Nagareboši

Sama nevím, proč jsem si až do teď nechávala tenhle seriál ujít, protože opravdu stojí za to. Příběh je (v rámci vztahů a řešení vzájemných problémů) docela komplikovaný, ale je zamotaný právě tak akorát, aby to diváka napínalo a se zájmem sledoval dál, ale ne tak moc, aby to nebylo uvěřitelné. Za mě proto ideál. Herecky navíc výborně obsazené - obzvláště Ueto Aya, Takenouchi Yutaka, Matsuda Shota, ale i Inagaki Goro. S hlavními protagonisty je proto velmi snadné soucítit. Nechci tady nic vysloveně spoilovat, ale v rámci vývoje příběhu mi všechno přišlo v pohodě, až na konec, kde se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli úplně se vyhnout řešení následků - ani zmínka například o policejním výslechu, jak celá tato potenciálně kriminální kauza dopadla a jaký to mělo dopad na hlavní postavu. Bez této linky konec působil nějak nedotaženě a tím spíš rázem nerealisticky, což mi přišlo jako škoda, vzhledem k tomu, jak dobře se to vyvíjelo v průběhu celého seriálu a jak hezky do sebe všechno do té chvíle zapadalo. Ale samozřejmě jsem i tak byla s vyústěním příběhu spokojená - ani se nedá jinak, když člověk hlavním postavám tak fandí. :) ~(4,3★)~ (02.05.2020)

Co k tomu říct? Další ze seriálů, které si nejenom vypálím, ale budou mít napořád místo na mém "japonském" externím disku. Miluju seriály, které ukazují Zemi vycházejícího slunce takovou jaká je. A to je přesně tenhle případ. Když si k tomu přidám ještě oranžové moře a neskutečně nádherný podzim, tak musím jít na maximum. (27.11.2013)

Kitano Kii si pamatuji z LIFE a přijde mi, že se herecky moc neposunula, ale to nevadí, protože to co měla tady zahrát, to zahrála. Zato Ueta Aya od dob Azumi docela vyrostla (tak za 7 let by bylo hloupé, kdyby ne) a po boku Takenouchiho zahrála, co jsem od ní ještě neviděla. No, Takenouchiho jsem viděla v Yankee bokou ni kaeru a už tam jsem si ho oblíbila - tady se mé sympatie jen prohloubily. Těm dvou to spolu opravdu slušelo, bylo hrozně milé na ně společně koukat a najednou, aniž byste si všimli, kdy se to stalo, věděli jste, že ti dva se mají opravdu rádi. Ten jejich vztah byl opravdu moc hezky ukázán. Navíc se tu vyhýbáme všem možným klišé, které bychom mohli vidět ve středoškolských romancích (nebo některých korejských dorama, kde hlavní postavy jsou ve stejném věku), takže to mě velmi potěšilo. Říkala jsem si, že dám jeden díl a půjdu spát. Houby. Pořád a pořád jsem chtěla vědět, co bude, pořád a pořád jsem se o všechny ty postavy zajímala, takže jsem nakonec skončila u 8. dílu v šest ráno s tím, že už neudržím pořádně otevřené oči. Zbylé dva díly jsem dokoukala hned, jak jsem se probudila. Prostě mi ti dva přirostli k srdci. Vážně je to takové příjemné dorama, kde není ze strany dospělých nijak přehráváno. Všechno mi to přišlo vskutku reálné. Jen mě trochu mrzí ten typicky japonský konec, ale tak stěžovat si nemůžu, když je to jdorama :-)) Nemuselo to být až takhle protahováno. Dále se musím zmínit o postavě lékaře hraným Matsudou Shotou - tak nějak mi padl do oka (jako v předchozím dorama Erika Toda), takže jsem se rozhodla, že musím mrkout na Liar Game :-D Další, kdo mne překvapil, byl Inagaki Goro - ten chlap fakt zahrál docela psycho bratříčka. Stále jsem u něj hledala důvod, proč dělá, co dělá; kvůli čemu přesně. Na konci jsem to asi pochopila, ale jeden nikdy neví. Ten jeho poker face... Co ještě přidává kladné body je to, že tady nebyl problém, když se spolu kamarádili muž a žena, nikdo nežárlil, nikdo v tom neviděl nic víc - prostě kamarádi. Tečka. Jako v normálním životě. Bylo to takové osvěžující. :-) A ještě musím zmínit linii, která se odehrávala v nemocnici Maria x Ryota x (sensei) - seriál má i své dojemné chvilky. ~~~ Takže pokud máte chuť na takový slice of live, dospělou romantiku, medúzy a příběh, kterému cesta neškobrtá, a kde je velmi pěkná píseň, Nagareboshi by mohlo být to pravé ořechové. P.S.: Umírala jsem z toho počasí; naprosto se hodilo a já zrovna tuhle dobu miluju ^^ Po druhé zhlédnutí zvedám na 5* a vyrábím titulky. (09.01.2011)

Sice mě trochu zklamal vývoj v posledních dvou dílech, ale i tak to byl seriál, který mě oslovil hned na začátku a nepřišel mi zbytečně přecitlivělý a natahovaný. Což je důvod, proč nemám chuť se dívat na korejské seriály. Nevím, co bych k tomu ještě napsal, abych neopakoval jiné komentáře. Snad jen to, že Zíza udělala naprosto boží české titulky, které jsou na mnohem lepší úrovni než ty anglické. (18.02.2017)

Jde o můj první neanimovaný japonský seriál, takže jsem byl poněkud zaskočen prvním dílem. Během 45 minut se na mne vysype slušné množství postav, vztahů, problémů a nemocí, že jsem to jen obtížně pobíral. To je zřejmě daň za délku (krátkost) celého díla, ono korejských běžných 16-20h dá více prostoru a není třeba na diváka tolik tlačit. Tedy než jsem se stačil pořádně rozkoukat a s postavami se více sžít, byl jsem v polovině a upřímně mne to nějak extrémně nechytlo, ale ani vysloveně nenudilo, minimálně na Risu se dobře kouká :-). Přesto, děj je vcelku prostý, postav není tolik, vedlejší dějové linky prakticky neexistují a celé to působí malinko uměle. Problémem je též značná čitelnost celého obsahu – je naprosto jasné že Kengo a Risa se do sebe postupně zakoukají, kdo tady umře či nikoli je též vcelku odhadnutelné (jen jsem myslel, že se to stane později), Mariino odmítání transplantace žádným překvápkem být nemůže, takže otázkou vlastně zůstává pouze samotný závěr. A samozřejmě, jaké zlobivý bratříček nadělá komplikace – jeho postava ale není příliš povedená, není patřičně slizký jak by měl býti :-) Sečteno a podtrženo, o špatný seriál určitě nejde, ale ani doják k závěru na zlepšení mého postoje nestačí a na těch 70% má dost velký podíl sympatická Risa. (07.11.2016)