Obsahy(1)
Nick je mladý svobodný muž z New Jersey. Rodiče a sestra se odstěhovali do vzdálených konců Spojených států, ale Nick má to štěstí, že jsou mu stále nablízku prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jsou to ti nejvřelejší a nejlaskavější příbuzní, jaké si člověk může přát, ale když je vám 29 let, tak je to s nimi občas nevydržení. Když dostane Nick lákavou pracovní nabídku, ocitne se před vážnou životní volbou: odjet a opustit rodinu anebo zůstat a hodit kariéru za hlavu? Podobné dilema řeší i jeho prarodiče: udržet Nicka v bezpečí rodiny, nebo ho nechat žít svůj vlastní život?
Lehce ironická i dojemná komedie Američana Joa DiPietra (*1960) skýtá skvělé herecké příležitosti pro herce zralého věku a v nastudování Divadla na Vinohradech se stává holdem vyzrálému herectví čtveřice osobností této scény, tedy Jiřině Jiráskové, Iljovi Rackovi, Janě Hlaváčové a Petru Kostkovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
V podstatě se můžu v hodnocení ztotožnit s uživatele Blofeldem. Tímto titulem Vinohradské divadlo jenom dokazuje svoji dlouhodobou orientaci na konzervativní měšťanské divadlo klasického typu, které se zaměřuje na starší diváky, zažité postupy, zkrátka na jistotu. Samozřejmě pokud shromáždíte na jednom jevišti čtyři velké herecké legendy, ke kterým s úctou vzhlíží několik generací diváků, máte vysokou míru pravděpodobnosti, že zabodujete, když navíc hra promyšleně pracuje se sentimentem a včetně jejich dnešních vrásek prodává i jejich fotky z mládí. Osobně se mi tenhle přístup nelíbí, je to hrozně vykalkulované, lacině moralistické a veskrze průměrné. Ve výsledku je to typický midkult, který sice neurazí, ale ani nenadchne. Zkušení herci odvádějí, co se od nich očekává, ale samotná hra je tuctová. Celkový dojem: 45 %. ()
Herecký koncert nejenom českých hereckých bardů ale i mladého Michala Novotného! Silné téma, které ve mně v tomto podání určitě něco nechalo. Skvělé bylo taky použití hudby a fotek v pozadí scény. Když se v divadle setmí a v doprovodu skoro až patetické hudby zní procítěný hlas herce, vždycky mě to dostane :-). Místy jsem zůstal úplně přimražený v křesle a čučel jak puk. PS: Rád bych opravil omyl uživatele rohardyho. Nešlo o hudbu z filmu Četa, nýbrž o houslové adagio, které napsal Samuel Barber už ve 30. letech 20. století. V Četě to jen "vykradli", stejně jako v mnoha filmech před ní i po ní. ()
Herecký koncert v inteligentní a moudré hře o kypící civilizaci, generačních konfliktech a těžké udržitelnosti tradiční rodiny. Nic z toho nemá jednoznačné řešení a nikdo zde také není tak namyšlený, aby je nabízel, snažil se je vymýšlet a násilně inplantovat. ()
Tengo família! Joe DiPietro (1961) je relativně úspěšný americký dramatik, píšící převážně komorní muzikály a komedie. V případě Famílie jde o sentimentální příběh z rodinného prostředí vhodný spíše pro méně náročné publikum. Problém této hry spočívá bohužel v jejím přístupu k stále aktuálnímu tématu rozpadu tradičních rodinných pout a hodnot. Dialogy a situace, vyvstávající z pravidelných společných nedělních obědů, nepostrádají sice vtip, ale zároveň až příliš podléhají kašírované (americké) představě o rodinné soudržnosti. Použití mikroportů, podbarvující (nevhodná) hudba a především autorův poněkud fádní závěr pak toto směřování k banalitě, sentimentu a vnějškovosti ještě dotvrzují. Postavy starých prarodičů nicméně nabízejí vděčné role čtveřici zralých herců. Z nich si svou roli bezezbytku vychutnává Ilja Racek, jehož Frank má zemitost i plachost někdejšího tesaře a nynějšího postrachu silnic a nahluchlého glosátora, jehož pointy přicházejí s přesně načasovaným zpožděním i peprností. Výborná je také Jiřina Jirásková coby kvočnovsky starostlivá Aida, která s nonšalantní zapomnětlivostí pečuje o žaludky svých bližních v upřímném přesvědčení, že dobrým jídlem se dá vyřešit většina problémů. Jana Hlaváčová a Petr Kostka v rolích druhé manželské dvojice statečně zápasí s jednoduchostí textu prostřednictvím laskavé humorné nadsázky. Bohužel, mohutný a trochu neobratný Michal Novotný není pro tyto živoucí legendy českého divadla rovnocenným partnerem. Jeho Nick není ani ironický, ani nešťastný, je jenom zoufale uřvaný a bezradný. I proto se občas veškeré dění topí v psychologizujících pasážích. Vrcholem jsou komentující vstupy, se kterými si Novotný ani režisér Martin Stropnický nevěděli rady už vůbec. Jako by snad oba věřili, že hrají vážně míněné rodinné psychodrama, jako by nepoznali, že divák si chce poplakat a současně se potřebuje té sentimentalitě vysmát. Ve chvíli, kdy tato špetka výsměchu chybí, padá inscenace do hlubin vydíraných emocí a falešné věrohodnosti. Zkrátka kýče. A je to trochu škoda, protože v původní DiPietrově hře se za tím vším halasným sentimentem ukrývá i vážně položená otázka o prioritách našich životů. ()
Čtyři velcí herci, z nichž zejména pro Janu Hlaváčovou mám opravdu velkou slabost, se upřímně snaží, ale s takhle mizernou bulvární rádobydojemnou komedií "jako ze života" těžko něco svedou. Režie zcela bezradná (občasnou projekci na zeď věru nepovažuji za inscenační řešení), hudba se může upodmalovat, až se člověku dělá špatně. Je v pořádku, když jde divadlo diváku vstříc, jenže tato inscenace mu vyloženě běží naproti, velkou rychlostí ho míjí a zůstává daleko za ním. Takové je dnes Vinohradské divadlo, kdysi průkopnická scéna Hilarova. Abonentní záležitost. Škoda jen, že divadla, kde se skutečně dělá něco zajímavého, si o takové finanční podpoře, jakou mají Vinohrady, mohou nechat jen zdát... Ano, na vinohradském repertoáru jsou i zajímavější inscenace než Famílie - jen se obávám, že Stropnický se spíše snaží je vytlačit (viz jarní likvidace oceňovaného Vojcka, který derniéroval krátce poté, co obdržel Cenu Alfréda Radoka). Ach jo. ()
Už dlouho jsem neviděla v televizi a divadlo a myslím že tohle je celkem zdařilé. ()
Výborné herecké výkony, zejména Ilja Racek a Jiřina Jirásková. Nicméně trochu mi chybí nějaká režijní tvář nebo invence. Ale i tak má ten scénář myšlenku, která zanechá v divákovi stopu. ()
Ach divadlo! Co říci... inscenace nám nabídne hodnotné pobavení i pořádnou dávku citu v podobě příbuzenecké lásky. Divadlo má a nejspší i vždycky bude mít své osobité kouzlo a tato scénka je toho jasným důkazem. 100% ()
V podstatě konverzačka dost "vo ničom"...V divadle by se to asi dalo vydržet... ()
Starší herci excelují (klobouk dolů) a sypou z rukávu repliky opsané ze života (krutě skutečné, drsné a vtipné až k pláči). Ovšem pokud se vžijete do postavy Nicholase, není to také žádná legrace. Mezigenerační konflikt je fenomén zapeklitý a vyžaduje nesmírně citlivý přístup. Každý má totiž kousek pravdy, což může být za jistých okolností těžko snesitelné. Inu, co je v domě, není pro mě (a nemyslím to nikterak zle). Ostatní nechť klidně přidají dvě hvězdičky. ()
Fantastická hra. Fantastický herci. Bravó..... Strašne sa mi páčil Ilja Racek.......Veľký zážitok 100%. ()
Když se smíříme s faktem, že Na Vinohradech se bude dělat z 90% divadlo pro velmi široké a lidové vrstvy, tak zaplaťpánbůh za tyhle duchaplnější kousky se skvělými herci. ()
Dávám maximum hvězdiček - ne že by byla inscenace bez chybičky, ale jednak excelentní výkon všech herců++), jednak velmi dobře napsaná hra pro herce zralého věku, a takových her opravdu není mnoho! AD:Blofeld - afektované projevy prarodičů hned ze začátku hry opravdu jdou na nervy - pokud si divák neuvědomí, že jde o italskou rodinu s charakteristickým temperamentem!....Ápropos - asi jediná divadelní inscenace, která se odehrává v jediných kulisách bez přestavby a já si to uvědomila až dlouho po skončení představení! :-) ++) Klobouk dolů před Iljou Rackem - v 80 letech v takové kondici! ()
:) A i nějaká ta slza ukápla. ()
Když je současnými výrazovými prostředky zpracovávána v divadle hra současná, a taková je tato, tak mi to nevadí, na rozdíl od moderního pojetí klasiky. Toto pojetí bylo zajímavé, jediná věc, která mi vadila, byly hudební podkresy mluveného slova. Jednak byly dost hlasité a rušily slovo, jednak na divadle nemají co dělat, pokud nejsou přímo v ději (někdo pustí třeba gramofon). Hudba je úžasný vynález, ale nemusí být úplně všude. ()
no teda já sem tak plakala! to bylo fakt moc hezký ()
TAK TOHLE BYLA PARÁDA . KDO NEVIDĚL , SMŮLU MĚL . SCÉNY JAK ZE ŽIVOTA . ASI JE I NAPSAL . ()
Shodou okolností jsem hru viděl v divadle dva dny před jejím uvedením v TV. Televizní záznam nedokáže přenést celkovou atmosféru, takže hodnotím spíš představení jako takové. A tam není jiná možnost než 5*. Stará garda herců neuvěřitelně válí, je radost je sledovat. ()
Moc pěkná podívaná.Vtipné dialogy.Úžasný herecký výkon Petra Kostky a ani ostatní za ním moc nezaostávají.Opravdu jsem se moc bavil.Je pravda,že závěr neudržel vysoko nastavenou laťku,ale tam byl záměr,aby si každý sáhl do svého svědomí a uvědomil si,co je pro něho na světě nejdůležitější.Zda materiální zajištění nebo rodina. ()
Neuvěřitelný koncert hereckých legend....velmi zdatně sehráno i od dvou mladých herců.... velmi silné téma a dle mého názoru je zdejší hodnocení slabé....je to kulturní zážitek ()