poster

Zuřivé slunce, bouřlivé nebe (festivalový název)

  • španělský

    Rabioso sol, rabioso cielo

  • anglický

    Raging Sun, Raging Sky

Drama / Fantasy

Mexiko, 2009, 141 min

Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • Bluntman
    *****

    (Mezipatra 2010) Pochopení ZUŘIVÉHO SLUNCE, BOUŘLIVÉHO NEBE bylo sice ztíženo nepřítomností jakýchkoliv titulků, ačkoliv katalog inzeroval alespoň ty anglické, ale nakonec to u tak metaforického a alegorického filmu nevadilo. (V katalogu stojí, že jde o „příběh vášnivé lásky mladíků Kieriho a Rya, kterým nebylo souzeno štěstí. Poté, co je Ryo unesen žárlivostí posedlým Tarim, musí Kieri podstoupit mystickou cestu za svým milým.“ ) Představte si, jako kdyby vám někdo pustil kombinaci děl Wima Wenderse (ocitáme se v pozici vševědoucích andělů a slyšíme myšlenky ostatních postav), Alejandra Jodorowského (především pro své LSD kvality a pouštní scenérii), Dereka Jarmana (pro otevřené vyobrazování homosexuálních vztahů ve své přirozenosti), Piera Pasoliniho (pro otevřenou sexualitu jako oslavu života), Andreje Tarkovského (pro nemotivované přechody mezi černobílým a barevným materiálem a obsesí na vodu) a Bély Tarra (díky neuvěřitelně dlouhým, kompozičně promyšleným záběrům, ve kterých permanentně prší, což nemá očistně-katarzní účinek). Po tomto dlouhatánském výčtu si ještě přimíchejte mytologické aspekty v podobě mýtu o Orfeovi a Euridice a dílčí prvky mayské kultury, která zanikla kvůli svému barbarismu, což je dáváno do kontextu s mexickým oblíbeným sportem lucha libre, a máte asi tak hrubou představu o bezpochyby umělecky nejambicióznějším díle Juliána Hernándeze._____ Nepřekvapí tak, že i při svém uvedení na Mezipatrech vyvolalo rozporuplné reakce, od úplného nadšení, kdy vnímaví diváci, schopni se naladit na 191minutový meditativní film téměř beze slov, oceňovali jeho spirituální kvality, až po úplné odmítnutí v podobě nevstřícného spánku či dokonce odchodu ze sálu. Málokterý film z letošního ročníku byl tak divácky náročný, když se v něm poprvé promluvilo až téměř po hodině a název se objevil až po dvou a půl hodinách (!). Málokterý film z letošního ročníku si dovolil tak přepečlivé inscenovat a promyšleně organizovat scény, které se v první třetině sestávaly z bloudění po pornokině a tamních záchodcích i postranních uličkách se vším, co k tomu neodmyslitelně patří, zatímco se sebereflexivně upozorňovalo na samotný akt projekce, kdy se zamezovalo plnému diváckému ponoření. Málokterý film z letošního ročníku tak uvědoměle pracoval s odkazem děl výše zmíněných tvůrců spirituálního či LSD filmu, aniž by to dával okázale najevo či se vůči němu vymezoval.(4.12.2010)

  • Disk
    *****

    Jeden z nejkrásnějších filmových zážitků letošních Mezipater. A ta kamera!(15.11.2010)

  • M_A_I_A_
    *

    Neuvěřitelně dlouhý a pro mě těžko pochopitelný až absolutně nepochopený (zejména závěr) snímek. Krásná kamera, ale často mi záběry přišly jako až onanistické ukájení "hle, teď vytvářím velké umění, dělám předlouhý záběr na něco, co dává smysl jen mně"..(19.3.2011)

  • benden
    *****

    Krása!(14.8.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace