hlavního hrdiny je hypnotizující. ()
Krásná poezie dětství, jak kamerou, tak zvukem, tak malými herci. Nemohu posoudit jak je snímek věrný předloze, neb ač povinná to četba, nečetl jsem knihu celou. Ale některé scénky přece jen trošku nostalgie vyvolaly. Průměrný filmeček. 120920117424/7429 ()