Dabangg

Nerátam sa medzi Salmanových fanúšikov. Zakaždým, keď sa mi nejaký film s ním páči, som z toho neskutočne prekvapená. Tu ale nehral svoje typické macho role. Ešte stále bol macho, to rozhodne, ale aj hral (vo väčšine svojich posledných filmov sa o to len trápne snaží). Mám rada masalu a skorumpovaný Chulbul bol zaujímavý charakter. Páčili sa mi herci. OVEĽA stupňov lepšie, než väčšina stupídnych salmanoviek. Krásna hudba. A ten konečný súboj dobra a zla? Hotový súboj titanov. :D (07.10.2011)

Zase jededn Salmanov film, ktorý je síce hodne strelený s jeho svojráznym a tentokrát nie trápnym humorom, ale v konečnom dôsledku diváka zabaví ak príjme nadsadený pohľad na vec. Nadsázka je častou a dôležitou súčasťou indických filmov ale napriek tomu niekde pod povrchom, drieme hlbšia myšlienka. Aj tu sa zdá, že policajt je horší ako zločinci, ktorých naháňa, ale je to zábavné a niekedy sa inak spravodlivosti docieliť nedá. Takže Salman tu bol faaakt roztomilý, vtipný a v rámci jeho možností aj romantický :-) Sonakshi sa mi veľmi páčila...musím kuknúť viac jej filmov.... piesne síce nič výnimočné, ale klasika, ktorú môžem.... (23.05.2017)

Ne, já prostě úspěchu těhle bollywoodských napodobenin / předělávek jihoindických akčňáků nerozumím. Oproti svým předobrazům je Dabangg velmi vyšťavený, nezábavný a prostý jakýchkoli nápadů. Co hůř, samotná akce je natočená velmi neohrabaně a i kdybych si odmyslel katastrofální střih, tak nezbyde než konstatovat, že debutující režisér Abhinav Kashyap nepředvádí nic, s čím by se nemusel stydět vedle zavedených jižních režisérů, jako jsou Gunasekhar, Ravikumar, nebo Rajamouli. Přes veškerou expresivnost jsou i emoce úplně na nule, což má ovšem i svoje výhody, neboť diváka alespoň nenaštve, že hlavní hrdina je namyšlený kretén a dívce jeho srdce (?) chybí kromě hlasivek asi i rozum. Ve filmu je vzhledem ke stopáži velké množství hudebních vsuvek (5), všechny jsou ovšem trestuhodně odfláklé a zcela nehodné zapamatování. Jestli měla bolly verze Ghajiniho své světlé i temné chvilky, tak Dabangg se celý nese v duchu takového šedivého průměru, který neurazí, ani nezvedne ze židle. Každopádně je tento film smutným dokladem nepříjemného faktu, že Bollywood je až po uši v tvůrčí krizi, v rámci níž zavedeným režisérům dochází dech a nějak to nevypadá, že by se objevovaly nové talenty schopné je nahradit. (25.10.2010)

Myslim, že se s režisérem Dabanggu řídíme stejnou životní zásadou – tedy, čím je toho víc, tím je to lepší. Já tohle zlatý pravidlo jedu především, co se mejkapu týče. Abhinav Kashyap zase ve svým indickým opusu použil snad všechny existující barvy včetně antracitový, lososový a dokonce i na šmolkově modrou došlo. To jednoho tak otupí, až mu vůbec nevadí, že samotnej příběh je předvídatelnej jak David Hasselhoff před minibarem. Samozřejmě taky dojde na všechny ty veselý tanečky a písničky jako v každým druhým indickým bijáku (viděla jsem dva, takže vim a znam), ale jinak obrazovce jasně vládne Salman Vymakanýbřichojakhovado Khan, kterej jen pomocí svých slunečních brejlí (jasně, že nosí rajbány, nejlepší product placement ever) dokáže vyřídit celej gang, a to se mi na něm líbí! (13.09.2015)

Dabangg pracuje s akčními scénami podobně jako s tanečními výstupy. Fungují jako odlehčení děje, pobavení diváka a částečně též k posunutí příběhu. Hned ta první ukazuje, jakým směrem se asi snímek vydá. Její nadsazenost dává vzpomenout na Jackieho Chana a to nejen choreografií, ale též použitím neotřelého artefaktu, v tomto případě hasičské hadice. Režisér Kashyap sází na moderní pojetí a nebojí se využívat takových vymožeností jako je zpomalení, ba až zastavení času (pohybu), v některých momentech. Zároveň si hodně pohrává se střihem, od kterého nejspíš očekává větší dynamičnost. Přestože stříhá docela divoce, někdy až nepříjemně rychle, zůstávají scény přehledné a lze se v nich lehce orientovat. Protipólem k akci jsou klidnější scény, ve kterých je vyprávěno několik nepříliš dobře konstruovaných příběhů. V první polovině filmu je to dvojice romantických pasáží ze strany obou bratrů a samozřejmě rodinné peripetie. Ani jedno příliš nefunguje. Jakmile se do středobodu děje dostává Makhi, snímek značně trpí. V druhé půli do sebe však všechno vcelku slušně zapadá a zpočátku nepodstatná rodinná problematika se rázem stane nosným prvkem děje. Největším problémem Dabanggu však nemusí být ani tak samotný příběh, jako spíše dějová schematičnost, která je jasně čitelná od prvního momentu. Jenže odsuzovat tento film na základě jeho „jednoduchosti“ by znamenalo jen přiznat vlastní neschopnost jej správně uchopit. Jakožto machovská připomínka zlatých let akčního filmu však funguje velmi dobře. Přestože salvy smíchu vyvolat nemusí a nejspíš si ani nezíská zástup fanoušků, nemohu mu nepřiznat, že má jistý šmrnc, i když ta pravá jiskra mu chybí. (18.03.2011)