La Fille sur le pont
Girl on the Bridge
Dievča na moste
Režie:
Patrice LeconteScénář:
Serge FrydmanKamera:
Jean-Marie DreujouHrají:
Vanessa Paradis, Daniel Auteuil, Mireille Mossé, Pierre-François Martin-Laval, Luc Palun, Farouk Bermouga, Isabelle Petit-Jacques, Catherine Lascault (více)Obsahy(1)
Dvaadvacetiletá Adele, které se v životě lepí smůla na paty stejně jako muži se sklony k násilí, uvažuje na kraji mostu v Paříži nad sebevraždou. Náhle k ní přistoupí, z ničeho nic, neznámý muž jménem Gabor. Mladík však má postranní motiv – živí se jako profesionální vrhač nožů a hledá někoho, kdo by byl ochotný být jeho cílem. Gabor má za to, že by Adele byla pro to jako stvořená, a tak jí nabídne práci. Ona odmítne a skočí. Gabor ale skočí za ní a brzy jsou ti dva na společné cestě do Monaka, kde se její život dramaticky změní a pro jednou ji v životě navštíví štěstí – nejen, že coby Gaborův terč zůstane bez úhony, i když vrhá nože se zavázanýma očima, navíc vyhraje v ruletě malé jmění. Jenže jak dlouho s nimi štěstí zůstane? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (66)
Tak tohle je film, který mně definitivně udělal další zářez do srdce na kterém je napsáno "my love Danieli Auteuile s podmanivýma očima" a to nepočítám těch několik scén či momentů, které mě doslova a do písmene nadzvedly ze židle, jak byly nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou, ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou, smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu, která byla velmi vhodně zvolená právě v daných momentech, tak jdu na pětku s čistým svědomím. ()
Křišťálový glóbus - výběr ()
Představte si jednu stěnu dělanou jen z dřevěných prken. Z prken, které nejsou přibity těsně k sobě a tak mezerou mezi nima prosvítají sluneční paprsky. O tuto stěnu se opírá Vanessa Paradis, která mezi těmi prosvítajícími paprsky slunce připomíná nádhernýho anděla. Má dlouhý černý šaty, v rukách drží černý krajkový závoj, který postupně zvedá nad hlavu, její pohled je soustředěný, přivírá své krásné oči, pmalu otáči hlavu ke straně a otvírá oči. Z jejího pohledu se zračí touha, ta nejromantičtější touha, kterou jsem kdy ve filmu uviděl. Kamera se otáčí do směru kterým Vannesa kouká a tam stojí Daniel Auteuil. Stíny od dřevěné stěny mu zakrývají část tváře, ale díky slunečním paprskům je mu vidět do oči a ty říkají jedno jediné, miluju tě. Kamera vrací záběr zpět na Vannessu, která upřeně kouká na Daniela, ruce má stále nad hlavou a pomalu z ních pouští černý krajkový závoj. Kamera se vrácí pohledem zpět na Daniela, ten napřahuje ruku ve které má vrhací nůž, Vannesa pomalinku, klidně a bez známky strachu zavírá oči, vedle její hlavy dopadá první nůž .... druhý nůž, kamera zabírá Danielovi soustředěné oči plné vášně. Daniel pomalu zvedá ruce a v každý z nich má jeden vrhací nůž, oba hází těsný kousek od Vannessy a pak další a další. Vannese ze zrcyhluje dech a pomalu otevírá oči. Na chvilku se zamilovaně usměje na Daniela. Daniel zavírá oči a kamera se přesunuje za jeho záda, poprvé tak spatřím oba v jednom záběru. Vannessu opřenou o dřevěnou stěnu obtesanou noži a Daniela jak zvedá ruku s posledním nožem...háže....a...nůž dopadá těsně vedle krku Vannessy....v dalších 30 sekudnách následuje něco, co by nedokázal popsat ani ten nejlepší spisovatel, natož obyčejný uživatel CSFD, ale pokud jste někdy skutečně milovali a byli skutečně milováni, tak znáte přesně ten pohled co si Vannessa a Daniel mezi sebou vyměnili. A že jsem tady popsal tolik prostoru kvůli jedné scéně ?? A celkově jsem o filmu nic neřekl ?? Kdepak, ještě nikdy jsem na této databázi nemluvil o hererckých výkonech a filmu jako celku tak přesně jako právě teď. ()
Dívka na mostě je bezkonkurenčně dialogově naprosto precizně vybroušený film, který pohltí hnedle prvními slovy Vanessy Paradis, když v monologu vypráví o tom, co se všechno vlastně událo. Pak najednou bum, střih a přichází naprosto úžasná scéna na mostě, kde to, jak se bude život odvíjet je popisováno každým slovem a každou emocí. Na scénu nastupuje skvělý Daniel Auteuil a celý ten černobíle laděný příběh se odvíjí hrozně hezky, ale po všech stránkách trošku předvídatelně. To jediné mě na filmu mrzí. Jinak jsem nečekal, že bych z filmu mohl mít takový hezký pocit. Ale je pravda, že Francie to vždycky uměla. Hlavně ta starší. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,708,839║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Francouzský film nezahyne, i když se o to řada tvůrců urputně snaží. Dívka na mostě je hezký film. Temný i optimistický, smutný i komediální a skoro stejně inspirativní jako Amélie z Montmartru. A Daniel Auteuil? Nikdy nebyl v lepší formě! 80 % ()
"Moje nápady jsou téměř vždy špatné." Škoda, že nejsem poeta, protože bych se okamžitě rozmáchle rozbásnil o tom, co jsem viděl, ale já na to jsem příliš přízemní. Ale přesto - ty oči, ty létající nože, to vzrušení, ta ruleta. Prostě jsem si s Adèle a Gaborem prožil nemalý kousek štěstí, což mne naplňovalo optimismem, ale její počáteční povídání a opakovaná promiskuita mne zase vrátili na zem. Přesto si jdu cvičně zaházet s noži a pokud to nějakou slečnu podobnou Adèle vzrušuje, tak jsem si s ní o tom ochoten popovídat. ()
Když Daniel Auteuil vrhá nože na Vanessu Paradis, tak to má neskutečnou elektrizující atmosféru, která přeneseně působí dost silně i na diváka a samotnej Auteuil je tu ještě nesmírně uhrančivej a Vanessa zase smyslná, ale pokud vemu film jako celek a nebudu se ohlížet jen za těma nejlepšíma a nejpůsobivějšíma scénama, tak 4* budou tak akorát. ()
Atmosféra a přesvědčivý Auteil mě příjemně překvapili. S dalšími aspekty už to bylo horší. V příběhu postavy hledají nějaké snadné odpovědi na otázky, které je trápí. Jenže když nic takového neexistuje, zavání mi to pochybným zjednodušováním. A postava Adele je také podivná, když vypráví o svých "láskách". Že prý neměla štěstí na opravdový vztah. Ale když ve svých známostech vědomě tuhle potřebu nahrazuje fyzickou spotřebou, vzbuzuje ve mě dojem pokrytectví nebo nedospělostí. A obojí mě od sledování odrazuje. ()
Lecontovi čiernobiela a cirkusové prostredie (symbolická previazanosť týchto dvoch prvkov je pre film zásadná, dejotvorná a vizuálne očarujúca podobne, ako úsmev Vanessy Paradis) pristanú rovnako, ako perfektne sa dopĺňajúcemu ústrednému hereckému duu. Ako film postavený na dialógoch a kamere (detaily, otočky, nájazdy a odjazdy, figuratívne maličkosti s preneseným významom - nôž) v sprievode excelentného výberu hudby nemám pochýb, že je La Fille sur le pont jedným z najlepších a najosobitejších filmov starnúceho francúzskeho milovníka. Ale chcelo by to ešte čosi. 80% ()
Vrhání nožů jako sexuální akt? To jsem ještě neviděl... ()
Snímek zajímavý už tím, že je černobílý. Originální příběh se svižnými dialogy, vynalézavě vedený od jednoho drobného překvapení ke druhému. Pamlsek. ()
Snímek s artovými ambicemi, těžící z herecké ekvilibristiky Vannessy Paradis a Daniela Auteuileho. Černobílá kamera nechává díky hře světla a stínu vzpomenout některá klasická díla francouzské nové vlny. Krom nečekaně neromantické podoby lásky mezi mužem a ženou, se nám film snaží vsugerovat dva klíčové poznatky. ____________ 1) Skok z mostu není dobrý způsob sebevraždy. ___________ 2) Házení nožů poskytuje větší vzrušení než orgasmus, a to jak z pohledu vrhače, tak z pohledu terče. :-)______ Film je navíc vybaven kvalitním hudebním doprovodem např. I´m Sorry od Brandy Lee (u nás Přenosilová - Roň slzy). 59% ()
Film s neskutočne vyšperkovanými dialógmi. Od prvého momentu ma Paradis očarila, vizuálne aj zvukovo, a ja som tak nemohol odrhnúť oči od obrazovky. Podmanivá, uhrančivá, laškovná, šibalská, šikovná, odvážna, smutná, veselá, naivná.... taká bola jej postava vo filme a všetky tieto náladovo-povahové črty zvládla zahrať na výbornú. Každé jedno gesto oboch hercov zosobňuje esenciu rodiacej sa lásky, tak presvedčivo zahranú ako málo kde. Stupňuje sa s každým dopadnutým nožom a každým ďalším rozhovorom, až do momentu, keď obaja pochopia, že môžu existovať iba spolu, len tak budú obaja šťastní. Naozaj prekrásny vizuálno-zvukový zážitok s veľkou obsahovou hĺbkou a peknou pointou. 85/100 ()
Leconte je režisér lidských duší. Jeho výborně obsazená Dívka na mostě zřejmě sloužila jako inspirace Bessonovi pro Angel-A. A spojuje je nejen černobílé pojetí. Dívka má však nejen mnohem lepší scénář, ale především obsazení. Vanessa hraje, až se z ní kouří. A Daniel? Daniel zkrátka je. A jako obvykle nikdo nepochybuje, že je právě tím, čím zrovna je. Takže dočasně vrhačem nožů, který potřebuje propojit své neštěstí s jiným neštěstím, aby dva zápory společně vytvořily jeden šťastný klad. ()
Pětihvězdičkový francouzský šanson dvou krvácejících srdcí. Ostré bubnování nožů, zasekávajících se do dřevěného kola smrti vs. strach, z mlasknutí čepele při zaseknutí do měkkého těla. Letící nůž ať sviští rychleji, pádící melodie nechť zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku. Nový účes, drahé šatičky, manikúra, parfém a luxusní šperky. Sexy samička radostně vrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny omývají a tiší bolestně obnažené konečky nervových vláken, roztřepené smutkem. V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi, klidnými prsty muže za zenitem, muže s ocelovými nervy. Dlaně laskají vrhané nože, zatím míjející hladkou kůži na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako krásné oblečení. Vždycky je chci vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím, světla auta zhasnutá před zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád. Měli skončit v těch Athénách, tam jsem byl kdysi šťastný. Nevadí. Určitě si spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase někdy zaházím. A až půjdu u nás v Plzni po mostě, přes některou z našich pěti řek, možná tam uvidím stát dívku, za zábradlím. A přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis, řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu unášel letící nůž“. ()
Bylo to velmi, velmi pěkné a chtěl bych ještě víc. Skvělá, místy hodně elektrizující atmosféra, výborná hudba a hlavně scény, při vrhání nožů, ty řekly víc, než sáhodlouhé věty. Velmi půvabná Vanessa a hlavně Daniel, kterému jsem věřil každou větu i pohled a tady předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Velmi slušná čtyřka, kterou jsem se rozhodl zase jednou po čase zvednout na plnou. Podobně povedený film jsem už hodně dlouho neviděl. ()
Vanessa Paradis presvedčivo zahrala krásnu a vášnivú ženu, Daniel Auteuil mal dobre napísané dialógy a uhrančivý pohľad pološialeného čarodejníka, čiernobiely materiál dal vyniknúť vynaliezavej kamere, prekvapilo ma i zaradenie najznámejšej skladby Brendy Lee, ale ... bolo to pomerne málo na celovečerný film, aj keď mal iba 90 minút. Film, ktorému nemám veľmi čo vyčítať ale asi naň po krátkom čase zabudnem. ()
Láska. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()
Osudové stretnutie dvoch osamelých ľudí. Herecky výborné, chémia medzi Vanessou a Danielom skoro hmatateľná. Spracovanie zaujímavé, a tá čiernobiela tomu pristala. ()