Bludičky

Neotřepaný námět je zajímavě zpracovaný. I když se zaměřuje hlavně na sledování linie sourozeneckého příběhu, nabízí prostor k zamyšlení. Autorům se podařilo dát dohromady na televizní poměry věrohodnou výpravu. Dramatičnost příběhu umocňuje hudba. I když některé scény byly nadbytečné nebo působily nereálně, tak především díky herectví ústřední trojice, která představuje sourozenecké trio, na mě příběh působil autenticky. Scéna, kdy Eva (Tereza Nvotová) hledá pomoc v kostele a rozhoduje se, jestli má utéct sama před sebou, patří k nejsilnějším. Líbil se mi i závěr, který sice vyznívá symbolicky, apelativně, ale zároveň má v příběhu své místo. Hudba a text: Jiří Chlumecký. Zpěv: Jan Kalousek a Kateřina Podholová. (28.11.2010)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

Konečně něco čerstvého v televizi, kterou jsem nucen sponzorovat! Aktuální téma, zajímavé postavy, současná podoba (hlavně výborná kamera), vydařené obsazení. Jen ten scénář občas ujížděl jakoby do jiných příběhů, chvílemi už nabíhal na tradiční seriálová vztahová kolbiště, jindy nám z toho chtěl dělat kriminální kauzu. A nevím, zda je to scenáristou, režisérkou nebo mnou, ale prakticky všechny ženské postavy mi připadaly zajímavější než kdokoli z mužských. Z herců si pochvalu zaslouží všichni, ale zejména Jana Pidrmanová, protože uhrát světici, na to už musí být talent (70%). (12.12.2010)

Bludičky jsou "malý televizní" film, potažmo minisérie, ale v mnoha ohledech je to dost milník. Režiséra Irena Pavlásková ho natočila v době, kdy režírovala spoustu slabých filmů (Bestiář, Zemský ráj to napohled). Scénář napsal Ivo Pelant a po tomto snímku ho čekaly už jen naprosto nezajímavé věci (Ordinace v růžové zahradě). Ve filmu se etablují (daleko před prvními režijními úspěchy) jako herečky Tereza Nvotová a Jana Pidrmanová. Tehdy mi tu nebyl protivný ještě tolik neobsazovaný Pavel Řezníček, se sympaťákem Janem Zadražilem jsem problém neměl. Mám tenhle příběh rád, je realistický i vtipný a já lituju, že mnoho mých oblíbenců je teď na jiných (a hodně často horších) pozicích. 90%. (30.06.2020)

Dokáže dětský domov připravit na život? 1) Výborně napsaný scénář Ivo Pelanta o tom, jak je těžké překročit vlastní stín, zobrazuje hrdiny sympatické ve svém úporném často neúspěšném hledání. Jsou jako lidé bez imunity (bez domova), kteří pak umírají (nezvládají) na obyčejné nachlazení (běžné sociální interakce). 2) Velmi televizní film zdobí přesvědčivé herecké výkony (zejména Filipa Cíla a Terezy Nvotové) i pro někoho možná trochu vlezlá hudba Jiřího Chlumeckého. 3) Takhle nějak si představuji tvorbu veřejnoprávní televize. (12.12.2010)