Režie:
Peter SolanScénář:
Dušan MitanaKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Anetka Lakatošová, Ivan Mistrík, Hana Pastejříková, Oľga Adamčíková, Miriam Vránová, Martin Zatovič, Viera Strnisková, Samuel Adamčík, Magda Paveleková (více)Obsahy(1)
Slovenský psychologický film o malé dívce, porozumění a dětské fantazii... V roce 1979 natočil režisér Peter Solan citlivý příběh podle knihy Márie Ďuríčkové „Majka Tárajka“ o dvanáctileté dívce s vrozenou zdravotní vadou. Majka sice působí jako obyčejná malá holka, co jezdí na kole, potlouká se po kraji a má svou sbírku ubrousků, ale kvůli svému handicapu je terčem posměchů některých dětí a jen opatrně navazuje nová přátelství. Porozumění ve svém okolí se jí nedaří nalézt, a tak se často uzavírá do sebe a nechává svou fantazii volně létat. Jedinou její opravdovou kamarádkou je Jana, se kterou se nemá bavit kvůli konfliktu mezi jejich matkami. Tajně se spolu scházejí a dopisují si přes tzv. mrtvou schránku pod skálou a společně sní o tom, že jednoho dne dojdou až na kraj světa. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Film o detských ale i vážnejších starostiach sa zameriava hlavne na hlavnú postavu dievčaťa, ktorá má problém s chôdzou a je ostatným spolužiakom iba na posmech. Film je skôr pre staršie deti ak je vôbec pre deti, ale na film určený do kolekcie "70 roky- to najlepšie zo slovenského filmu" by som čakal viac. Zarazilo ma množstvo známych tvárí v úlohách, ktoré by zvládol akýkoľvek komparzista z dediny. I. Mistrík ešte ako tak, ale V. Strnisková v JRD či V. Polónyi ako nalievač vodky?? 60%. ()
Krívajúce dievča, hľadajúce v prostredí necitlivom k jej postihnutiu priestor pre porozumenie. Scenár spisovateľa Dušana Mitanu dopĺňa dynamická kamera Stanislava Szomolányiho, zachytávajúca rôznorodosť dedinského prostredia detskými očami. Vnímavá a empatická práca = hodnoverne pôsobiaci celok. Detský príbeh sa dôstojne vyrovnáva s nepríjemným, stále prítomným problémom. Vyčleňovanie telesne postihnutých z dedinskej komunity nielen vlastnou rodinou, ale celou pospolitosťou a ich zaradenie do kategórie druhoradých. Dôvodmi sú slabšie využitie pri fyzickej práci, obmedzené možnosti vydaja a známa vlastnosť dediny: potreba potvrdenia vlastnej normálnosti vyčlenením fyzicky (aj duševne) postihnutých do úlohy miestnych čudákov. P. S. Scéna umravnenia kŕmiacich sa družstevných prasiat vplyvom hudby Zdeňka Lišku je pre mňa (možno tvorcami nezamýšľaným) vrcholom filmu. ()
Niečo medzi pocitovým a dejovým filmom, niečo medzi tvorbou pre deti a detskom filme, určenému dospelému divákovi. Akoby ale Solan nevedel, komu bude jeho film primárne určený. Pre deti, domnievam sa, bude trochu depresívny a nezrozumiteľný. Dospelý možno nad tým, že hlavnou postavou je malé dievčatko, ohrdne nos. Lenže práve to malé dievčatko je veľmi roztomilé, má svoje túžby, ako vlastniť bicykel, mať zdravé nohy a byť obľúbené v kolektíve. Pre ten je iba krívajúca kačka. Mozaika dedinských typov so všetkým, čo k nim patrí. Napriek krátkej dĺžke ale film nie je schopný strhnúť. ()
Film reprízovala Česká televize 11.10.2021. Má svou poetiku. ()
Velmi kachyňovské. Z kombinace tvůrčího tria Solan, Szolományi a Liška snad ani nemohl vzniknout špatný film. Scénář představuje lehce posmutnělý výsek ze života jedné lehce postižené vesnické dívky. To slovo výsek je velmi důležité, celý film se totiž skládá z jednotlivých ústřižků, mnoho věcí je jenom naznačeno a děj se k nim už nevrátí, při stopáži lehce nad 70 minut je to ale pochopitelné. Jedná se o další z těch zapadlých, ale překvapivě kvalitních a příjemných československých filmů a objevení takovýchto kousků mě vždy potěší. ()
Citlivý a láskavý príbeh dievčaťa s handicapom. Film sa nehraje na nič, nepoužíva slzy diváka, aby sa zapáčil, je to proste obyčajný príbeh citlivej dievčiny, jej rodiny, kamarátov, plný ľudskej múdrosti, smútku a veselosti. Kvalitná predloha od Márie Ďuríčkovej sa dostala do rúk kvalitného režiséra a na výsledku to je vidieť. Príjemné prekvapenie. Pastejříkovú nahovorila Kamila Magálová. ()
Mária Ďuríčková vždy vedela krásne opísať detstvo so všetkými starosťami a radosťami, ktoré k tomu patria. Jej knižka Majka Tárajka nemohla prísť pod lepšie ruky ako sú tie Solanové. Toho považujem za jedného z najlepších slovenských režisérov, akých sme kedy mali, hlavne preto, lebo spravil môj obľúbený film Kým sa skončí táto noc. A pobežím až na kraj sveta ako by z oka vypadol tomu môjmu dospievaniu na dedine, kde všetko fungovalo, presne tak ako nám film ukazuje. Pre mňa sa jednalo o exkurziu do môjho detstva, hier, prvých lások, zvierat a nechápavých rodičov. To čo Majke spravila mama so servítkami, mne mama spravila s Káčerom Donaldom. Nebudem klamať, ale nikdy som jej neodpustil:). Je to krásny film, bez štylizovania, bez pátosu, s úprimným pohľadom a s prirodzeným herectvom. Jedno zo svetielok slovenskej kinematografie v tme 70 rokov. ()
Pěkný příběh o děvčeti, které je zdravotně postiženo a žije ve svém vysněném světě působí chvílemi až poeticky. Celkový dojem z filmu mě ale výrazně kazí střih a jakoby nedokončené a rychle střižené scény, Škoda, to mě u sledování hodně rušilo. Jinak film rozhodně stojí za vidění, už kvůli pěknému scénáři nebo klasicky výtečné hudbě Zdeňka Lišky. ()
Predloha Ďuríčková, réžia Solan, scenár Mitana. Dialógy ako z 19. storočia a nuda, nuda.... A vraj Zlatý fond SK filmu. ()
Ceskoslovenska normalizacna kvalita. Rezia, strih, kamera, herecke vykony su sice priemerne, ale normalizacnu tvorbu mam rad. Samotny Seter Polan ma vsak daleko lepsie filmy na konte /Boxer a smrt/. 60 % ()
Dobré prostředí, dobře vybraná hudba a několik zajímavých momentů bohužel tuhle nijakost nezachrání. I na 74 minut si to neudrží sledovanost a já se asi po celkem zdařilé půl hodině začal nudit, pak teda ještě pár zajímavých scén bylo, ale bylo jich fakt málo. 2* ()
Za me dalsi z nekonecne rady detskych slovenskych filmu z normalizace, ktery je divacky malo stravitelny. A nic na tom nezmenil ani takovy schopny reziser jako byl Peter Solan. ()
Hmm.... ()
Přesně takovýto typ rodinných filmů s příměsí sociálního dramatu, jaké se u nás točily pouze ve zlatých časech normalizace mám rád. Majka nemá zrovna idylické dětství. Přestože její handicap není nikterak vážný, na vesnici se to přece jen bere trochu jinak. Spolužáci se jí vysmívají a hanlivě ji přezdívají "kačica". Ani v rodině se Majce příliš porozumění nedostává, pouze pobožná babička se jí s láskou věnuje. Navíc matka Majce zakazuje přátelit se s její jedinou kamarádkou Jankou, neboť její matka roznáší drby o Majčině starší sestře Madleně. Třebaže si Majka našetřila na bicykl, rodiče jí ho odmítají koupit a tak jedinou Majčinou zábavou je sbírání ubrousků a i o ně při sestřiných zásnubách přijde. A když ji zklame i spolužák Miro, jenž jí měl jít za družbu na svatbě, Majka si připadá, jak říká její babička, jako ta poslední litera v abecedě. Film naštěstí končí optimisticky, operace Majčiných nohou se podaří. Příjemný a dojemný (nikoliv však citově vyděračský) film. 65% ()
(97/2016) / Sila vidieť ako dokázali "soudruzi" za pár rokov domrviť aj filmy. Porovnať Solana z tohto filmu s jeho filmami 60-tych rokov, respektíve s hociakým filmom z toho obdobia ukazuje ako sa domáce talenty "znormalizovali". Námet filmu v pohode, prečo nie, ale to nudné, televízne spracovanie tomu uberá všetku silu. (4/10) ()
Smutný slovenský príbeh o jednom dievčatku a jeho pohľadu na svet. Spolužiaci si s nej robia srandu a znáša to zle, na mňa to pôsobilo ako smutný príbeh, ktorí zachytáva bežný príbeh nebežného dieťaťa. Bežné problémi ľudí na dedinách v starších časoch a na nejakých lazoch bežnou súčasťou života. ()
Ďakujem. To je jediné slovo, ktoré mi napadá. Tak krásny, citlivý, smutný a poetický príbeh som naozaj dlho nevidela. Majka Tárajka patrí medzi moje najobľúbenejšie literárne postavy, a preto som len a len rada, že jej filmová verzia je rovnako pôsobivá a autentická. Takže ešte raz - ďakujem vám, Peter Solan, že ste sa ujali natáčania filmu, ktorého téma vám vraj nebola nijako mimoriadne blízka. Ďakujem, že ste presviedčali Anetku Lakatošovú, aby stvárnila hlavnú hrdinku až dovtedy, kým nesúhlasila. Ďakujem, Anetka, že ste napokon prijali ponuku úlohu dievčatka, ktorého osud bol akiste príliš podobný tomu vášmu. O to viac ďakujem. Ďakujem všetkým zúčastneným, ktorí odviedli tak presvedčivé výkony, že som počas celého sledovania mala pocit, akoby som sa nedívala na film, ale na obyčajný život zachytený akousi skrytou kamerou ( hovorím najmä o výbornom Ivanovi Mistríkovi, opäť raz úsmevnej Magde Pavelekovej a o vynikajúcich manželoch Adamčíkovcoch). Ďakujem. Pretože na svete je ešte stále veľa Majok-Tárajok (hoc Peter Solan sa v istom rozhovore vyjadril, že o tom pochybuje), ktoré potrebujú vedieť, že nie sú samé. Že nie sú iné. Že nie sú poslednou literou abecedy ... ()
Tak skutočné dialógy som ešte nezažil v žiadnej inscenácii, či filme... ()
Perfektní hudba Zdeňka Lišky dokonale pasující s náladou a tématem filmu. Sympatická hlavní představitelka. Nejhorší matka v dějinách českého / slovenského filmu neustále srážející vlastní dceru a provádějící jí všemožné hnusné naschvály. Dívka je rovněž dosti nepochopitelně šikanována vlastními spolužáky. Nevěřím tomu. Možná kdyby se někam přistěhovala, tak z počátku by se jí některé děti smáli. Skrytá propaganda nám tu oznamuje, že žádné nebe neexistuje, protože kdyby bylo, museli by ho kosmonauti vidět. Babička správně odpovídá, že možná je nebe ještě výš. Samozřejmě, protože žádný kosmo-NOT ani astro-NOT ve vesmíru nikdy nebyl. Babička jako věřící člověk je zde prezentována jako úzkoprsá fanatička, která ani nejde na svabu vlastní vnučky. Tato propaganda má přispět k tomu, aby věřící křesťané vypadali v očích mainstreamového diváka jako odsouzeníhodní hlupáci. 60 % ()
Solan sa úžasne trafil pri castingu, lebo s veľkou chuťou som pozoroval príbehy jemne handicapovaného dievčaťa, ktoré je v rodine nepochopené, rodičia mu nevenujú pozornosť, nebudujú sebavedomie a stále od neho chcú nejaký výkon v domácnosti... ono to aj plní, no protihodnota v podobe kúpy bicykla stále neprichádza. V škole je totálny outsider, zjavom i vystupovaním. Režisér plasticky opisuje stretávania s kamoškou na odľahlých miestach, jej koníčky (zbieranie servítok), zbieranie múdrostí i hororových poviedok od starkej. To všetko je podané v dedinskom prostredí, kde rodičia pracujú na JRD, dedina implicitne ohovára, Majka inkasuje prezývky ako kačka a celé to pôsobí autenticky. Maestro Liška zložil opať raz skvele padnúci hudobný motív, ktorý sa nesie celou snímkou a Solan ho skvele zakomponoval do harmoniky, na ktorej hrajúca Majka utíši v jednej scéne hladné prasce na JRD, vskutku skvelý nápad. Mrzí chabo dotiahnutá linka ohľadom zisťovania správnosti mena rodu kde na cintoríne to otecko v podaní Mistríka zbrklo ukončí. Predsa len je votretá komunistická propaganda vo vykreslení charakteru starkej, ktorá ako veriaca je vysmievaná tým, že s ňou nik nejde na sv.omšu, či tým, že nejde ani na svadbu vlastnej vnučky keďže svadba bude len na úrade. ()