Obsahy(1)
Generace dnešních třicátníků před kamerami tří režisérů. Před i polistopadový svět očima herečky Marthy Issové, političky Kateřiny Konečné a muzikanta Xindla X. Sedmnáctý listopad patří k nejvýznamnějším událostem v novodobé československé historii. Má zvláštní charisma generačního konfliktu na pozadí dějinného zvratu. Není snad zapotřebí důkladně připomínat události spjaté s tímto datem v roce 1939. Represe namířené proti vysokoškolákům, včetně rozsáhlého zatýkání, deportací a poprav, zůstávají důrazným mementem, pro všechny demokracie, které nejsou s to ubránit svobodný prostor pro vzdělávání a rozvoj své mladé generace. Ne nadarmo byly právě události 17. listopadu 1939 v Praze podnětem pro vyhlášení tohoto data Mezinárodním dnem studentstva. Listopadové dění roku 1989 je součástí živé paměti tehdejší nejmladší generace. Potlačení pokojné demonstrace pořádané k 50. výročí studentských bouří vedlo k eskalaci rozsáhlých protestů proti československému socialistickému režimu, následně pak k pádu vlády a nastolení demokracie. Dokument Listopad třikrát jinak přichází za třemi dnešními třicátníky s úvahou, která evokuje předlistopadovou dobu, již oni sami prožili jako malé děti, aby svůj osobnostní a profesní rozvoj absolvovali už v atmosféře demokracie. Ptáme se jich, jak se dívají na dobu nedávno minulou a zda si dokážou představit svou existenci v případě, že by jejich produktivní věk spadal do období socialismu. Klíčem k výběru hlavních postav dokumentu jsou profese, v nichž se tyto tři osobnosti etablovaly. Především proto, že jde o lidi známé ze světa šoubyznysu i politiky, tedy z oborů, které byly vždy hodně na očích v dobách minulých i dnes. Oslovili jsme tedy divadelní a filmovou herečku Marthu Issovou, komunistickou poslankyni Kateřinu Konečnou a pražského rappera s kytarou Ondřeje Ládka alias Xindla X. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Hlavní síla dokumentu tkví v tom, že tu proti třem -v obsahu zmíněným- třicátníkům vystupují zkušení oponenti (ti byli také vybráni autory dokumentu). Vidíme tak tři různé konfrontace názorů: 1) M.Issová × K.Moučková, 2) K.Konečná × J.Ruml, 3) Xindl X × V.Třešňák. Nejzajímavější konfrontace je druhá v pořadí, nejzajímavější postřehy má Xindl. Podnětný dokument. ()
Asi těžko lze očekávat něco zajímavého od režisérky Like house či režiséra Kameňáku. Slyšíme jen obecné řeči, že roku 89 jsme dosáhli úžasné svobody a jak to všechny hrozně moc těší. Ano, to víme. Martha Issová je pro mě navíc zklamání. Pokud někdo natočí klip, ve kterém hlásá, že pokud vyhraje levice, „budou za to moc starý lidi“, asi taky není úplně v pořádku. Jako by staří lidé neměli právo volby a vlastního rozhodnutí a jako by všechny levicové strany byly úplně špatné. Listopad byl pro české dějiny milníkem, to bezpochyby. Ale asi je také dobré mluvit o tom, co špatného to přineslo. Jaká byla 90. léta? Kolik hrůzných zločinů se stalo? Kolik fabrik zkrachovalo, kolik lidí přišlo práci, o peníze (kupónová privatizace, H-System). apod. Proč se nemluví o tom, že demokracii neumíme? Když se nám nelíbil přepočet hlasů změnil se volební zákon, aby se hlasy na počet mandátů přepočítávaly jinak. Když se opozici nelíbí přímá volba prezidenta a její výsledky aktuálně uvažují o jejím zrušení. Bára Hrzánová po výsledku jedněch voleb prohlásila, že by k volbám měli mít přístup jen vysokoškolsky vzdělaní, lidé z měst a rozhodně ne důchodci. A tak bychom mohli pokračovat. Svobodu máme, ale ať si někdo odpoví na otázku, za jakou cenu. ()
Reklama