Reklama

Reklama

Osamělost prvočísel

  • Itálie La solitudine dei numeri primi (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu. Alice a Mattia se také pohybují po vlastních osách, každý se svou vlastní tragédií. Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru–dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattea a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (76)

Matty 

všechny recenze uživatele

Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

svým způsobem až stereotypní film! nebo ne? není přeci nijakou výjimkou ten senzualistický styl patrný v kompilování detailů a velkých detailů zejména na tváře a výseče jiných částí lidských těl, ve zdůrazňování jejich očividných nedokonalostí a přeneseně tím i těch neviditelných vnitřních vad, jako i nezjevných textur, nezvyklých úhlů, v objevování neobjeveného spektra možností, jaké emoce lze filmovým vyjádřením přenést a přitom i jak. v kontextu současného evropského autorského filmu, zejména pokud vezmu v úvahu kinematografie francouzskou a italskou, nepřekvapí ani opojné experimentování s délkou záběru, ostré kontrasty tempa v jejich střídání, a smělé pokusy s krásnou, okatou hudbou, prudké střídání (v dobrém i zlém smyslu slova) primitivního popu s libozvučnou krajní hudební avantgardou, poslepu tápající pokusy připomínající věčné přešlapování postav samotných. neučesanost a záměrná ledabylost postřehnutelná na spojích záběrů střihy, znepokojující vyhýbání se rutinním postupům rozeznívání a doznívání záběrů, kdy přesto přese všechno neztrácí film na osobitém rytmu a jakési harmonii v následnosti obrazů a rytmech samotných scén i delších úseků - kapitol. nedbalé ostření kamery, která jedná, jako kdyby byla nikoliv mechanickým reprodukováním podle příručky technických postupů, ale živým smyslem, druhým zrakem diváka s vlastními nedokonalostmi, ale i vlastními, tj. neopakovatelnými vjemy odhalujícími novou dimenzi barev, jejich kompozic a tonality, místy křiklavě hojné a syté, jindy mrazivě tlumené a prázdné. /// svým způsobem až geniální film, protože vlastně vůbec nezáleží, v kolika současných filmech lze vystopovat ty stejné inklinace, jako spíše jde (a ono vždy nakonec jde jen) o odpověď na otázku, zda ty které použité prostředky plní nějakou úlohu, dávají smysl, nebo zůstávají nenaplněným výstřelkem, pokusem o imitaci trendu (cyničtěji řečeno: experimentem v experimentování). ale to není ani tak otázka pro rozum diváka, jako pak neméně pro jeho cit. tím nemluvím o laciném dojímání se nad bolestnými životy nebohých postav, ale o citu ve smyslu talentu k vycítění krásy vlastní obrazu, třeba výtvarnému, třeba kinematografickému, především ale jednoduše krásnému, o citu k detailu, k subtilním formám vyjádření a neopakovatelným emocím ukrytým v těchto nejnepostřehnutelnějších drobnůstkách uměleckého zpracování. nejen proto předpovídám filmu, ač nerad, jelikož se mi líbil, úděl snímku mnohými nepochopeného a zkraje odvrhovaného díla. nestačí jen bedlivě sledovat a neméně pozorně napínat uši, je totiž třeba také odvyknout všem klišé a jiným schématům zažitým ze špatných, ale líbivých filmů, jakých je mnoho. Osamělost prvočísel musí být zklamáním pro intelektuály a jiné snoby, "povznesené" kritiky a vůbec všechny diváky uvyklé na vpravdě stereotypní "alternativní" klubové vztahovky, kdy v posledku film ani žádná jeho část nemá hlubší význam, než má vývoj zjednodušených snah o vystižení lidského nitra a jeho vazeb na druhého člověka. kdo s kým co a jak to dopadne. kvalita Osamělosti leží právě v tom, že neredukuje - proti vůli a očekávání drtivé většiny diváků, bez pochyb - linii lidského života na osud, jeho jednání na jednu dvě ambice a motivace, jeho vztahy k ostatním na tradiční repertoár kategorií od milence, kamaráda, známosti a soka v lásce, neredukuje život na řadu náhod, přítomnost na kontinuální pokračování minulosti, nebo člověka na cokoliv méně neprobádaného a fascinujícího, než je člověk. tvůrčí přiznání a ještě lépe důraz, že člověk se může v sobě samém ztratit, nejistý a nesamostatný, to samo o sobě je přeci v kinematografii vzácností. všechny postavy všech filmů, na které vzpomínám a které mi přicházejí na mysl, jsou jasné, jednoduché a neživotné (tedy jinak než na papíře nebo pásu celuloidu). vystihne je jedna věta nebo třeba i jen slovo. nejneuvěřitelnější věcí nakonec bývá, jak o sobě každá z nich ví, kdo je, odkud pochází a kam jde. přitom kdo to opravdu ví? zbývá snad pouze povzdechnutí, že banální a nevěrohodná motivace obvykle stačí divákům ke spokojenosti, postačuje k pocítění dojmu tak řečené psychologické hloubky, že sama informace, "jak to dopadlo" postačuje dát smysl celému uměleckému dílu, nebo její absence naopak takovýto smysl vyrušit, a že tak docela všechen divácký důvtip obvykle vezme za své, jakmile se tvůrce rozhodne projednou nepodřídit hollywoodské představě o výstavbě syžetu a exponování osobností postav. /// o Osamělosti prvočísel nikdo nemůže jinak než s ironií napsat, že by se jednalo o stereotypní film, neboť přese všechny ne neobvyklé stylistické postupy se snímku zdařilo vyhnout stereotypům a klišé daleko fundamentálnějším. je požehnáním pro náročnějšího diváka, že se film v nápaditém kontrastu ke svém názvu vyhnul tomuto kalkulu a matematizování s životy svých postav, a tak je mohl zpodobnit lidštější. životnější film aby citlivý divák pohledal. () (méně) (více)

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

Proklínám svou lenost, že jsem se podíval na film dříve, než na knihu. Film mě nutil neustále přemýšlet a místy jsem se ztrácel. Naštěsti na (protahovaném) konci se mi myšlenky složí do celku. Minulost hlavních postav je sice spojuje, ale osud je zvláštním způsobem dá dohromady. Postavy jsou dobře ztvárněné a hudební složka je krásně součástí příběhu. ()

Botič 

všechny recenze uživatele

Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejsnesitelnějších a nejzajímavějších artových festivalových filmů, který to právem dotáhnul až do české ofiko distribuce. A s hudbou si rejža dovede pohrát stejně mrazivě jako v legendárním Mechanickem pomeranči = Goblin (jinak je stylem OP ale uplně jinde ...!). 70% ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Nevím, jaká je kniha, ale její adaptaci režisér nezvládl. Střídání jednotlivých časových období občas působí násilně, jindy scény vyloženě ničí. Jinde mu zase náhle jedna ze střídaných linií zmizí. Jako milostný příběh to má asi tolik citu jako jedna z hlavních postav: Mattia. Zbylo pár slušných herců, kteří se potácejí podivně roztříštěným příběhem nepříběhem (50%). ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Dalo by sa povedať, že som pri sledovaní bola vo výhode, nakoľko som čítala Giordanovu výbornú knihu. Nemyslím si. Film, aj napriek tomu, že sa tam striedali časové roviny a človek sa mohol strácať, bol veľmi čitateľný. Príbeh dvoch osamelých prvočísel, ktoré si navzájom boli spriaznenými dušami. Príbeh, z ktorého vám chvíľkami bude smutno ... hádam sa to raz všetko na dobré obráti. ()

bassator

všechny recenze uživatele

46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (La solitudine dei numeri primi / THE SOLITUDE OF PRIME NUMBERS / Osamělost prvočísel) ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Na příběhy o normálních lidech patrně už jenom do archivu... Tak dnes třeba dva divousové ve formě páté přes deváté - šeptající pseudo-milenci, zakletí ve svých katastrofách - sebepoškozovač a anorektička, jinak též art pro studenty antropologie, nejistým napovím - Alici řadíme k obratlovitým, což nám nejednou odpudivě prokáže a dospělý, navrátivší se Mattio nevzbudí jiný dojem, než že se na studiích v Německu radikalizoval a ze spící buňky si odskočil jen ze staré, prvočíslové známosti... Takže napříště díky za společnost, jsou případy, kdy se i já celkem ochotně osamím. ()

evulienka3 

všechny recenze uživatele

Pri tomto filme mám pocit, že ma jeho tvorcovia čímsi ochudobnili. Mala som miestami pocit, akoby som čítala (pozerala) slohovú prácu školáka, ktorý dostal za úlohu napísať o čom bola prečítaná kniha. Teda čitateľský denník vo filmovej podobe. Pre tých, ktorý knihu poznajú je čitateľným či dokonca výstižným, pre tých ktorý ju nečítali je však skratkovitým podaním holých obrysov. Nakoľko ja patrím k divákom nepoznajúcim knižnú predlohu, mám pocit, že som bola o niečo ochudobnená, na druhej strane však zároveň netuším či kniha ponúka uspokojujúce odpovede na moje mierne rozpačité pocity z tohto filmu. Film sa mi páčil, dá sa povedať, že ma nalákal ku knižnej predlohe. Zároveň však mám pocit, že by to celé šlo spracovať inak a lepšie. Takže 4*, ale len s odratými ušami. ()

Kmotr 

všechny recenze uživatele

Od znalosti knihy se při hodnocení odpoutat nelze, zvlášť, když se její znalost odráží v pocitech, které se derou na povrch při sledování filmových obrazů. Možná, že orientace v časových rovinách a postavách není ve filmu snadná, ale spíše jde o vzácný film, který klade na diváky alespoň nějaké nároky. Především svým rychlým tempem na začátku vyžaduje pozornost. Vyžaduje, aby divák při sledování jednotlivých záběrů nad tím co vidí, také přemýšlel. Jedině tak mu nemůže uniknout obrazem podložený vývoj (psychický i fyzický) dvou hlavních postav. Časové roviny se sice překrývají stokrát použitým způsobem, ale tentokrát mají opodstatnění v samotném názvu, v prvočíslech, která i přes přísný matematický zákon najdou svůj pár. Film má mnoho nezapomenutelných scén (divadelní představení, svatba, oslava narozenin, diskotéka), které i díky hudbě rezonují dlouho po skončení filmu. Odehrávají se v prostředí italské školy a nefunkční rodiny (často snobské), kde vládne šikana a postrádá se schopnost empatie. Prvočísla jsou především o sblížení, během něhož hrdinové nevolí žádnou strategii. Možná právě tato absence strategie diváka nudí, ale o to víc se přibližuje reálnému životu, reálným setkáním a náhodným sblížením. Dva outsideři za sebou vláčí trauma z dětství, navzájem si dokáží divoce sevřít srdce, ale jejich neschopnost komunikovat je uvrhne do černoty a beznaděje. Jen škoda, že matematická konotace světa čísel a lidí je z filmu téměř vypuštěna. ()

becki_tu 

všechny recenze uživatele

Nečekaně zajímavý a zároveň depresivní film o dvou dospívajících lidech na okraji společnosti, kteří hledají způsob, jak se vypořádat s tíživou minulostí. Skvělá práce s hudbou, dobří herci a silné téma na zamyšlení. 65% ()

Folpa 

všechny recenze uživatele

Prý bych lépe pochopil, kdybych si přečetl knížku... No proč ne, možná někdy, časem. Takhle mi to přišla celkem jako nuda. ()

Tayen 

všechny recenze uživatele

Byla jsem z toho na kaši. Někteří z vás možná budou mít jiné pocity, možná trochu otrávené nebo hodně zmatené, ale podle mě se adaptace moji oblíbené knížky povedla. Bohužel nemůžu posoudit, jak moc bych se ve filmu orientovala, kdybych předlohu nečetla. Osamělost prvočísel je film o celoživotním přátelství, o osamělosti, o scházení se a rozcházení dvou lidí, kteří nemůžou být spolu, ale pořád jeden o druhém ví, i když se schází každý den nebo jednou za sedm let. Tohle je film o pravém přátelství a souznění jedinců, kteří se nemohou vyrovnat se sebou samými. Děj filmu není vyprávěn chronologicky (na rozdíl od knihy) ale pomocí flashbacků, a pro neznalé příběhu to může působit jako závrať plná na psychiku působících scének. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Realisticky pojatý film o tom, jak máme někdy život už od začátku nakročený k tomu, že bude stát za hovno, ale jak to nutně nejsou faktory, které samy ovládáme, někdy je to prostě smůla, osud, nebo jak tomu chcete říkat. Herecky dobré, ale dějově mě to prostě nedokázalo zasáhnout a film mě tolik nebavil. ()

salalala 

všechny recenze uživatele

Tak určitě zajímavý film, který si ale podle mě hraje na umění trochu víc, než by se slušelo. Knihu neznám, takže srovnávat nemůžu a možná proto dávám jen tři hvězdy. Bez znalosti předlohy totiž neni možný všechny souvislosti pochopit a orientovat se. Časové roviny prolínající se dějem jsou sice fajn, ale špatně využity. Jsou tak kombinovaný, že se v nich divák lehce ztratí a brzy neví, komu je to věnováno. Tím pádem to logicky nezasáhne tak, jak by mělo. Silná scéna tu zoufale chybí, a to i přesto, že je vidět, že jich tu mohlo být hned několik. Jenže všechny jsou střihnuty brzo a nedořečeny. Herci jsou naštěstí vybraný dobře, takže ti to aspoň zachraňují. Za asi nejzávažnější chybu osobně považuju nevysvětlenou příčinu radikální změny (jak fyzické, tak psychické) hlavní ženské postavy, což mi přijde jako lehký podvod na diváka. Chválím naopak zdařilou hudbu a hlavně totálně depresivní atmosféru, která k tomu sedí úplně přesně. Nakonec ale musim dát tři hvězdy, protože je tam až moc chyb. 60% ()

togaf 

všechny recenze uživatele

Nemůžu se rozhodnout, zda je lepší znát před shlédnutím tohohle filmu předlohu nebo ne. Kdybych knihu nečetla, pochopila bych, co se s hlavními hrdiny děje? A kdybych neznala osudové okamžiky Mattia a Alice, zapůsobil by na mě film více? Nechronologické řazení mi přišlo zbytečné a zmatené, stejně tak dvouhodinová stopáž. Ale zas takový průšvih to není. ()

Dont 

všechny recenze uživatele

Zjednodušeně řečeno jedná se o drama o lidech, kteří možná nejen v důsledku traumatizujících zážitků z dětství nejsou schopni komunikovat s okolím, čímž se vyčleňují ze společnosti, jejich problémy se tím prohlubují a navíc nenalézají příliš pochopení ani ve vlastní rodině. Následně nejsou schopni komunikovat ani spolu, takže dát tomu druhému najevo náklonnost vyžaduje pořádnou dávku času a odhodlání. Ve filmu je několik silných momentů, dobrá hudba, ale jinak je neustálými posuny v čase možná až příliš "rozsekán". Viděno v kině, první dojem dobrý, ale rozhodně to není film pro všechny, proto také myslím to nízké hodnocení zde na csfd. Chápu, že se nemusí líbit každému, má to své mouchy, ale za mě to na slabší čtyři hvězdy stačí. ()

Petaxis 

všechny recenze uživatele

Oproti knize je film ještě optimistický. Přesto parádní podívaná (a kniha je moje nejoblíbenější, takže jak by to vlastně mohl snímek zvládnout překonat, že). ()

Reklama

Reklama