The Song of Lunch

Teď použiji slova Alana protože i já jsem při sledování tohoto snímku na chvíli "bloudila v duševní dimenzi mimo čas a prostor". Dokonalá ukázka mistrovského hereckého umění krásné Emmy Thompson a Alana Rickmana s velmi příjemným a podmanivým hlasem. Skutečná lahůdka a já to mohu jen doporučit. (03.10.2012)

Staré lásky prý nerezaví. S tím je nutno souhlasit, ale zároveň je třeba říct, že čas je opravdu neúprosný a "do jedné řeky nevstoupíš". To pozná i Alan Rickman, který se má naobědvat se svou bývalou láskou po patnácti letech "nevidění se". Očekávání je veliké, představy víří hlavou, on své stavy komentuje vnitřním hlasem, je nervózní. Jaká bude po těch letech? Zbylo ještě něco na čem by mohli stavět? Pak se Ona objeví...je nutno říci, že Emma Thompson byla vždy zajímavou ženou a zůstala jí, i když už je "v letech". Do role se tedy skvěle hodí. Rozstřelí Rickmanův klid dokonale. Není schopen vůbec vést rozhovor, je zmaten, vzpomínky mu rostou přes hlavu. Musí to hodně zapíjet vínem, aby to ustál...a... Zkrátka a dobře znám tyhle setkání a je to vždycky hodně zajímavé. Zajímavý a rozhodně originální je i tento film, koncert dvou anglických hvězd, hlavně ale asi vyvolá v divákovi vzpomínky na podobné zážitky ve vlastním životě. A taky že fraška života běží jak splašená herka a nikdo už se neptá na zápletky prvního aktu....80% (06.10.2012)

Alan Rickman a jeho nezaměnitelné hlasové charisma, půvabná Emma Thompsonová, jejíž oči promlouvají, o setkání dvou dříve si blízkých lidí po patnácti letech, na oblíbeném místě, v oblíbené restauraci.. Běh času zastavit nelze a zdá se, že nic už není tak jako dřív... Bylo mi potěšením sledovat herecký koncert britských hvězd, krása.. (23.06.2019)

Úctyhodné. Velmi povedená a hlavně svým zpracováním poutavá dramatizace básně Christophera Reida, kterážto s notnou dávkou sarkasmu ukazuje ideové vystřízlivění člověka středního věku. V hlavní roli úsměvného setkání ex-mileneckého páru doslova září Alan Rickman, jehož velmi působivý hlasový projev se perfektně hodí k nenásilné recitaci částí básně jako proudu svých myšlenek. Obsahově jde v podstatě o to, že v životě mnoho věcí dopadne nakonec jinak, než jak jsme si původně plánovali, a teď záleží jen na nás, jak se s touhle krutou pravdou srovnáme. A právě ty Rickmanovi ironické hlášky jsou na tom nejlepší. Na tohle se kdykoli znovu rád podívám. Pro lingvisty povinný snímek k objevení překvapivé malebnosti anglického jazyka :-) (18.12.2010)

I přes obrovský talent dvou hereckých legend, které jsou na sebe zvyklé, film pouze dobře dokresluje atmosféru. Nicméně tady by asi opravdu stačil text či rozhlasová forma. V básni nevadí, že jeden je lůzr a druhý "winner", v básni nejde o zápletku.Film je něco jiného. Zde najednou hrdinův charakter vadí. Díváme se na toho smutného, nesympatického bručouna, jak se vzteká a kazí, co se jen zkazit dá. A nabízí se otázka: proč vlastně soucítit s jeho bolestí? A o kolik dramatičtějí by bylo, kdyby se setkali dva rovnocenní partneři. Pak by souboj slov a náznaků měl smysl. K čemu tu ale jsou ty slovní bitvy, když vítěz je už po prvních minutách znám? (11.03.2018)