poster

Open (festivalový název)

  • USA

    Open

  • Slovensko

    Otvorení

    (festivalový název)

Drama

USA, 2010, 90 min

Režie:

Jake Yuzna

Scénář:

Jake Yuzna

Hudba:

Adult

Producenti:

Jake Yuzna

Střih:

Jake Yuzna
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Bluntman
    ****

    (Mezipatra 2010) V soutěžní sekci letošních Mezipater si navzájem konkurují vítězové ceny Teddy Bear na Berlinale za poslední dva roky – ZUŘIVÉ SLUNCE, BOUŘLIVÉ NEBE (Julián Hernández, 2009) a OPEN (Jake Yuzna, 2010). Pro oba filmy je určující styl, který je výlučný a na který je nutné se při interpretování předkládaných obrazů a zvuků zaměřit, protože fabule titulů je veskrze primitivní. V obou případech jde spíše o to, jakým způsobem je vyprávění, které je pro současné festivalové filmy charakteristické, reinterpretováno z queer hlediska._____ OPEN nám předkládá navzájem provázané osudy celkem pěti postav, z toho dvou párů. Ústřední pětka je ztvárněna opravdovými transgender lidmi-neherci, kteří se ale ocitají ve fikčním vyprávění, které je barvotiskové jako z fotorománů pro mládež, jak si povšimli někteří kritici, a vyměňují si „nefilmové“ dialogy, které ve své bezelstné upřímnosti vyvolávají pro svou neslýchanost z reproduktorů kin úsměvy. (Barvotiskovost umocňují i časté kýčovité záběry na putující mráčky na nebi, vodní hladinu, vanoucí zelené listí apod.) Veškerá motivace je odvislá od jejich povídání, které jakoby vypadlo z příručky „Freud pro hlupáky“, když se sami/y od sebe či na základě otázky partnera/partnerky rozpovídají o svém dětství._____ Spíše než na to, co říkají (věty, které zní ve filmu hloupě, ale každý je ve skutečnosti užívá) a co řeší (běžné problémy ze života), je dobré se zaměřit na to, do jakého prostředí jsou zasazeni/y, jak jsou v něm inscenováni/y a jakým způsobem jsou snímáni/y a stříháni/y. Sdělení totiž nespočívá v chování a promluvách postav, ale ve stylu, který má metaforickou povahu. Nesejde na tom, že závěrečná montážní sekvence je z hlediska časové logiky nesmyslně sestříhaná, když naznačuje, že zatímco jedny/i přespí noc na střeše, druhé(mu) stihne za jeden den narůst břicho. Podstatné je, že montáží dávají do souvztažnosti různé „páry“ se stejnými problémy (neopětovaná láska), čímž se říká, že nezáleží na tom, kým se kdo cítí být či kým kdo byl/je, protože některé věci jsou sdílené všemi. Staví se tak na snadno pochopitelných paralelismech a odlišnostech, které jsou dány i výběrem lokací, kdy jediná příroda dává možnost se nadechnout a být svobodný, nebýt svázán institucionálním řádem společnosti, představovaným městem._____ V analytických textech, jako je například „Otevřít se tomu, co nevidíme: láska napříč pohlavím ve filmu Open“ od Ivy Baslarové (Cinepur č. 71, str. 07-09), je zmiňována důležitost záběrování, které přechází od matoucích velkých detailů, u nichž nelze rozlišit pohlaví a genderovou příslušnost postav, k velkým celkům, kdy jsou nám neherci předvedeni bez šatů. Takové práce indikují, že s námi film hraje určitou hru, kdy chceme vidět, jak to doopravdy je, a postupně naši zvědavost uspokojuje odhalením konkrétních partií. Tato hra na potvrzování a vyvracování hypotéz je ale s divákem sehrávána pouze v první části, abychom po odhalení mohli sledovat tradiční propletenec milostných a přátelských vztahů, které jsou úplně stejné jako jakékoliv jiné. Z transgenderové tematiky se tak nedělá atrakce sama o sobě, ale naopak se nám předkládá romantické drama s vizí, že na (změněném) pohlaví nezáleží, protože jde o naprosto normální věc. Nepřekvapí tak, že na Interent Movie Database je mezi doporučenými filmy, pokud se vám líbil OPEN, i LÁSKA NEBESKÁ, tj. film o různých podobách lásky.(4.12.2010)

  • JFL
    *****

    V zásadě se jedná o plytkou a kýčovitě pojatou romanci pěti lidí, přesněji řečeno dvou párů a jedné osoby mimo. Ozvláštňující prvek zde představuje fakt, že se nejedná o heterosexuální, nýbrž transgender vztahy. Navíc postavy nehrají herci, nýbrž reální transgender lidé, přesněji řečeno jeden gay, žena na mužských hormonech a tři muži na ženských hormonech doupravení plastickou chirurgií. Na druhou stranu právě spojení schematického příběhu připomínajícího fotoromány (nejen dějem a umělými dialogy, ale i formálním zpracováním, kde každý záběr v zásadě je rozpohybovaná líbivá fotka) s tvářemi a těly, které přímo nutí diváka konfrontovat se s něčím esenciálně cizím ovšem představuje také hlavní sílu snímku. V době kdy filmy s homosexuální tematikou už nemají konfrontační charakter a naopak na festivalech patří k předvídateně bezpečné součásti programu, přichází Open opravdu s něčím novým a principielně schopným otevřít publiku oči. Jestliže doposud byly intimní vztahy ve filmech vázané na pohlaví (hetero, gay, lesby), zde se otevírá cesta k vnímání lásky bez ohledu na pohlaví.(2.11.2010)

  • Wendy
    *****

    Tento film třema slovy - krása, opravdovost, emoce. Poznámka: Komentář od uživatele JFL je naprosto urážlivý. 1) Opak heterosexuality je homosexualita, nikoliv transsexualita. To, že většina postav byla transgender o jejich sexualitě vůbec nic nevypovídá. 2) Že všechny postavy byly homosexuální, případně queer, je už věc jiná. 3) Říct tedy "jeden gay, žena ... a tři muži" nedává smysl. 3) "Žena na mužských hormonech a tři muži na ženských hormonech" je už naprostá hovadina. Řekněte to se mnou: postavy Jay, Gen a Cynthia byly (trans) ŽENY. V onom gay páru zas byli překvapivě dva MUŽI, jeden z nich trans. 4) Nejdřív nastudujte, potom komentujte. Děkuji.(15.11.2010)

  • daduza
    *****

    Mezipatra 2010 - ukazuje svět takový, jaký si představuji - spolužití lidí bez ohledu na to, k jakému pohlaví náleželi, náleží nebo kým chtějí být. V dokonalých obrazech a barvách, s výborně padnoucím hudebním podkladem. Jen to zavání utopií.(7.11.2010)

  • ArthurTheDog
    *****

    [Mezipatra - Světozor, 14.11.2010, 20:30](20.3.2013)

  • ledger
    ***

    Film se ke konci hrozně protahoval, ale i tak příběh držel celkem po hromadě (a nezrvhlo se to v zoufalý odpočívávání času do konce). Vizuální ztvárnění mi tak neotřelý, jak se píše v obsahu, nepřipadalo. A taky jsem neodhalila, co vlastně chtěl autor filmem říct. Děj by se dal v podstatě shrnout do dvou oznamovacích vět. Nic víc mi to nedalo, chyběla mi tam, nějaká myšlenka nebo možnost bližšího vcítění do hrdinů. Uvítám komentáře ke svému hodnocení :-)(15.11.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace