Bisztro
Suburb
VOD (1)
Recenze (3)
Kolektívne jedálne (sociálne ústavy?) a v nich ľudia chlípajúci polievku lyžicami. Roztrasené čiernobiele zábery predmestských fabrík, telegrafných drôtov, priemyselných budov, komínov. Rozostrené portréty ľudí (symbol - nie je dôležitý konkrétny človek, identifikovateľná tvár, ale celok, pre blaho ktorého tu všetci svorne hrdlačia a žijú) a rovnako tak priemyselné stavebné artefakty. Všetko toto sprevádza pateticky burácavá skladba, akoby ironicky oslavujúca víťazstvo robotníckej triedy. Zvolené zrnité zábery sprevádzané hudbou ukazujú typickú šeď akéhokoľvek industriálneho urbánneho predmestia. Nezreteľné, no rozpoznateľné oblečenia a použité nástroje odkazujú pomerne presne k 70. rokom. Snáď len miera maďarskej ponurosti je o čosi hlbšia a komplexnejšia než v podobných impresívne - dokumentárnych zachyteniach industriálnych častí mesta realizovaných v ZSSR a jeho ideologicky spriaznených satelitoch. ()
holubi - předměstí Východu - pohyb a světlo - poetická síla umění střihu - živly města: vzduch a sny - mýtus města, který se vzpírá kauzalitě - výtvarnost o sobě se stává fabulačním prvkem - fyzická, a přesto neuchopitelná autonomní imaginace filmového díla - jemně zachycená aura sociální povahy panujících rozporů maďarského socialismu - vnitřní kreativita posouvá estetično do popředí, činí ji nástrojem poznání Romanticky laděná filmová báseň, postihující naladění Budapešti na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se stylově inspirovala filmy avantgardy dvacátých let a režiséry, jako byli Walter Ruttmann a Dziga Vertov. ()
Mám dojem, že škatulka „filmových básní“ pro díla Andráse Szirtese poměrně sedí. Předměstí mi svým stylem i poetikou připomnělo Berlin, symfonii velkoměsta Waltera Ruttmana, přičemž oba filmy můžeme zařadit do dokumentárního subžánru městských symfonií. Szirtes v Předměstí využívá mnoha specifických technik, které mu umožňují docílit velice osobité atmosféry a poetiky. Poměrně rychle stříhá do rytmu klasické hudby, takže jsme svědky jakéhosi sledu rychlých záběrů, které připomínají rozpohybované fotografie (někdy to jsou přímo fotografie). Szirtes také využívá nízkého počtu snímků za vteřinu a občas jej zcela zastaví v pohybu, čímž se ještě více přibližuje fotografickému médiu. „Špatná“ kvalita obrazu, jeho vysoká zrnitost, ostrý černobílý kontrast a často negativní snímky dohromady tvoří celek, který k mému překvapení působí celistvě a má svoje kouzlo. ()