poster

Žena (festivalový název)

  • USA

    The Woman

  • Austrálie

    The Woman

  • Kanada

    The Woman

  • Velká Británie

    The Woman

Drama / Thriller / Horor / Krimi

USA, 2011, 103 min

Režie:

Lucky McKee

Předloha:

Jack Ketchum (kniha), Lucky McKee (kniha)

Kamera:

Alex Vendler

Hudba:

Sean Spillane
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Radiq
    ***

    A to bolo čo? No určitě ne oslava žen, ženského těla, ženského pohlaví, ženského plémě. Z názvu jsem tipoval (a bál se), že to natočil nějakej uměleckej Ital typu Fellini a právě o tom to bude, ale na štěstí se z toho vyklubala dost psycho věcička, saďárna jak prase. Některé záběry a momenty nebyly filmařsky zrovna zdařilé a bylo vidět málo peněz, ale zas se tam našly scény nadmíru povedené. Obzvláště musím pochválit, jak se tady pracovalo s hudbou - ta hraje skoro pořád a skvěle se tam hodí. Gore efekty docela nuda, i když uplnej amatérismus to taky nebyl. A musim pochválit taky herce - Pollyanna McIntosh, tu neznám, ale tady se mi teda odhalila nejen fyzicky, ale i jako démonická animální herečka. Sean Bridgers byl taky dobrej zjev a jeho postava prostě neodolatelně odporná. Děj samozřejmě není žádná přehlídka inteligence, ale to je jedno - hlavní je, že to bylo chytlavě natočeny, překvapilo mě to a v podstatě mě to i bavilo.(20.5.2016)

  • Okara
    ****

    No tak to bylo teda řádný psycho. Žena je kombinací konvenční americké idylky se ztělesněnými choutkami zvrhlého maniaka. Zní to divně? To možná ano, ale funguje to perfektně. Obě složky jsou v naprosté rovnováze a jedna střídá druhou v naprosto nejabsurdnějších momentech. Právě tímto mi Woman vyrazila dech nejvíce. Ve zcela normálně (což je důležité slovo) odsýpajícím ději totiž postavy z ničeho nic udělají tu nejnečekanější věc a největší paradox je, že to vlastně všechno dává smysl. Tento způsob podání mi dokonale učaroval a to způsobilo, že i přes předvídatelnost celé zápletky se člověk těší na to, co už vlastně ví, že přijde. Samotná Žena je zahrána výborně, před důkladným umytím bych se ji minimálně leknul i za bílého dne uprostřed živé ulice. Jak se příběh pomalu posouvá po časové křivce, vyplouvají na povrch hrůzná tajemství celé rodinky a žhaví tak divákovy nervy na koncovku. Závěr je i ve srovnání s předchozím dějem hodně přehnaná záležitost v dobrém slova smyslu a při některých scénách jsem jen docela bez dechu koukal. Být sexistickým úchylem, tak je pro mne možná Žena nejlepším filmem, co jsem kdy viděl, i pro normálního diváka je to však každopádně hodně zajímavý kousek. Nejlepší soindtrack z filmu 80%(29.10.2013)

  • schizmo
    **

    Za celý film jsem nedokázal rozklíčovat, jestli si jeho tvůrci dělaj ironickou prdel jak ze sebe, tak z diváků a vlastně i celého příběhu, nebo to naopak myslej smrtelně vážně, což by byla prdel ještě větší. Ono od samotného začátku se nese film v atmosféře stylu "i ty kujóne", na chvíli zvážní ne nad tím, že v nedalekém lese žije divoká žena a tata od rodiny si ji dotáhne do baráku (že má vyholené popaží přejdu gentlemanským mlčením :D), ale že domácí násilí je jeho hobby a synek je vlastně taký pěkný sadista (čti: kujón) a spirála wtf momentů vygraduje v groteskní masakr, který sice připomíná kultovní příběh o veliké řepě, ale myslím, že budete velice překvapeni, kam se dá ve filmařské vynalézavosti zajít! :D(18.3.2013)

  • pan Hnědý
    ****

    Nejlepší je nesledovat galerii, plakáty, nechat vše odležet na vhodnou chvíli. The Woman jde divákovi pod kůži. Sledujeme, že v rodině není něco v pořádku, ani jedna postava nevyzařuje klid, ani důvěru, otec především. The Woman zobrazuje zlo, krutost v lidech, zneklidňující atmosféru, explicitní gore a skvělý závěr. Každou minutu blížící se k závěru se dusíme, chceme popadnout nejbližší předmět a trestat všechno zlo, které se odehrává před námi. Lucky McKee má budoucnost - na dnešní Ameriku je kontroverzní, odvážný a pokud bude mít prachy máme se na co těšit.(14.12.2015)

  • Shadwell
    *****

    Je chytřejší, podvratnější a zajímavější žánr horor, nebo thriller? Skoro po celou kinematografii se mělo za to, že horor, ovšem tenhle film, který začíná jako horor o monstru, ale končí spíš jako velmi neobvyklý thriller, ukazuje, že thrillery jsou ve skutečnosti mnohem chytřejší a podvratnější než horory. V tom spočívá geniální postřeh McKeeho, který tu ukázal, že thrillery stojí výš než horory. Přitom když se zeptáte nějakého cinefila nebo studenta filmových věd, tak 95% z nich spustí následující písničku: horory vůbec nejsou o nějaké krvi nebo brutálních monstrech, nýbrž velmi politické a angažované filmy odrážející problémy společnosti, jako byl Vietnam (Noc oživlých mrtvol), hospodářská krize (upíři vysávající lid v Drákulovi), rozpad rodiny nebo teenageři posedlí sexem (slashery), zatímco thrillery nejsou než žánrovky spadající do té zábavy. Jenže ono je to spíš obráceně, protože horory pracují s destrukcí (vpád iracionálna do našeho racionálního světa, třeba nějakého monstra do naší všední reality), ovšem thrillery staví na obráceným principu: jsou založený na konstrukci (vpád racionálna do iracionálního světa, třeba lupičů schopných přelstít nedokonalý trezor), čímž pádem thrillery velmi mazaně odhalují, že náš svět je trochu iracolnální a mohl by být mnohem efektivnější, což je mnohem podvratnější strategie než ta, kterou používají destruující horory. Abych citoval sám sebe: „Není přistižení světa v iracionálním limbu mnohem mrazivější než samotné vraždění a zohavená těla mrtvol? Není tím nejzákladnějším a nejpůvodnějším motivem thrillerů odhalení nesystematičnosti a chaotičnosti našeho světa, který se rozumně pouze tváří?“ Třeba to vyloupení banky tolik typické pro thrillery, kde se proti sobě staví mazaní lupiči a trochu toporná instituce banky, jinak řečeno racionálno a iracionálno, to je přece levicové gesto par excellence, které stojí mnohem výš než všechny ty hororový komentáře k různým paranoiám, jakou byla studená válka. Navíc je to gesto značně konstruktivní, který nestaví jen na nějaké destrukci či distancované reflexi společenské situace známé z hororů – to je vlastně to, co chybí levici, nějaký konstruktivní program. Jestliže je klíčovou postavou hororu děsivé monstrum, tak negativní postava v thrilleru může být dokonce i docela atraktivní a film často vyzdvihuje její chytré plány. Konkrétně tenhle film začíná jako další tuctový horor, takže tu máme vpád iracionálna coby monstra do racionálního světa jedné normální rodinky, ovšem s každou další minutou se ukazuje, že normálně se tu chová spíš to monstrum a iracionální je ta rodina, a to už jsme na půdě thrilleru. Z hororu se tu tak stává thriller, který nutí k zamyšlení, už to prostě není jen o hororovým děsu a hrůze. Přesto je zvykem vyzdvihovat spíše horory a thrillery pokládat za zábavu, jak je zřejmé i z toho, že neexistuje snad žánr, o němž by toho bylo napsáno víc než o hororu - těch publikací vycházejících hlavně v angloamerickým prostoru jsou bez nadsázky kopce a kopce. Kdybychom chtěli být konspirativnější, mohli bychom dokonce říct, že horory produkuje nějaká vyšší síla, aby nás uspala, protože ví, že horory jsou velmi vděčné téma k všemožným tématům od mechaniky hrůzy přes destrukci těla po ty zmíněný společenský komentáře, zatímco to pravé rozvracedlo, thrillery, tím přehlédneme. Možná je to dáno i tím, že thrillery nám říkají vše a upozorňují na věci přímo, na čemž založil Hitchcock své známé krédo, že divákům je třeba říct více než postavám, aby vzniklo náležité napětí (Hitchcock natočil pouze jeden horor, Ptáci, jinak s nimi neměl nic společného), kdežto horor neustále něco skrývá ve stínech a zamlčuje, což ovšem vede zjevně k tomu, že mu bývá věnována větší pozornost ve snaze rozšifrovat a vynést na světlo skryté poselství mezi řádky, zatímco thrillery, kde to máme přímo před nosem, nás k ničemu takovému neponoukají. Nezbývá tedy než vzkázat všem těm levicových aktivistům, bojovníkům proti establishmentu a nespokojencům, kteří vidí v hororech angažovaný komentář k různým společenským náladám, že jim bylo lháno - po celý ty roky přímo do očí. Ve skutečnosti jsou mnohem angažovanější a podvratnější thrillery, protože na rozdíl od hororů, které problémy jen odrážejí, nám dávají thrillery i návod, jak ty problémy konstruktivně vyřešit – racionálním vpádem do chaotického a iracionálního světa kolem nás. Iracionální vpád do racionálního světa, na němž stavějí horory, k ničemu podobnému nevede, je to jen takové líbivé gesto pro ukrácení chvíle. Ten střet hororu a thrilleru vlastně přesně kopíruje střet Matrixu a Speed Raceru, jelikož Matrix bývá běžně pokládán za velmi důmyslný a angažovaný film odhalující iluzivní realitu kolem nás, kdežto Speed Racer je řazen spíš mezi dětské a trochu přihlouplé střeštěnosti, ovšem není to spíš tak, že Matrix operuje akorát s kvazifilozofickými a trochu líbivými konspiračními koncepty, kdežto Speed Racer podává drtivou kritiku korporací, nekalých obchodních praktik a strojového průmyslu čerpajícího z kořenů Henryho Forda a Tomáše Bati?(21.2.2012)

  • - Chris Cleek (Sean Bridgers) opakovane používa slovo "anoftalmia", čím odkazuje na jednu z jeho dcér, ktorá trpí touto vrodenou absenciou oka. (DJ Rocco iNc)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace