Reklama

Reklama

Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (126)

Radko 

všechny recenze uživatele

Holokaust bol a je varovným biľagom na tvári všetkých kultúrne mimoriadne vysoko sa cítiacich národov, ktoré sa na ňom aktívne podieľali. Kľúč k minulosti je skrytý a len sťažka otvára ústa pamätníkov a potomkov pri odhaľovaní temného podielu Francúzska na likvidácii židovských spoluobčanov. Kľúč je zhrdzavený, dvere sa otvárajú stuha. Mnohé boľavé rany sú dodnes nezacelené, rodinná história zamlčiavaná. Odvážna novinárka postupne odkrýva tragický príbeh židovskej rodiny, obývajúcej kedysi byt, do ktorého sa má žurnalistkina rodina nasťahovať. Dejiny obydlia sú prepojené s dejinami rodiny jej muža. Paralelne sa odohráva dráma židovského dievčaťa, ktoré sľúbilo ukrytému bračekovi, že sa poňho vráti. Smutnú históriu čiastočne vyvažuje nádej na zrodenie nového života. Spočiatku je ohrozený, no poznanie histórie zabráni staršej novinárke v manželom požadovanom aborte. Konvenčná dráma s veľkými ambíciami a historicko apelatîvnym presahom, cielene spracovaná do polohy všeobecne prijateľného filmu. Z umeleckého hľadiska mierny podpriemer. Hodnotenie neznižuje potrebu hovoriť o temných stránkach histórie vlastného národa. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Každý příběh z války je vysloveně hrozný. Horší to ale je, když hlavní roli hrají děti. To je přesný případ tohoto filmu, který výborně kombinuje příběh z války s příběhem z přítomnosti. Divák vlastně do posledních dvaceti pěti minut neví, jak se to vyšetřování v přítomnosti vyvine a zároveň nedutá při vyprávění onoho příběhu z války. Jakmile ale ten z války skončí, filmu tak nějak začne docházet dech. Do té doby ale uznávám, že se jedná o výborné válečné drama, na které určitě nikdy nezapomenu. Ač je to hrozné, tak jsem rád, že takové filmy vznikají. Za chvíli totiž nezbyde nikdo jiný, kdo by takové příběhy mohl vyprávět, než film samotný. Bylo mi na konci filmu lidsky hrozně smutno a doufám, že se osobně s ničím podobným nikdy nesetkám… ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Celkem neznámý film o možná ne až tak známých událostech z Paříže o zatýkání židovského obyvatelstva a jejich následné deportace (viz autentické snímky velodromu na google). Byl nám předložen emočně velmi silný a smutný příběh malé Sarah, která prožila něco tak strašného a krutého, že to ovlivnilo celý její další způsob života. A právě tuto ponurou minulost, týkající se života Sarah se snaží odhalit Julie, novinářka žijící v dnešní době, která si současně musí vyřešit i svúj osobní život. Vůbec mě nerušilo prolínání časových rovin, tudíž chválím pěkné zpracování. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu byla pro mě víc povedenější, druhá polovina se mi zdála trochu rozvleklejší. Jinak je to film, který mně připomíná ještě jiné s ústředními dětskými představiteli z druhé světové války jako např. Člověk bez osudu, nebo Moje matka. Kristin Scott Thomas byla jako vždy výborná a já začínám zjišťovat, že mě francouzská kinematografie začíná víc a víc zajímat. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

Výrazně lépe vyprávěný příběh o traumatu z holocaustu než Chlapec v pruhovaném pyžamu. Takový civilní... Krom postav s vlastní životností a uvěřitelnou historií i samotný příběh není jen epizodická hořkokuriozní historka, ale plnokrevná cesta hledání, vnitřní očisty skrze pravdu, vymetení lží i z vlastního života. A navíc očištěná na kost od zbytných elementů, až na pár spíše alegorických, jako je Anna z úvodu. Velmi dobrý dojem. Spoiler ve francouzském názvu je zvláštní. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

16. A 17. ČERVENCE 1942 BYLO ZATČENO 13 000 ŽIDŮ. 8000 JICH BYLO PŘESUNUTO DO VELODROMU DO STRAŠNÝCH PODMÍNEK...... /// Nedivme se malé holčičce, že to nechápe! Co? Odsun židů!! MYSLI JEN NA SVOJI RODINU A NA SEBE! .... Beaune-la-Rolande - přechodný tábor, z něhož cesta domů asi nevede.... Julie je Američanka žijící 25 let ve Francii, v osobním životě prudí stejně jako každá ženská a právě se chystá probudit ,,spícího hada“ (Napsal bych, že chce vytáhnout ,,kostlivce ze skříně“, ale kdo viděl pochopí, že by to bylo neetické. Drsnější povahy by dokonce mohli napsat, že jsem debil...). A tak pátrá, doma prudí, pátrá a pátrá a pátrání jde samo. Vyprávění o osudu Sáry mi (málem) několikrát způsobilo zástavu srdce a dokonce se přiznám k zamáčknutý ,,kroupě“. Přestože tu a tam někdo umře, dovolím si napsat, že jde o optimistickej příběh, kterej (lehce) neotřelým způsobem míří na ,,komoru“ a city. Nestrhává tempem ani drastickými scénami, ale vypráví třeba o tom, že i když známe dobře tvář, nemusíme vědět nic o duši. I kdyby to byla naše máma. Podobně jako TADY půjdu trochu ,,vejš“. Nebo vás nezajímá, jakou minulost má váše vestavěná skříň? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Sarah“ z roku 2006 od Tatiany de Rosnay číst nebudu. 2.) Jsem zvědavej jestli Francouzi byli stejný kurvy jako ostatní. 3.) V táboře jsem byla s holčičkou, co něco povídala o Michaelovi a klíči. 4.) Rád se šťourám v životě druhejch. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** ()

Galerie (23)

Zajímavosti (11)

  • Budova Vélodrome d'Hiver, kde boli Židia zhromaždení bola postavená v roku 1909 pre cyklistické závody. (gogo76)
  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu, který napsala Tatiana de Rosnay. [Zdroj: Cinema] (Terva)
  • Když se v poslední scéně v restauraci William (Aidan Quinn) rozpláče, dá si ruce na obličej, aby to nikdo nemohl vidět. Při střihu na dítě stojící u okna je však jasně vidět jeho odraz, na kterém si ruce na obličeji nedrží. (hansel97)

Reklama

Reklama