Nic nás nerozdělí

Zhlédnuto v kině. Je to zvláštní. The Impossible je neskutečná citová ždímačka, každá scéna je vyhrocenější než ta druhá a přesto mi film prakticky nikdy nepřišel jako kýč či jen levná hra na city. Každá scéna zde má své opodstatnění, každý dialog těm hercům (krom Ewana a Naomi musím vychválit Toma Hollanda a doufám, že z tohohle kluka jednou bude pan herec) věříte a nezáleží na tom, jak velký jste cynik, přece jen jim přejete nějaký lepší konec. Prakticky vše bylo dokonalé, scéna valící se tsunami byla opravdu dech beroucí a hudba dokonale podtrhovala atmosféru. Myslím, že více nemám co říct, snad jen, že (doufám) tímto si Juan Antonio Bayona otevřel dveře do Hollywoodu a já si pro příště jeho jméno budu pamatovat. Drama roku 2012 a možná nejlepší katastrofický film, jaký jsem kdy viděl. (10.01.2013)

Druhé setkání Ewana McGregora a Naomi Watts na filmovém plátně je o poznání kompaktnější, než jejich první spolupráce. Může za to především silné téma, které sice neustále sklouzává k citovému vyděračství, ale nikdy se jím naštěstí úplně pohltit nenechá. Jedni to budou oceňovat, jiní zatracovat. Příběh nám samozřejmě není neznámý. Rodinka v Thajsku stihne tak akorát rozbalit vánoční dárky, udělat pár temp v bazénu u luxusního hotelu a čekat na ničivou vlnu tsunami, která ji rozdělí. Až po zkrácené expozici se tak začneme dozvídat, co je tahle rodinka vlastně zač. Důraz na naturalismus je patrný (zraněná matka plácající se v bahnité vodě, její bolestivé podvodní vláčení nebo šplhání na strom), stejně jako patos a neuvěřitelné náhody, které pětičlennou rodinu postihnou. Naštvat může i „přerod“ nejstaršího synka, který s přibývajícími minutami dostává lekci z rodinných hodnot, které na počátku lehce zpochybňoval. Na druhou stranu diváka potěší, že (přiznejme si) triviální scénář nezneužívá zdlouhavým zobrazováním sílu tsunami (vyhneme se i detailním studiím mrtvých těl – nahrazeno vyrovnanými oběťmi zabalenými v prostěradlech). Herecky vévodí maskéry vymazlená Naomi Watts, která na sebe svým fyzickým utrpením jednoznačně strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně. Oscarová nominace zasloužená (samotná cena by ale už ve správných rukou nebyla), španělského talenta Bayonu hlídat!! (25.01.2013)

Chvílemi pekelně hollywoodské (míjení se o vteřiny, náhodná setkávání), především tedy ke konci. Nicméně i tak režijní kvality značně převyšují průhledný a občas přitažený scénář. Především tedy ze začátku. Kamera a výborná práce se zvukem ostře odlišují Imposible od melodramatického kinoprůměru, emocionálně to funguje skvěle a Tom Holland je boží. (20.12.2013)

Neuveriteľný, skutočný príbeh o päť člennej rodine, ktorú počas Vianoc strávených v Thajsku postihne ničivá vlna Tsunami. Prvú hodinu úžasný snímok po všetkých stránkach. Následne akoby sa, najmä po emocionálnej stránke film zastavil. Záver celkové pocity opäť vylepšuje. Pri výbere tohto filmu, nemáte čo stratiť. (05.11.2013)

Koncom roku 2004 sa prehnalo Indickým oceánom smrtiace tsunami. Plnou silou zasiahlo aj pobrežie Thajska. Zohynuli tisíce ľudí. Bola to obrovská tragédia. Na základe tejto prírodnej katastrofy natočil v roku 2012 španielsky režisér J.A.Bayona film "Nič nás nerozdelí". Jeho pojatie týchto udalostí a stvárnenie samotného tsunami sa mi zdalo veľmi mdlé. Vôbec to na mňa nezapôsobilo. Nefunguje to ani ako dráma a ani ako katastrofický film. Nejdem sa už o tom viacej rozpisovať, radšej si zanôtim starý dobrý tsunami song od bratislavskej Karpiny: Krátko po sviatkoch priniesli médiá správu o veľkom nešťastí. Zemetrasenie vážne postihlo jednu z rekreačných oblastí. Škody údajne budú rozsiahle a bude aj množstvo obetí. Na miesto nešťastia už o niekoľko dní materiálna pomoc odletí. Najzábavnejšia je informácia, vraj nemali systém záchranný. Teraz, keď ich vlna spláchla do mora. Celý svet je zrazu dojatý. To máš, ako keď si podmínuješ dom a zablokuješ všetky východy. A keď barák drbne a všetci ľudia v ňom, tak si z toho zrazu prekvapený. Ide vlna tsunami, ide rovno za nami a vezme nás všetkých so sebou. V slanej vode pláveme, kam, to ešte nevieme. Klesnem na dno tesne za tebou. 10 000, 20 000, 30 000, 200 000 či na mori, či na suchu, či na chrbte, či na bruchu všade ležia samé mŕtvoly. Nestačia ich vyhrabávať, ukladať a opoznávať. Iba jedna myšlienka mi celé noci nedá spávať, ako to len ten náš Pán Boh dovolí. ** (25.05.2020)

Velmi, velmi, velmi dobrý film. Silný, citlivý, patřičně dramatický a snad i autentický (alespoň tak působil). Herecké výkony dospělých i dětí na jedničku, režisér místy vykouzlil takřka "malickovské" momenty (pomáhala i jakoby meditativní hudba) a já během celých 113 minut zamrkal jen párkrát, aby mi něco neuteklo. Moc se mi líbilo, že jsme se na začátku o hlavních postavách dozvěděli jen to nejnutnější, a že se scénář obešel bez prostřihů do spokojené minulosti nebo bez záběrů na trnoucí příbuzné kdesi na druhém konci světa. Škoda jen poněkud odflinknutého DVD, které namísto avizovaných českých titulků a českých titulků pro neslyšící nabídlo jen ty druhé, a tak mě sdělení v hranatých závorkách docela rozptylovala. Například před nárazem vlny jsem četl [podivné zvuky...] a pak ještě nespočetněkrát [hudba... ].__P.S. Nečtěte obsah! (04.05.2014)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)

No konečně nějaká letošní "oscarovka", která má především srdce a je lidská. Byla jsem připravená na spoustu patosu a klišé, k mému velkému překvapení se však přesně tomuto režisér Juan Antonio Bayona do jisté míry dokázal vyhnout a vsadil spíše na realističtější a hlavně syrovější pojetí. Film, který nám opět připomíná, že na této planetě stále vládne příroda, je smutné, že podobné katastrofy lidstvo potřebuje, aby se alespoň občas dokázalo spojit, najednou nezáleží na barvě pleti, nebo národnosti, ale jde o to, že každý jsme živá bytost. Je jasné, že se na určitých místech musel poupravit scénář ku prospěchu filmu (scéna v nemocnici přece musela mít v sobě nějaké napětí), ale co na tom když mně tekly potoky slz, neměla jsem však pocit, že je někdo ze mě násilně ždíme. Režisér si zaslouží pochvalu za samotné zobrazení tsunami a vynoření Naomi je dokonalá ukázka znázornění okamžiku vítězství jednoho člověka. Celkově Naomi Watts je výborná a právě ona dost snímku přidala na jeho intenzitě. Není to dokonalý film, ale dojmout musí zákonitě každého. (09.01.2013)

Výtečně natočený kýč. Bayona natočil po technické stránce téměř dokonalé dílo, ve kterém je plno intenzivních momentů, zvukových vychytávek a naštěstí se nešetří také brutálnějšími výjevy, u kterých vám nebude moc dobře. Herecky je to také parádní a nejvíce zaujme talentovaný Tom Holland. Tohle děcko má budoucnost. Bohužel scénář filmu je jedno velké klišé a některé scény i přes úpornou Bayonovu snahu byly až skoro směšné a ke konci už se na ty emoce a sentiment tlačilo tak moc, až už to bylo otravné. Lépe ale Bayona o svém nesmírném talentu už přesvědčit nemohl. Jen ten scénář by to příště chtělo lepší.70% (17.02.2013)

Ok další dojemný drama plný slziček. Slušný prvky katastrofického filmu jsou postupně doslova utopeny pod tsunami vykonstruovaných emocí. Ta vlna patosu mě holt smetla a nedovolí mi jít na vyšší hodnocení.45% (14.05.2015)

Nezlobte se na mně, ale ihned po skončení snímku jsem si šel stěžovat obsluze kina. Jak je možné, že před začátkem promítání nerozdávali balení papírových kapesníků? (04.02.2013)

Tešil som sa na Tsunami a v kútiku duše dúfal, že snáď prekoná aj tú doposiaľ najlepšiu z Eastwoodovho filmu. Bola úžasná, ale tá Eastwoodova mala väčšiu silu. Clint ukázal živel v plnej sile, tu sledujeme skôr to, čo sa deje pod hladinou. Oceňujem hlavne snahu ukázať, že vás nezabije ani tak voda, ako rotujúce predmety v nej a všemožné prekážky, ktorým sa nedá vyhnúť. Úvod je skvelý, prostredná časť trochu stratila tempo a v nemocnici trávime prekvapivo dosť času. Často mi tie emócie prišli silené a nie vždy účinné. Niektoré momenty sú ale silné a dokážu dojať. McGrogorov telefonát je silná káva...N. Watts i McGregor je veľmi silná herecká dvojka a ak už budete filmu niečo vyčítať, tak herecké výkony asi ťažko. Osobne by som privítal trochu temnejší pohľad. Pri toľkých obetiach je ťažké uveriť, že pri hľadaní cesty a zvyšku rodiny nenatrafili takmer na žiadne mŕtvoly. Museli byť absolútne všade...80%. (23.02.2013)

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)

Dynamický tsunami mainstream, který rychle utíká vpřed a ve finále si ani nestihnete všimnout, že byl celkem o ničem. Postkatastrofické momentky dost dobré, technicky vše prvotřídní, ve vyprávěcí rovině pouze rutinně odvedené drámo - dojmy rozporuplné, ovšem veskrze pozitivní. 7/10 (17.02.2013)

Už vím, jak se cítí bakterie v toaletě při spláchnutí! Tak tohle se mi u nás na kopci v Prdelovicích stát nemůže: možná mi při vichřici spadne na lebznu sousedovic modřín, v krajním případě by mě mohlo tornádo odnést do země Oz, ale utopit se můžu maximálně ve vaně. V prdelovickém potoce je totiž vody po kotníky (při povodních až po kolena!) a místní rybník je ve skutečnosti kaliště, kde je vrstva generacemi starousedlíky produkovaných hoven natolik souvislá a napěchovaná, až by po hladině mohl šílený dobrovolník v gumákách přejít neposranou nohou. Do Thajska ani na žádné jiné mořské pobřeží se rozhodně nechystám - jako by nestačili všichni ti prehistoričtí agresivní žraloci, přerostlé vyhladovělé krakatice a japonské godzilly, teď bych tam ještě hrůzou cedila bobky, že by mě vlna tsunami prohodila hotelem a nadělala ze mě žrádlo pro kraby. První polovina filmu byla strhující ve všech významech toho slova; překvapilo mě jen, jak skoupí byli tvůrci na ukazování mrtvých těl mezi troskami. O to víc se vyřádili v nemocnici: trpěla jsem fyzicky s mamčou Bennettovou a její synek mě dokázal spolehlivě dojímat. Bohužel potom otěže částečně převzal fotr Bennet a s ním přišel patos, lehce marinovaný v nudě. Závěr pak byl potvrzením původního názvu "Lo Imposible" a osobně bych byla radši, kdyby scénáristé přepsali skutečnou událost na něco méně kýčovitého, tragičtějšího. Happyendová tsunami dost pocuchala mé předchozí pozitivně otřesené dojmy a při posledních vteřinách před titulky už se ve mně zase potměšile šklíbila cynická čůza: to by byla prdel, kdyby to letadlo spadlo! Za první poločas bych dala i stovku, ale celkově to vidím tak na 75% s přivřenýma očima a ucpaným nosem. (27.08.2013)

Velmi sugestivní a emotivní příběh podle skutečné události v úžasném zpracování, které dovede jedinečně zapůsobit na diváka a zanechat v něm hlubokou stopu. Herecké výkony Naomi Watts a Ewana McGregora jsou vynikající, ovšem slova chvály si zaslouží též představitelé dětských postav. Nic nás nerozdělí potěší také svoji hudbou, atmosférou, napětím, skvělou kamerou, pochopitelně též už zmíněným příběhem a emocemi, které dovede v divákovi vyvolat. (29.01.2013)

Emotivní až na půdu, to rozhodně. Ale stačí jen to, abych byl s filmem spokojen? Začátek je rozhodně velmi poutavý a výborně zpracovaný, počáteční šok z katastrofy taky stojí za to... Nicméně pak už to je jen čekání na něco, co dřív nebo později určitě příjde a film už nemá čím překvapit. Jako ukázka tragédie z roku 2004 to je hodně dobře udělané, ovšem jako film to podle mého názoru zas není taková sláva. Dojalo mě to, to víte že jo, ale tu druhou půlku jsem se prostě vinou předvídatelnosti místy nudil. 70% (05.02.2013)

Dávám plné hodnocení za to, že po shlédnutí tohoto filmu si opravdu umím představit, jak strašné musí být smeten masou vody, více opravdově to snad ani natočit nelze. Po režisérské stránce je film opravdu frajeřina, některé záběry, ať již samotná vlna, ale i z následného putování zdevastovanou pevninou mě občas nutily přemýšlet nad tím, že sleduji opravdu mimořádnou filmařinu. Tomuhle filmu se hodně vyčítá patos, ale já jej neviděl, Nic nás nerozdělí je totiž film o skutečném a dramatickém příběhu rodiny, která měla obrovské štěstí. Kdyby to byla fikce, pak bych tuto kritiku chápal, ale takhle není na místě, proč točit skutečnost depresivněji, než někdy je. (16.09.2013)

Momentálně mě nenapadá jediné slovo, kterým bych vyjádřila to jak se cítím.. snad jen, že jsem citově vyčerpaná. Věděla jsem, že si popláču, ale že propláču skoro celý film? Na někoho to může působit jako citové vydírání, ale já jsem ani na vteřinu neměla pocit, že by ty slzy ze mě film doloval. Troufám si říct, že síla tohoto filmu nejvíce spočívá v hereckém obsazení. Neumím si totiž představit, že by ty prázdné tváře, výrazy v obličejích, zoufalství, naději a pláč zahrál kdokoliv lépe. Scéna s Ewanem a telefonem se mi nadobro vryje do paměti. A nedá mi to, ale musím zvlášť pochválit výkon malého Toma Hollanda, který mi vyrazil dech tím, jak dokonale zahrál roli malého dítěte, který musel během jedné vteřiny rychle dospět. The Impossible je opravdu srdcervoucí, i když je to jedno velké klišé. Ale komu to vadí, když do sebe vše tak krásně zapadá? Připravte se na pořádnou vlnu emocí a hlavně... nezapomeňte kapesníky. (10.01.2013)

Spoiler v komentu! Bohužel od začátku bylo jasné, že se všichni šťastně shledají a to konečný dojem z filmu hodně kazí. V mnoha ohledech přitažené za vlasy, velké hraní na city. Jinak to celkem ušlo. :-) (11.09.2015)