Saša

určitě netradičně natočený coming-outový film, a to myslím v tom pozitivním smyslu. Příjemný byl i vhled do života přistěhovalců v Německu a děj, který působil na mně hodně přirozeně a uvěřitelně. Rodiče Sashy předvedli v tomto filmu velmi dobré herecké výkony a v jejich podání mi přišla balkánská rodina hodně blízká a poctivá, i když nevím, zda bych takového otce vystál ;-). Podle mne je to však drama, tak ať se na to potencionální diváci raději připraví, protože by je to mohlo zklamat. (28.11.2011)

(Mezipatra 2010) Práce se schématy a klišé, která jsou ozvláštňována realistickým pojetím s určitou autorskou stylizací, je pro německou kinematografii charakteristická (viz COMING OUT (Heiner Carow, 1989) a LETNÍ BOUŘE (Marco Kreuzpaintner, 2004)). SAŠA je toho velice dobrým příkladem, protože od začátku do konce víme, jakým směrem se vyprávění bude ubírat a že i když dojde na emocionálně vypjaté dramatické scény, ty budou odlehčeny humorem. Jako komedie je snímek neselhávající, protože vykazuje smysl pro načasování i pointování situace, zábavné jsou především running gagy (tj. vtipy objevující se v průběhu celé stopáže, které jsou dále rozvíjeny, např. „bidetový leitmotiv“). S dramatem, které do tématu coming outu vnáší srbsko-chorvatskou mentalitu, by ale mohl mít někdo problém, protože se máme smát kulturním stereotypům, což je značně xenofobní. Otec od rodiny musí být opilecké macho s násilnickými tendencemi, matka musí být ušlápnutá a projektovat své touhy do syna, nesmí chybět zábavná vedlejší postavička strýčka, který je úplně mimo. _____ Přes žánrovou stylizovanost v podobě typizace postav, herectví, které je založeno na přehrávání ze strany jedné a záměrném „podehrávání“ ze strany druhé, dialogů i hladkosti vývoje je forma ozvláštňována realistickými prvky, které svou neokázalostí potěší, protože odpovídají náladovému rozpoložení titulního hrdiny. Hudba vtipným způsobem komentuje zobrazované a odpovídá Sašově náladě, i svícení je na něj výrazně napojeno, a tak obraz zalije sluneční záře, když pociťuje radost. Závěr, i přes tragickou událost, končí optimisticky, což vyjádří dětská píseň, a tak divák odchází z kina spokojen a pobaven, protože nebylo nic, co by ho rozrušilo, i když došlo ke střelbě a rodinnému neštěstí. (04.12.2010)

Sascha v sobě mísí lehký, příjemný humor s dobře vystavěným dramatem, aniž by přitom sklouzával k patosu. Predrag Bjelac je borec a Sasa Kekez mi připomínal něco mezi mladým Dustinem Hoffmanem, Al Pacinem a Demetri Martinem. Moc hezký to muž:) Filmy s gay tématikou mají Němci zmáknuté, tento byl o to příjemnější, že dokázal i pobavit. (13.08.2017)

Saša mě podobně jako Letní bouře, která je rovněž z německé produkce a pojednává o coming outu, velmi zaujal svým námětem a hereckými výkony. Kde Letní bouři pomáhal skvělý soundtrack, tak u Saši je přítomna humorná stránka, kterou zaopatřuje linie z rodinného života rodiny hlavního hrdiny. Film je to na první pohled opravdu emocionálně nabitý, ale jak už jsem říkal, vše je zde vyrovnáváno komediálními vložkami (jinak by to byla vážně tragédie). Z herců mě nejvíce zaujal Sasha Kekez a samozřejmě Predrag Bjelac (ten hraje snad po celém světě). (25.06.2013)

Je to takové přímočaré, ale velmi dobře se na to kouká a jako portrét členů jedné balkánské rodiny a jejich vzájemných vztahů je to velmi přijemné. Herecky za vyzdvihnutí stojí zejména role otce v podání původem srbského nestora Predraga Bjelace. Svěží film, na autorský debut to téměř nemá chybu. Vzhledem k národnostnímu zakotvení průkopnické dílko, že by ale člověk odcházel z kina omráčen, to zase ne. (15.08.2011)