poster

Taxi zum Klo

  • Velká Británie

    Taxi Zum Klo

Komedie / Drama / Erotický

Západní Německo, 1980, 98 min

Režie:

Frank Ripploh

Scénář:

Frank Ripploh

Kamera:

Horst Schier
(další profese)
  • plo koon
    ***

    Zajímavá kombinace homosexuálních vztahů a sexu. Zatímco vztahy mezi postavami mě jakožto neznalce zajímaly, to co dělají v posteli už moc ne. Šlo by v podstatě o příjemné komediální drama, kdyby se v něm neobjevovaly vyloženě gay porno scény (a močení na obličej snad už nepatří ani tam). Takže výsledný pocit je velice rozporuplný. Hezké a silné momenty však film má.(13.12.2010)

  • Brygmi
    *

    Jako subjektivní autobiografii Taxi k záchodkům uznávám a Frank Ripploh má jistě pěknou vzpomínku na svůj tehdejší život. Ovšem úspěch tohoto filmu v německé distribuci je mi stále záhadou. Lze sice ocenit jeho realistické až naturalistické aspekty (když se mluví o ztopořených mužských údech, tak se ukáží ztopořené mužské údy a aby toho nebylo málo, přidá se ještě pissing), nicméně právě tento aspekt ho činí naprosto nevstřícným k divákům jakékoliv orientace. Je sice chválihodná snaha prosazovat LGBT tematiku, ale otázka je, jestli Frank Ripploh neudělal gay komunitě spíše medvědí službu – zobrazuje totiž pouze určitý segment homosexuálů, a to ještě k tomu velmi explicitně, což pro některé konzervativní diváky mohl být šok a pouze potvrzení předem vytvořených názorů. Jako klad hodnotím to, že se film neschovává za hezké tváře, ale ukazuje osmdesátá léta plná knírků, chlupů, pochybné módy včetně kožených obleků. Právě dobová věrohodnost pro mě byla nejzábavnější součástí filmu. Nicméně Taxi do Káhiry si odpustím.(23.1.2011)

  • Bluntman
    ****

    (NNF) V dobově příznačné - z části autobiografické - dramedii Franka Ripploha TAXI ZUM KLO je v dialogu pochvalně zmíněn JESUS CHRIST SUPERSTAR Normana Jewisona, na kterém je oceňováno, že téma Ježíše je přiblíženo mladé generaci. Dalo by se tak v nadsázce napsat, že co Norman Jewison udělal pro Ježíše v sedmdesátých letech, to Frank Ripploh učinil pro gaye v osmdesátých, jak je také patrné z dobového přijetí. Přístupnost ve zpracování (formální konvenčnost) zajistila divácký úspěch v kinech, homosexuální explicitnost a zapracování problematiky pojící se s menšinovou orientací poté ceny z řad - bostonských - kritiků a festivalových porotců. Na filmu je nutné především ocenit to, že se v divácky vstřícném provedení posouvají hranice ve vyobrazování homosexuálního aktu, zatímco snímek (nepřímo) komentuje věci spojované s tím, jak tehdy bylo vnímáno to, co bylo chápáno jako queer. Vyvrací se některá klišé, která jsou spojována s homosexualitou, např. kladení rovnítka mezi homosexualitou a pedofilií, ale jiná se zase potvrzují (homosexuálové jsou nevěrní a jde jim výhradně o sex); nahlížíme do komunity (dostáváme se na drag ples) a díváme se na věci (např. homofóbní komentáře skinheada v televizi) z "jejich" perspektiv. Jinak se těží z divácky vděčného motivu nevyoutovaného homosexuála, který se jako učitel snaží udržet svůj osobní život mimo ten pracovní (dodržuje se tak dvouohniskový narativ s jasným modelem vývoje), zatímco je stylová stránka k chápání určitých věcí návodná a velice snadno pochopitelná bez nějaké větší intelektuální námahy (volba písní, jejichž text je vzhledem k prezentovanému ironický, či montáž stavěná na juxtapozici, viz scéna doučování mladého chlapce, která je prostříhávána se sledováním pedofilní scény z Rosselliniho NĚMECKO V ROCE NULA). Naštěstí si film lze ještě v pravém slova smyslu užít (a otestovat své hranice tolerance - je pissing už moc?), protože éra AIDS měla teprve přijít.(2.1.2011)

  • Renesco
    ****

    Autobiografický queer film, svým tvůrcem hrdě označený za vzniklý v rámci německého školského systému, zobrazuje takové aspekty všednodennosti a aktivity pravidelné povahy v lidském životě, jichž si jiné filmy běžně nevšímají (vykonávání potřeby, seznamovací posezení na záchodcích, explicitní sex). Přestože se příběh odehrává v zimním období, s humorem exponované postavy gayů jsou schopné prožívat erotická dobrodružství v exteriérech, či vypálit na sněhem zapadané kapotě auta otisk ruky. Ripploh vtipně aktivizuje roli mimoobrazového prostoru, pro kontextualizaci či zjemnění zapojuje archivní metráž z němých erotických i zvukových fikčních filmů, místy inklinuje ke campu (maškarní party, nechutné zpovědi prostitutky, výuka o vnitřních orgánech).(8.6.2011)

  • Bajda
    ****

    Dokážu si představit, co muselo na začátku osmdesátých let znamenat, natočit takovýto film. Frank Ripploh, který si v něm sám zahrál jednu z hlavních rolí, vycházel částečně z vlastních zkušeností a pocitů. Taxi k záchodku funguje podobně jako Svedení: Krutá žena v tom smyslu, že se snaží okrajovou tematiku zbavit určitých klišé a předsudků, ačkoliv v Taxi nejde o SM, ale o homosexuální vztahy. Ty jsou zobrazeny VELMI explicitně (včetně sexu), ale na druhou stranu bez příkras i bez nějaké obhajoby. Gayové v tomto filmu nejsou ani glorifikováni, ani uráženi, jsou zkrátka zobrazeni jako obyčejní lidé s úplně obyčejnými problémy, které řeší i heterosexuální páry. Tento neutrální postoj je o to cennější, že se objevil už na začátku osmdesátých let. V kombinaci s relativně konvenčním dějem i stylem se jedná o zajímavý divácký zážitek, který je „jiný“ než mainstreamová produkce zobrazující v drtivé většině heterosexuální vztahy a přitom (pokud vás neuráží sexuální scény) se dá užít, protože není experimentální jako třeba výše zmíněné Svedení.(7.3.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace