Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyři S.ŮV.Y (čti Starší UVědomělé lesbY) řeší čerstvou mrtvolu mladé holky zakopanou v zahradě, vzájemné překomplikované vztahy a krizi toho být lesbou po čtyřicítce. Představte si, že se L Word potkal s angažovanou uměleckou výpovědí a dostanete snímek, který beze zbytku naplňuje ambici být komplexním filmem o lesbách pro lesby. Všechny představitelky jsou idoly lesbické umělecké scény a mezi příběhem promlouvají přímo k divačkám (a divákům), vytvářejíc postmoderní dílo i otevírajíc prostor pro to, klást si s hravou otevřeností zásadní otázky, s autenticitou a sarkastickým nadhledem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (2)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

(Mezipatra 2010) Zařazení dvou filmů režisérsky, scenáristky a herečky Cheryl Dunye do programu letošních Mezipater umožnilo nejenom (kvalitativní) srovnání soutěžních S.Ů.V. s o čtrnáct let mladší MELOUNOVOU ŽENOU, ale i hlubší pohled na vývoj autorského rukopisu filmařky, jejíž díla bývají řazeny do tzv. sebereflexivní kinematografie._____ S.Ů.V.Y. (zkratka ze Starší Uvědomělé lesbY) jsou posunem co do zacílení na konkrétní divácké spektrum, žánr i téma. Nelze jim upřít, že se svou cílovou diváckou skupinou, kterou jsou starší lesby, velice dobře komunikují, což je dáno zvolenými tématy (otázky komunitního života, rodičovství, mladická nerozvážnost versus dospělá usedlost, krize středního věku, potažmo identity). Problém nastává v případě žánrového zařazení, protože z výchozí situace – mrtvola zakopaná na zahradě – by se dala vytěžit buď černočerná komedie, nebo hororová podívaná s psychologickou drobnokresbou a myšlenkovými přesahy. S.ŮV.Y. jsou ovšem svým zlehčováním na straně jedné a depresivním líčením se snahou o vystrašení prostřednictvím zvolených amatérských stylistických prostředků („děsivé“ pohledy zpoza hladiny bazénu, nemotivované zjevování se zavražděné) někde mezi. Důvěru nepřidají ani logické lapsy v podobě výpustků ve vyprávění, které z této roviny vyprávění činí hrozný konstrukt, jenž se rozpadne, jakmile se divák zamyslí nad jednoduchou otázkou: proč do své komunity S.Ů.V.Y. někoho dalšího vůbec přijaly, když mají na zahradě zakopanou mrtvolu a chtějí dům prodat?_____ Nebudeme-li se ale soustřeďovat na tuto fikčně-žánrovou rovinu vyprávění, která nabízí předvídatelnou pointu a je celkově neuspokojivá, stále nám zůstává zajímavé myšlenkové podhoubí z druhé roviny, kdy herci a tvůrci promlouvají o svých postavách, sobě a tématech ve zcizujících dokumentárních prostřizích. Film o nesmyslnosti jakýchkoliv nálepek tak bourá i nálepky žánrové. Jeho radikálnost je ale přece jen poněkud stařecky usedlá a uvědomělost na rozdíl od předcházejícího snímku nedostatečně vtahující pro kohokoliv, kdo nemá čtyřicet plus a není žena (nehledě na rasovou a genderovou – butch, femme – příslušnost, která sehrávala roli v MELOUNOVÉ ŽENĚ). ()

Reklama

Reklama