Reklama

Reklama

Barvy hory

(festivalový název)
  • Panama Los colores de la montaña (více)

VOD (1)

Obsahy(1)

Devítiletý Manuel má starý míč, s nímž všichni místní kluci hrají fotbal. Rád by se stal brankářem. Ke splnění snu by mu mohl pomoci nový míč, který dostane od tatínka. Ten ale bohužel hned při první hře spadne do minového pole, kam jim dospělí zakážou přístup. Manuel se ale rozhodne, že tak snadno se svého cíle nevzdá. V Latinské Americe jsou všeobecně oblíbené příběhy dětí, které svým pohledem sledují a hodnotí počínání dospělých. Častou jsou tyto příběhy reflexí zásadních společenských problémů. V kolumbijské kinematografii je to jedno z nejčastějších vyprávěcích schémat. I v případě tohoto filmu jsou dětské hry jen záminkou, aby diváci snadněji pochopili hloubku ozbrojeného konfliktu mezi povstalci a vládními jednotkami, který se příliš dotýká životů nevinných lidí. (Febiofest)

(více)

Recenze (7)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Ze začátku jsem furt čekal na nějakou zápletku, ale pomalu jsem si začínal připadat Beckett s čekáním na Godotta, tak jsem změnil přístup a filmu jsem se zcela oddal a do několika minut mě to najednou trefilo. Já přece nepotřebuju vidět, jak se dva milují a jak jim situace v zemi neumožňuje lásku, já nepotřebuju vidět ani zabíjení, abych si uvědomil jak může být v nějaký zemi život plný strachu, ani nepotřebuju žádný filmový berle jako sex, hlášky, honičky, cool hrdiny. Ono totiž stačí pozorovat a empaticky vnímat to, co mu tvůrce chce ukázat, jenom obyčejný prostý život, obyčejných prostých lidí, který toho zase tak moc nechtějí, jen žít a mít se rádi, jenže maj tu smůlu že žijou v blbou dobu na blbým místě. Přišlo mě, že tvůrci se snažili, aby divák tenhle film vnímal dětskýma očima, aby to zlo a nebezpečí jen tušil a stejně tak to bylo i se vztahy. Naprosto geniální práce s náznaky, ať už ve formě obrazu, scén nebo dialogů. Pokud ke svýmu filmovýmu uspokojení potřebuješ vidět jasný výklady tak na tenhle film zapomeň, tohle je pocitovka, která se nikomu nepodbízí a spoléhá, že jí najde divák s otevřeným srdcem. Za sebe můžu říct, že záverečná čtvrthodina mě dostala k slzám. Cítil jsem hroznou bezmoc a flustraci z toho, že jsou na světě místa, kde se v dětský duši vraždí radost a štěstí. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 8. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Kvalitná dráma z Južnej Ameriky mapujúca osudy bežných ľudí a ako doplácajú na konflikt policajných a vojenských jednotiek v konfrontácii s narkomafiami. Výborne nasnímané (vynikajú exteriéry) a dobre zahrané. C.C.Arbeláez však nie je vynaliezavý, jeho téma si zaslúži narábať s obrazmi, scenárom a postavami v harmonickom súlade. No a s obrazom zaobchádza, akoby mu slúžil viac kulisami ako možnosťou úvahového priestoru. Scenár má slušné črty, ale časom stráca na konfrontačnej dynamike. S postavami a plíživým tichom už narába o čosi lepšie. Stále ale nie v takej sile, akej je to treba natočiť - viď vonkovské Bressonovky. ()

Reklama

myschenka 

všechny recenze uživatele

Děti mají neuvěřitelnou schopnost nebát se žádného nebezpečí a jít do všeho s takovým zapálením, že by jim spousta z nás mohla závidět. Ale proč to tak je? Jako malí jsme byli přece taky takoví. To až společnost z nás udělala ustrašené, neustále se o něco bojící chudáky. V krásné středoamerické horské krajině, kde si teta bída s tetou nouzí popíjejí společně kafíčko, sní malý Manuel se svými kamarády o fotbalovém turnaji. Že se na pozadí děje něco nedobrého, konflikt světa dospělých, ozbrojenci se zbraněmi, minové pole u hřiště, to, že na každého, kdo se nepodřídí, toho jako zrádce čeká smrt, jako by ty děti vůbec nevnímaly. Naše česká společnost si stále na něco stěžuje, přitom máme tolik možností všechno to, co se nám nelíbí, změnit. Hromadíme majetky, které nás vedou jen k většímu strachu, že bychom o ně mohli přijít. Oni tam v Panamě nemají skoro nic, žádné majetky a přesto žijí a nestěžují si. Nevím, proč jsem si při pohledu na Manuelův skromný pokojíček vybavila hračkami napěchované pokoje českých dětí... Ona totiž i ta teta chudoba je v něčem moc dobrá - dokáže ve vás probudit zájem i o jiné bohatství, to duševní, to jsou totiž úplně jiné hodnoty. Měla jsem radost ve chvíli, kdy Manuel dostal od paní učitelky pastelky, kterými začal malovat do sešitu okolní krajinu a hory v různých odstínech zelené a obarvovat všechnu tu šeď okolo. A to, jakou energii vkládal do získání svého míče uvíznutého v minovém poli, to mu opravdu závidím.. Pro mě osobně hodně silný zážitek, který ale soudě podle hodnocení, neocení každý. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. ()

MA.KI 

všechny recenze uživatele

Silný, realisticky natočený příběh (či spíše odraz reality) s mimořádnou kamerou, která čerpá především z fotogenické krásy kolumbijské krajiny. Důležitý film reflektující závažnost společensko-politické situace v Kolumbii. ~ /možné spoilery!/ Na kolumbijském venkově odehrávající se konflikt mezi guerillovými jednotkami (= partyzány) a armádou vojenské vlády zasahuje do prostého života místních, katolicky založených rodin. Starousedlíci, resp. neutrální civilisté, jsou OBĚŤMI obou znepřátelených skupin. Verbování mužů do řad guerillových jednotek je spojeno se stupňujícím se psychologickým nátlakem (nejsi-li s nimi, jsi proti nim…). Místní muži zde žijí v permanentním strachu – o svůj vlastní život, o život své rodiny. Odejít z milovaného bydliště nebo zůstat, zachránit si hrdost a čelit zlu? Stát se zbabělcem nebo nerozumně zůstávat? Anebo nakonec s guerilly kolaborovat a začít se bát protistrany…? Sledujeme významnou zkoušku odvahy a zásadovosti! ~ Zmíněný letitý konflikt je ukázán optikou dětské části místní populace (v čele s Manuelem, jeho kamarádem Juliánem, které doplňuje albín Poca Luz), čímž vzniká ostrý kontrast mezi jejich bezstarostností a hraním si (fotbal) a světem dospělých, v němž dominují malicherné nesváry. Kontrast mezi skutečným přátelstvím mezi chlapci a válčením a nenávistí na druhém pólu. Ono zaminované hřiště tomu smutným důkazem. Nejen nevinný dětský svět, ale i čistost a krása hor jsou významnými sémantickými opozity ke zmíněné nesvobodě lidí v nich žijících a jejich útisku. Stejně tak barevnost hor, jež se odráží i v názvu snímku. Barvy a malování jsou jedním z nejvýraznějších motivů. Hlavní hrdina Manuel miluje kreslení, živé barvy vidí kolem sebe, při pohledu na zelenou pastelku řekne, že s ní namaluje horu… Také děti (v čele s výbornou postavou nebojácné učitelky) symbolicky přemalují nápisy guerilly na místní škole. ()

fantomas19 

všechny recenze uživatele

* príroda * detský svet, futbal * strach * Kolumbijsko-panamská dráma z tohto roku, ktorú natočil Carlos César Arbeláez, je príbehom detí v hornatej dedinke. Traja kamaráti - Manuel (Hernán Mauricio Ocampo), Julián (Nolberto Sánchez) a Poca Luz (Genaro Aristizábal) milujú futbal, z nutnosti chodia do školy a žijú spolu s rodičmi v neustálom strachu pred rôznymi revolučnými partizánskymi skupinami. Tlak donúti rodiny na odchod zo svojich domovov a skromných fariem, deti strácajú svojich kamarátov, krásne hory opúšťajú bežní ľudia a stávajú sa baštou bojov armády a partizánov. Farby hôr je skvelý film z prostredia nádhernej prírody, malej dedinky a najmä detského sveta a detského futbalu, keď sú deti nútené dospieť a pochopiť blížiace sa nebezpečenstvo a strach svojich rodičov. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama