Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V jedné švýcarské dětské nemocnici se zkříží osudy pěti teenagerů: čtyři z nich mají rakovinu, pátý teprve čeká na stanovení diagnózy. Každý se s těžkou situací vypořádává po svém. I přes velké bolesti udržuje Benji na oddělení dobrou náladu, a překonává tak vlastní strach, Michi čeká na protézu nohy a je přesvědčen, že bude opět brzy hrát fotbal, jen Kevin ztratil víru ve své uzdravení – Laura ze 7. patra mu ovšem dodá novou odvahu, Jonasova vášeň pro letectví je silnější než kterýkoliv lék. A Saša? Ten se ukáže být opravdovým kamarádem, přestože se uzavírá do tvrdé slupky. Vzájemně se těch pět podporuje a dobývá svět. Svou filmovou prvotinou (Das Filmfest)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (8)

eLeR 

všechny recenze uživatele

Taký pekný obyčajný film ... chlapci sympaťáci, použité pesničky vo filme pekné, príbeh smutný, po ktorom ale nezostanete smutní ... jediné čo mi vadilo bol otrasný slovenský dabing. ()

Reklama

Dale 

všechny recenze uživatele

Je to natočené presne tak, ako filmy s podobnou tematikou majú byť točené - správne dávkovanie emócií odľahčené humorom a k tomu výborné herecké výkony hlavných detských predstaviteľov. Ani neviem, čo chýbalo k tomu, aby som dal plné hodnotenie. Možno len to, že občas to vyzeralo, ako by boli chlapci na dovolenke a nie v nemocnici, ale švajčiarske zdravotníctvo je úplne niekde inde, ako to naše, asi je to tam normálne. ()

Sofia 

všechny recenze uživatele

Pět dospívajících kluků se setkává v nemocnici, všichni mají společnou diagnózu - rakovinu. Každý z nich se se svým nelehkým osudem pere jinak a kromě praktických věcí (můžu hrát s protézou nohy dál fotbal?) je trápí i první lásky, touhy a přání, která se jim bohužel už asi nesplní. Fillm je to nesmírně smutný, i když se snaží o smutných věcech vyprávět s optimismem a nechybí humorné momenty (společný rentgenový snímek, závod na chodbách v kolečkových křeslech). Já to z půlky proslzela (jako u ostatních podobných filmů). Snímek získal cenu diváků na filmovém festivalu v Curychu v roce 2010. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Už jsem od Švýcarů viděl pár filmů. Nikdy to ale nebyly filmy, které by mě vysloveně srazili na kolena. A to mimochodem většinou filmy, ve kterém je hlavním tématem rakovina, dělají. Tady jsem si přišel jak v nějaké epizodě Ordinace v růžové zahradě. Není to nic proti tomu příběhu, ani proti hereckým výkonům. Spíš proti samotnému způsobu natáčení, které nemělo emoce. A když ve filmu chybí emoce, těžko se to pak vyhání ostatními způsoby. ()

Galerie (21)

Reklama

Reklama