Černá Venuše

PŘISTUPTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ, PŘIJĎTE A PŘESVĚDČTE SE SAMI....... /// Není to medvěd, není to slon, není to akrobatka.... černá žena – HOTENTOTSKÁ VENUŠE, divoška z buše, odlišná vzezřením a na jejíž prdel (která je obrovská) si za 1 šiling můžete šáhnout. Životopis (zvrácenej? nebo byl takovej i její život?) Saartjie Baartman, ,,pouťový“ atrakce 19týho století, nebo jen příběh smutný ženy (kolem který byli všichni veselí), která mohla vydělat ,,majlant“, kdyby tenkrát těm vědátorům ukázala osmej div světa. Ale na ,,kdyby“ se nehraje. Ani v životě, ani v tomhle filmu. Připravte se na vožralej Londýn, sexuchtivou Paříž a sodomisticky zvrhlou závěrečnou půlhoďku. (popcorn doporučuju nechat v mikrovlnce). Tohle je totiž NEPŘÍJEMNĚ SKUTEČNEJ PŘÍBĚH, u kterýho touha dozvědět se něco novýho, vítězí nad zážitky z filmovýho řemesla. A celkem chápu i ten vodpad (jako hodnocení...)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tajně sním o vagíně, jejíž laloky vytvářejí zástěru.... 2.) Rozhoduju se mezi medvědem a ženskou.... 3.) Thx za titule ,,mmaaja“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.01.2012)

Nemám slov. Vénus noire, téměř tříhodinový filmový monument, popisuje osud „hotentótské Venuše“ Saartjie Baartmanové, která na začátku 19. století opouští rodnou Afriku a přijíždí do Evropy. Příběh je o to silnější, že se skutečně stal. ~ Afričanka je evropskou společností vytrvale a rozličnými způsoby dehonestována. Není vnímána jako rovnoprávný spoluobčan či obecně jako člověk, nýbrž (díky své abnormální fyziognomii) jako atrakce, jako exot s vodítkem na krku vystavovaný v kleci, sloužící k /spoilery/ prostoduché zábavě londýnské i pařížské společnosti, později k ukojení sexuálních tužeb návštěvníků erotického podniku, či jako detailně zkoumaný objekt vědeckou obcí. Intenzita protagonistčina ponížení se stupňuje, Saartjie je vystavována direktivním příkazům jejích vykořisťovatelů, slovním urážkám, fyzickým útokům i sexuálnímu zneužívání. Perverznosti společnosti se však není schopna bránit. ~ Naturalistické ztvárnění i záměrně dlouhá stopáž umocňuje divákovo znechucení, (v mém případě) stud i momentální smutek zapříčiněný chováním jeho rasy. Téměř tři hodiny totiž sleduje člověka uprostřed lidí chovajících se jako odporná smečka zvířat, jeho samotu, dny-měsíce-roky prostoupené tabákovým kouřem a panáky chlastu, existenciální nicotou a beznadějí. Ztrátu lidské DŮSTOJNOSTI. Detailní záběry tváře ženy říkají vše. I její neznalost řeči Evropanů je signifikantní. ~ Výborný a zároveň odporný film. Herečce v hlavní roli patří obdiv, natáčení muselo být velmi náročné a svým způsobem stejně ponižující. Přesto si na rozdíl od některých mých kolegů zde myslím, že i takové filmy je nutné točit, jelikož jsou nastaveným zrcadlem konání naší společnosti. (31.12.2011)

Strastiplná odyssea hotentotské ženy Saartjie Baartman (Yahima Torres) po metropolích tehdejšího světa. Saartjie je ve filmu prezentována jako objekt, který čelí postupně stále většímu ponížení. Nejprve je vystavována jako atrakce v londýnské freakshow, poté je prezentována jako sexuální anomálie v pařížských erotických klubech, následně se stává prostitutkou a nakonec objektem zájmu profesorů lékařské fakulty na Sorbonně. Pro tehdejší Evropany je lákavou atrakcí především pro svou fyziognomii s nadměrně vyvinutými hýžděmi a stydkými pysky. Režisér Abdel Kechiche skrze Saartjie-objekt procházející ve filmu svoji křížovou cestou odhaluje předsudky a manipulativní podstatu „bílé společnosti“ a záměrně zvolenými filmovými prostředky (dlouhá stopáž, neustálá blízkost hlavní hrdince, rušivé zvuky) útočí na diváka voyeursky sledujícího utrpení jiných a tím pádem i na podstatu filmu jako takového. (02.11.2011)

Čekal jsem druhého Sloního muže a přišlo spíš druhé Saló. Přiznám se, že dlouho jsem neodcházel z filmu tak naštvaný. Chápu, bylo záměrem přesně tyto pocity v divákovi vyvolat, dobrá, ale přihlížet tomu zkrátka nechci; už třeba jen proto, že stejnému teroru jako ,,černá Venuše" byla vystavena její představitelka, Yahima Torres. Největším problémem je do nebe volající prvoplánovost - Saartjii všichni jen ubližují a zneužívají ji, je tu jen černá a bílá, nic mezi tím (nejhorší je scéna vystoupení pro pařížskou smetánku, která chtěla tak strašně moc šokovat, až mi jakýmsi zvráceným způsobem přišla legrační). Vše je ukázáno natvrdo, realisticky, bez náznaků, do nechutných detailů. Nejumělečtějším aspektem filmu je tak jeho plakát. O hrdince nevíme vůbec nic, jen ji vidíme, jak neustále trpí. Je vypodobněna tak ploše, až mě bohužel nezajímalo, co se s ní stane a (jakkoliv to zní strašně), už jsem se nemohl dočkat toho, až umře, aby ona i divák byl konečně osvobozen ze všech těch nechutností. Především šílená stopáž činí z Venuše prakticky nekoukatelnou podívanou. (20.08.2011)

Katalóg zneužívania. Ako bolo kedysi, tak je dnes. Mladé, chudobné naivné ženy s vidinou zárobku tancom, spevom a umením tela sú často odvliekané do barov, kde začínajú ako hostesky, ktoré každý omaciava a končia vo fádnych, či špecializovanejšich bordeloch. S chabou znalosťou jazyka, bez možnosti vrátenia sa domov. Ich anatomické zvláštnosti nie sú tak zvláštne aby skončili ako tie z filmu, naložené vo formaldehyde v múzeu, ale inak je všetko viacmenej podobné. Pozerať dve a pol hodiny na formy utrpenia, živené zhýralou a opileckou spoločnosťou, založenou na peňažnom využití tela, bez myšlienkovej nadstavby, len s úmyslom starostlivo zrekonštruovať minulosť - to nie je práve najobjavnejší filmový zážitok. Ak teda za myšlienku nerátam všeobecnú pravdu, že človek v zajatí z iného kultúrneho prostredia trpí a jeho údelom je buď utrápenie sa, rezignácia alebo smrť. Fakt, že príbeh bol sfilmovaný na základe skutočnej udalosti, ma necháva na rozdiel od tunajších komentárorov dokonale chladným. (26.09.2012)